tag:blogger.com,1999:blog-173021862011-11-13T16:53:19.366-08:00rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comBlogger5321100tag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-78455857588689936672011-09-21T03:32:00.000-07:002011-09-21T03:33:48.805-07:00/XLV/<br /><br />Já taky zpřetrhal už v mládí<br /><br />síť konvečnosti jako on —<br /><br />to nás dva svedlo dohromady.<br /><br />Zalíbil se mi jeho sklon<br /><br />k vlastnostem snílků od přírody,<br /><br />spojený s výstižnými soudy<br /><br />a s individualitou.<br /><br />Já měl vztek, on už ani to ...<br /><br />vášně nás oba vtáhly do hry,<br /><br />život chyt oba do lasa,<br /><br />pochodeň srdcí uhasla,<br /><br />čekat jsme od osudu mohli<br /><br />jen zavřenou dlaň štěstěny<br /><br />a od lidí hrst kamení.<br /><br />/XLVI/<br /><br />Kdo žil a uvažoval, toho<br /><br />nepoutá úcta k nikomu,<br /><br />kdo poznal cit, ten chřadne touhou<br /><br />zbavit se věčných fantomů:<br /><br />už nezláká ho sladká něha,<br />had vzpomínek ho jedem šlehá,<br />červ výčitek mu nedá spát.<br />Leckdy však zrychluje to spád,<br />zvyšuje přitažlivost debat.<br />Nejdřív mi Oněginův styl<br />vadil, pak zvyk mě naučil<br />na jeho jízlivosti nedbat<br />a chápat břitký, pro můj vkus<br />moc žlučovitý cynismus.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7845585758868993667?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-53465004419037896562011-06-20T05:42:00.000-07:002011-06-20T05:43:42.393-07:00/XXXIX-XL-XLI-XLII/<br /><br />Královny exkluzivních kruhů,<br />vám poroučel se nejprve,<br />komu by dnes šel taky k duhu<br />chlad, jenž vám přešel do krve!<br />Někdy i dáma něco poví<br />o Benthamovi, o Sayovi,<br />většina z nich však vymyslí<br />jen nehorázné nesmysly.<br />Navíc jsou to tak ryzí skvosty,<br />tak dbalé na věrnost i čest,<br />tak přesné v řeči očí, gest,<br />tak prostoupené vznešeností,<br />tak prosté sebemenších vin,<br />že samy jak mor šíří splín.<br /><br /><br />/XLIII/<br /><br />Půvabné kvítky, pak i s vámi,<br /><br />s kterými v milostivé tmě<br /><br />petrohradskými uličkami<br /><br />co chvíli drožka prolétne,<br /><br />můj Evžen pobyl naposledy.<br /><br />Zamkl se před vábnými rejdy,<br /><br />odpadlík, na pět západů,<br /><br />zívl, vzal pero na radu,<br /><br />chtěl psát — ne ovšem bez oddechu,<br /><br />spíš bez práce, a z čmáranic<br /><br />nevzešlo proto zhola nic,<br /><br />nedal se k nezmarnému cechu<br /><br />těch tovaryšů, o kterých<br /><br />pomlčím jako jeden z nich.<br /><br />/XLIV/<br /><br />Když hnal ho zase k beznaději<br /><br />nečinný depresivní stav,<br /><br />chtěl zkusit, zda mu neprospějí<br /><br />myšlenky jiných moudrých hlav.<br /><br />Narovnal knihy pěkně do řad,<br /><br />četl a četl: ale pořád<br /><br />nic k jádru věci, všude než<br /><br />chiméry, návod k nudě, lež ...<br /><br />každá je spoutaná svým slohem,<br /><br />ta má řeč stářím vybledlou,<br /><br />tu staromilství posedlo.<br /><br />Jak ženám dal i knihám sbohem,<br /><br />prach, pod nímž přišly o život,<br /><br />pietně zastřel černý klot.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-5346500441903789656?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-26279281618866539082011-05-25T23:44:00.000-07:002011-05-25T23:45:14.019-07:00/XXXVI/<br /><br />Jenže ples, ten i v osmnácti<br /><br />unaví, ráno neráno<br /><br />miláček přepychu a slastí<br /><br />má v šeru měkce ustláno.<br /><br />Vstává až v poledne a znova<br /><br />do stejně rušné noci vplouvá,<br /><br />zas pozvánky, a nejmíň tři.<br /><br />Včera, dnes, zítra, pozítří.<br /><br />Jak prosím? Jestli poznal štěstí,<br /><br />když nebyl otrok závazků,<br /><br />když neměl nouzi o lásku,<br /><br />o dary mládí, o neřesti?<br /><br />Zda užíval si vesele,<br /><br />zdráv na duchu i na těle?<br /><br />/XXXVII/<br /><br />Ne, svět ho znudil tím svým rájem,<br /><br />v srdci měl tíhu únavy,<br /><br />po krátkém čase ztrácel zájem<br /><br />o celé krásné pohlaví,<br /><br />a nevěry ho omrzely...<br /><br />přestával chodit za přáteli,<br /><br />i přátelství se rozklíží,<br /><br />když krocanovi s lanýži<br /><br />máte dát bublinkovou lázeň<br /><br />a sypat vtipy z rukávu,<br /><br />ač to chce obklad na hlavu...<br /><br />bývával do soubojů blázen,<br /><br />teď pohrdal však čímkoli:<br /><br />půtkou slov, šavlí, pistolí.<br /><br /><br />/XXXVIII/<br /><br />Chorobou, na niž jednou zhynem,<br /><br />nezjistí-li se příčina,<br /><br />po našem CHANDROU, jinak<br /><br />SPLÍNEM,<br /><br />nakazil se můj hrdina<br /><br />pomalu sice, ale jistě...<br /><br />ne že by si snad božekriste<br /><br />chtěl vehnat kulku do čela,<br /><br />chuť žít však ztratil docela ...<br /><br />Childe-haroldovsky chmurný, bledý,<br /><br />jak přízrak když se objeví,<br /><br />whist, klípky, něžné úsměvy<br /><br />či vyzývavé nápovědi,<br /><br />nic nechce znát, nic nevnímá<br /><br />nepřítomnýma očima.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2627928161886653908?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-14030062161476141212011-05-09T00:28:00.000-07:002011-05-09T00:29:17.599-07:00Diana krásu ňader, Flóra<br />'nabízí zrakům sličnou tvář,<br />v mých očích ale Terpsichora<br />má kolem nožky svatozář.<br />Půvabem štědrým na přísliby<br />nejlákavějších SNAD a KDYBY<br />děj vroucích přání rozvíjí<br />v srdci i ve fantazii.<br />Elvíno, stokrát okouzlí mě<br />tvá nožka cestou v kočáře,<br />v zeleni lučin na jaře,<br />na šedé mříži krbu v zimě,<br />na lesku parket, na písku<br />i na pobřežním skalisku.<br /><br />I jiný sen si připomenu:<br /><br />má ruka nožce nabídla<br />náramek přešťastného třmenu,<br />dlaň cítí lehkost chodidla ...<br />zase roj představ... zase letmý,<br />prchavý dotek budí ze tmy<br />srdce už slepé pro rozbřesk,<br />zase ta láska, zas ten stesk...<br />Mlč, povídavá lyro! Pyšné<br />i bez tebe jsou víc než dost,<br />nestojí za mou posedlost,<br />za touhu, za milostné písně.<br />Dokážou kouzlit něžnost, cit<br />a—na podpatku otočit!<br /><br /><br />Závidím moři: vlnu s vlnou<br /><br />spojoval nedočkavý chvat,<br /><br />když pospíchaly láskyplnou<br /><br />hrou jejím nožkám poctu vzdát.<br /><br />Tolik jsem toužil cítit na rtu<br /><br />tep krve v ohbí něžných nártú!<br /><br />Za času bouří, unášen<br /><br />náruživostí pro vášeň,<br /><br />nikdy jsem nechutnal až u dna<br /><br />tak hořkou touhu navždy srůst<br /><br />s růžemi tváří, s krví úst<br /><br />či zlíbat ňadra k smrti svůdná.<br /><br />Nikdy mě nepropadala<br /><br />touha tak zlá, tak zoufalá!<br /><br /><br /><br />Co Evžen? Dřímota mu krade<br />v kočáře oči zpod víček<br />a ranním ptákům v Petrohradě<br />už odbubnoval budíček.<br />Kupec se otřepává po snu,<br />hauzírník vleče plnou krosnu,<br />drožkář svou archu ochoty,<br />mlékařka konve od Ochty.<br />Procitá milý neklid jitra.<br />Rolety drnčí, modrý dech<br />komínů stoupá z bílých střech,<br />pod čákou pekařova chytrá<br />německá lebka měří mráz<br />skulinkou svého VASISDAS.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1403006216147614121?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-38502997331367724142011-03-08T07:24:00.000-08:002011-03-08T07:25:30.141-08:00/XXX/<br /><br />Kolik let života mi odnes<br /><br />proud pochybených radostí!<br /><br />Plesy však miloval bych dodnes,<br /><br />chtít hazardovat se svou ctí.<br /><br />Mám rád vzruch střásající tíhu,<br /><br />vír mládí, růže u výstřihů,<br /><br />třpyt, harmonii kroků, těl,<br /><br />tančící nožky... bohužel<br /><br />tři páry štíhlých nožek stěží<br /><br />na celé Rusi najdeme.<br /><br />Jak pronásledujete mě,<br /><br />vy dvě ... Už volný, bez otěží<br /><br />té vášně, marně unikám<br /><br />do bdění, do snů ... není kam.<br /><br />/XXXI/<br /><br />Kdy zapomeneš? v poušti? v městě?<br />blázínku, prcháš do dálek?<br />Ach milované nožky! kde jste?<br />kde hladíte kment fialek?<br />Orient dal vám slunné věno,<br />ponecháváte nedotčenou<br />sněžnou pláň v kraji severu:<br /><br />znáte jen hebkou nádheru<br />a dotek měkce sametový.<br />Jak dávno, vámi okouzlen,<br />jsem zapomínal na svou zem,<br />na slávychtivost, na okovy?<br />Kde mému štěstí konec je?<br />Zarostly vaše šlépěje...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3850299733136772414?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-72797534984715955802011-02-09T05:24:00.000-08:002011-02-09T05:25:34.507-08:00/XXIX/<br /><br />V té době, kdy nás touhy klamou,<br />chodil jsem z plesů na plesy:<br /><br />kde jinde srdce mluví samo,<br /><br />psaníčko cestu najde si?<br /><br />Ochránci rodinného krbu,<br /><br />nač bych měl komu dělat vrbu,<br /><br />s vámi dnes táhnu za provaz<br /><br />a říkám vám to všechno včas.<br /><br />Střežte i vy, mé gardedámy,<br /><br />kdo a čím dcerku oblaží!<br /><br />Držte svůj lorňon na stráži!<br /><br />Aby snad ... aby... pámbu s námi!<br /><br />Vím, proč jdu na trh s neřestmi:<br /><br />už delší čas jsem počestný.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7279753498471595580?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-14453108056699623012010-10-26T03:48:00.001-07:002010-10-26T03:48:52.718-07:00/XXVIII/<br /><br />Už je tu Evžen, sotva postřeh<br /><br />vrátného v zlatě, v šarlatu,<br /><br />vzal mramorové schody po třech,<br /><br />odfoukl smítko ze šatů,<br /><br />vchází... Sál kypí po okraje,<br /><br />znavená hudba tiše hraje<br /><br />doprovod k dvorné mazurce,<br /><br />ruch a šum, ruka na ruce,<br /><br />ostruhy gardistú se třpytí,<br /><br />nožky lem krajek zvířily,<br /><br />očarované motýly<br /><br />pohledů vábí do svých sítí<br /><br />a v kvílivé hře houslisty<br /><br />zaniká šepot závisti.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1445310805669962301?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-63486283059098814032010-06-15T01:51:00.000-07:002010-06-15T01:52:58.786-07:00/XXV/<br /><br />Doba chce své: i vědec může<br />přemítat o manikýře,<br />vyskakuj nevyskakuj z kůže,<br />mrav popravuje kacíře.<br />Oněgin zakládal si na cti<br />jak Čaadajev, v osmnácti<br />musel být celou sezónu<br />tak říjajíc lev salónů.<br />Tři hodiny se ostražitě<br />prohlížel v lesku zrcadel,<br />a pak svou krásu vyváděl<br />na boží svět jak Af rodíte,<br />když chtivé oči pokochá<br />rozmarnou maskou jinocha.<br /><br />/XXVII/<br /><br />Takhle se nikdy nehnem z místa,<br /><br />víte co, radši doženem<br /><br />ztracený čas, než fiakrista<br /><br />dojede k cíli s Evženem.<br /><br />Řetězy vozů na ulici,<br /><br />pod krovy domů dávno spící,<br /><br />poblikávají rozverně<br /><br />světýlkem v každé lucerně<br /><br />a duhovou tříšť sypou na sníh,<br /><br />vznosný dům kolem dokola<br /><br />giriandou ohňů plápolá<br /><br />a okna stínohrami krásných<br /><br />dámských i pánských účesů<br /><br />zvou módní bloudky do plesu.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6348628305909881403?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-64259406129756962782010-06-07T02:43:00.000-07:002010-06-07T02:44:07.289-07:00/XXI/<br /><br />Potlesk. Teď přišel Evžen. Vkročí<br /><br />psst nepsst klidně do řady,<br /><br />lorňonem vyzbrojuje oči,<br /><br />přejíždí první pořadí,<br /><br />pak všechny zbývající lóže:<br /><br />po tvářích, po výstřihách klouže<br />bez zájmu, bez zalíbení,<br />na všechny strany vymění<br />pozdravy se známými pány,<br />pak lorňon, chvíli zvednutý<br />k jevišti, klesá ... zívnutí:<br /><br />„Ty balety jsou k uzoufání!<br />Co na tom koho upoutá?<br />Mám po krk už i Didelota." '<br /><br />/XXIII/<br /><br />Verš možná ani nedovolí<br /><br />vylíčit věrně onen sál,<br /><br />kde se žák estetické školy<br /><br />oblékal, svlékal, převlékal.<br /><br />Všechno, čím vyhovuje módním<br /><br />zálibám galanterní Londýn,<br /><br />co štědré baltské přílivy<br /><br />přinesou za tuk, za dříví,<br /><br />všechno, co s neúnavnou snahou,<br /><br />důvtipná Paříž vyrobí<br /><br />na každé roční období<br /><br />pro své i pro obecné blaho,<br /><br />všechno dal svět té neskrovné<br /><br />krasovědecké studovně.<br /><br /><br /><br />/XXIV/<br /><br />Turecké jantarové dýmky,<br /><br />rosenthal s fauny, s růžemi,<br /><br />bronz, křišťál, schránky na kelímky,<br /><br />kolínské vody, parfémy,<br /><br />rovné i prohnuté nůžky,<br /><br />pilníčky — krátký, dlouhý, úzký,<br /><br />kartáčky, které zušlechtí<br /><br />vše od zubů po nehty.<br /><br />Vzor potrhlého filozofa,<br /><br />Rousseau (už zase odbočím)<br /><br />nemohl pochopit, proč Grimm<br /><br />si leštit nehty před ním troufá.<br /><br />Sám reformátor, nesporně<br /><br />byl tehdy proti reformě.<br /><br />/XXVI/<br /><br />Modely, které oblékal si,<br />popsat vám do všech detailů,<br />tak aby povolaní znalci<br />mi uštědřili pochvalu,<br />mohl bych se sebejistotou<br />a klidně, jsem tu přece proto,<br />má to však háček: nevím, jak<br />říct rusky PANTALONY, FRAK,<br />a už teď vidím (v celé šíři<br />chápu svůj hřích), že nemohu<br />chtít slušnou známku ze slohu:<br /><br />cizími slovy zrovna hýří,<br /><br />i když znám zkratky jazyků<br /><br />v Akademickém slovníku.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6425940612975696278?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-81866260451937821752010-06-03T03:10:00.000-07:002010-06-03T03:11:22.312-07:00/XIX/<br /><br />Mé bohyně! kde jste? svým zdrávas<br />vám znovu srdce otvírám:<br /><br />jste to vy? nebo jiné za vás<br /><br />jen po vás zdobí prázdný chrám?<br /><br />uslyším vaše nebeschóry?<br /><br />vznese let ruské Terpsichory<br /><br />mé oči k svaté sféře snů? ...<br /><br />anebo — zklamán — naleznu<br /><br />cizí svět na dřevěné scéně<br /><br />neposvěcené uměním?<br /><br />lemonem kouzla zbaveným<br /><br />přihlížet budu znechuceně<br /><br />křečovitému veselí<br /><br />a želet těch, jež zmizely? ...<br /><br /><br /><br />/XX/ /XXII/<br /><br />Divadlo hučí. Zlatolesklá<br /><br />nádhera lóží, balkónů.<br /><br />Netrpělivost párkrát tleskla,<br /><br />šum rozhrnuje oponu.<br /><br />Třpytnější třpytu, lehčí pěny,<br /><br />dech kouzlem smyčce podmaněný<br /><br />nad hlouček dryád vyplouvá:<br /><br />Avdoťja Istomínová ...<br /><br />Na špičku stoupá, polehoučku<br /><br />zakrouží kolem dokola,<br /><br />skok, vzlétla, povzdech Aeola<br /><br />nadnáší tetelivou vločku,<br /><br />květ vadne, vzrůstá v lodyze<br /><br />a nožky hrají PAS BŘIŠE.<br /><br />Ještě roj andělíčků v letu<br /><br />směle se vrhá na ďábly,<br /><br />u vchodu ještě siluetu<br /><br />lokaje nohy zazábly,<br /><br />ještě to v řadách zleva zprava<br /><br />čpí, plácá, kašle, posmrkává,<br /><br />ještě se v hale s večerem<br /><br />neloučí světlo luceren,<br /><br />ještě se koně, dlouhým stáním<br /><br />promrzlí, uzdám vzpouzejí,<br /><br />u ohňů kočí v livreji<br /><br />spílají pánům nebo paním,<br /><br />jen Evžen čas už nemámí:<br /><br />domů a do oblékárny!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8186626045193782175?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-44765363139550900092010-05-25T01:39:00.001-07:002010-05-25T01:39:42.667-07:00/XVIII/<br /><br />Země snů! Fonvizin tam žezlem<br /><br />satiry hájil volnost, smích,<br /><br />Kňažnin se pilně v dobrém, ve zlém<br /><br />opičil po svých Francouzích,<br /><br />Ozerov slzy z očí loudil,<br /><br />v ovacích šidil o svůj podíl<br /><br />mladičkou Semjonovovou,<br /><br />Katěnin, vzatý na slovo,<br /><br />vymohl Corneillovi asyl,<br /><br />Šachovskoj v půtkách s nectnostmi<br /><br />vši napichoval na ostny,<br /><br />Didelot se o vavříny hlásil...<br /><br />v zákoutích kulis, rekvizit,<br /><br />čas mladosti mě učil žít.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4476536313955090009?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-68985452436822005462010-05-19T03:47:00.000-07:002010-05-19T03:48:28.819-07:00V posteli poštou probírá se,<br />když ještě mhourá na světlo.<br />Co? Pozvánky? A na dnes? Zase<br />tři, aby se to nepopletlo:<br /><br />ples, jubileum, kdeco slíbil.<br /><br />Kam půjde MON ENFANT TERRIBLE?<br /><br />Co já vím! Čas je moudřejší:<br /><br />vždycky to nějak vyřeší.<br /><br />Teď hezky do vycházkového,<br /><br />BOLÍVAR mírně dozadu<br /><br />a vzhůru na proměn ^du,<br /><br />užívat vzduchu,- vzruďlu, všeho,<br /><br />než čas dá na srozuměnou,<br /><br />že k obědu je prostřeno.<br /><br /><br /><br />/XVI/<br /><br />Stmívá se, kočí v saních klímá.<br /><br />„Jeď rychle!" — postroj zaskřípěl.<br /><br />Na bobří límec vdechla zima<br /><br />stříbrně blyskotavý pel.<br /><br />Kam? K TALONOVI: s Kaverinem<br /><br />zahájit večer dobrým vínem.<br /><br />Vchází, prásk! ze zajetí skla<br /><br />KOMETA proudem vytryskla,<br /><br />dobrou chuť: ROAST-BEEF dokrvava,<br /><br />zlatavá hora brambůrků,<br /><br />paštika — chlouba Štrasburku,<br /><br />lanýže — périgordská sláva,<br /><br />limburský sýr a přísluní<br /><br />ananasové koruny.<br /><br />/XVII/<br /><br />Žízeň sní ještě o naději,<br /><br />že pohár spláchne kotletu,<br /><br />BREGUETKY však už odbíjejí<br /><br />čas premiéry baletu.<br /><br />Náš znalec, který vysloužil si<br /><br />glejt: čestný občan zákulisí,<br /><br />nadšený vždycky pro všecky<br /><br />okouzlující herečky,<br /><br />pospíchal k eldorádu bratrů,<br /><br />ochotných salvou potlesku<br /><br />děkovat za arabesku,<br /><br />vypískat Phědru, Kleopatru,<br /><br />Moinu vzývat (protože<br /><br />je bude slyšet do lóže)...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6898545243682200546?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-74738661249271135072010-05-11T04:10:00.001-07:002010-05-11T04:10:57.700-07:00/IX-X/<br /><br />Jak brzy uměl klamat ženy,<br />žárlit, snít nebo skrývat sny,<br />vyvracet, živit přesvědčení,<br />být hrdý, smutný, nešťastný,<br />pozorný nebo nevšímavý,<br />předstírat, že ho nuda baví,<br />mlčením světit lyriku,<br />hrát zápal krasořečníků,<br />vylévat srdce na papíry,<br />žít v sedmém nebi, upíjet<br />i ždímat z citů sladký jed,<br />očima vznítit jiskru víry,<br />vyzývat, hladit, pro soucit<br />občas je slzou orosit.<br /><br />/XII/<br /><br />Jak stejně hravě uměl zviklat<br /><br />kokotky v sebedůvěře!<br /><br />Každý si z něho moh brát příklad<br /><br />pro likvidaci soupeře.<br /><br />Jak pomlouval! Jak neobvykle<br /><br />a důmyslně strojil pikle!<br /><br />Zato vám, muži krásných žen,<br /><br />říkal si přízní o přízeň:<br /><br />dopustit na něj nedal mnohý<br /><br />Faublasúv věrný epigon,<br /><br />žárlivý stařec, ani on,<br /><br />muž, jenž byl stvořen pro parohy,<br /><br />vždy sebeuspokojený<br /><br />svou ženou a svou pečení.<br /><br />/XI/<br /><br />Jak uměl střídáním svých zásad<br /><br />nevinnost zviklat zakrátko,<br /><br />zoufalstvím nervy krutě drásat,<br /><br />lichotkou podat cukrátko,<br /><br />počkat, až přijde slabá chvilka,<br /><br />rozumem rádce, něhou snílka<br /><br />prorážet hráze předsudků,<br /><br />vyvolat vhodnou pohnutku,<br /><br />cit zavést na půdu dost kluzkou,<br /><br />poznat, kdy bdělost oslepla,<br /><br />zachytit vznět a zateplá<br /><br />dosáhnout svého tajnou schůzkou ,<br /><br />pak pod dohledem měsíce<br /><br />dát lekci další novicce!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7473866124927113507?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-29494446568161353382010-05-09T23:59:00.001-07:002010-05-09T23:59:52.189-07:00/vil/<br /><br />Nebyl z těch, kterým dal sám pámbu<br /><br />cit pro hudebnost ve větě,<br /><br />rozdíly trocho je a jambu<br /><br />nechápal za nic na světě.<br /><br />Kde mohl, horlil na Homéra,<br /><br />přečetl však, co vyšlo z pera<br /><br />A. Smitha, čímž byl kovaný<br /><br />ekonom: došel k poznání,<br /><br />co podporuje rozkvět státu,<br /><br />proč nezpůsobí škodu těm,<br /><br />kdo vládnou ČISTÝM PRODUKTEM,<br /><br />že nedávají přednost zlatu.<br /><br />Otec však zabřed do bludů<br /><br />a půjčoval si na půdu.<br /><br />/vili/<br /><br />V časové tísni nedokážem<br />sepsat arch Evženových plus,<br />řeknu jen, co znal křížem krážem,<br />v čem opravdu byl génius,<br />v čem našel únik z letargie,<br />v čem objevil, proč vůbec žije,<br />v čem poznal radost, starost, žal,<br />v čem nikdy neochaboval:<br /><br />v umění vášně, jejíž něhu<br />oslavil Ovidiův hlas,<br />pro svůj zpěv daný napospas<br />pustině moldavského břehu,<br />kde básník do posledních chvil<br />o rodné Itálii snil.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2949444656816135338?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-21902723223954503132010-05-07T06:12:00.000-07:002010-05-07T06:13:46.231-07:00/IV/<br /><br />Když nastal v známém koloběhu<br /><br />čas příslibů a závratí,<br /><br />čas štědrý na tesknící něhu,<br /><br />MONSIEUR se octl za vraty.<br /><br />Evžen měl volnost: přišel den, kdy<br /><br />v obleku londýnského DANDY<br /><br />a s módní loknou na spánku<br /><br />poznal svět — jeho smetánku.<br /><br />Ovládal tance od a do zet,<br /><br />uměl psát, mluvit francouzsky,<br /><br />klanět se, špinit ubrousky,<br /><br />žádným FAUX PAS sál nepopouzet.<br /><br />Co ještě chcete? Společnost<br /><br />nadchl tak roztomilý host.<br /><br /><br /><br />/v/<br /><br />Učili jsme se všichni trošku<br /><br />někdy a nějak něčemu,<br /><br />skládáme společenskou zkoušku<br /><br />bez jakýchkoli problémů.<br /><br />Oněgin dostal od poroty<br /><br />(nezvratné v četných pro a proti)<br /><br />punc — chytrý, ale přepjatý:<br /><br />přispíval k spádu-debaty,<br />ať mluvilo se o čem chtělo,<br />při věcném sporu místo slov<br />jak odborník či filozof<br />jen duchaplně svraštil čelo<br />a u dam získával si vliv<br />sršivou palbou invektiv.<br /><br />/VI/<br /><br />Latina vychází už z módy,<br /><br />MONSIEUR však svému svěřenci<br /><br />vštípil, že nikdy neuškodí<br /><br />Juvenálovou sentencí<br /><br />oslnit neznalé i znalé,<br /><br />dopisy končit slůvkem VALE,<br /><br />vykoktat dva tři veršíky<br /><br />z Vergiliovy epiky.<br /><br />Evžena nebavila němá<br /><br />biografie planety,<br /><br />čím v prachu tisíciletí<br /><br />od časů Romula a Rema<br /><br />jiskřil vtip dobrých anekdot,<br /><br />to znal a uplatňoval vhod.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2190272322395450313?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-58406234464740714712010-05-06T00:02:00.000-07:002010-05-06T00:03:27.927-07:00/II/<br /><br />To v dostavníku létlo hlavou<br />větroplachovi nad jiné,<br />kterému Zeus přiřkl právo<br />dědit, co zbylo v rodině. —<br />Přátelé, vzácně opravdoví<br />k mé Ludmile a k Ruslanovi,<br />z úcty k vám neopominu<br />představit svého hrdinu:<br /><br />Oněgin, přítel velmi blízký,<br />narozen v městě nad Něvou,<br />kde křtem či aspoň návštěvou,<br />čtenáři, jistě jste se blýskli...<br />i já tam žil všem na očích,<br />jenže mně prospívá spíš jih.<br /><br /><br /><br />/III/<br /><br />Hrdinův otec, ač měl dluhy,<br />odmítal příjmy z úplatků,<br />pořádal plesy, držel sluhy,<br />žil na nebeskou oplátku.<br />Osud vzal syna pod svá křídla:<br /><br />MADAME se v Evženovi zhlídla,<br />potom ji vystřídal MONSIEUR ...<br />drahoušek občas nesnes je.<br />Pečlivá guvernantka v kutně,<br />ten ubožák MONSIEUR L'ABBÉ<br />dítě, hrou vždycky zesláblé,<br />neučil víc, než bylo nutné,<br />nekázal mu a velmi rád<br />s ním denně prošel Letní sad.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-5840623446474071471?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-4593349091146522952010-05-04T23:40:00.000-07:002010-05-04T23:41:10.236-07:00• TCHYNĚ.<br /><br />Ve své ješitnosti byl navíc<br />prodchnut tou zvláštní pýchou,<br />při které se člověk stejně netečně<br />hlásí k dobrým i ke zlým skutkům,<br />pýchou vyplývající<br />z pocitu nadřazenosti<br />možná iluzorní.<br />(Ze soukromého dopisu)<br /><br />Že snoby ignorovat míním<br />a přátele rád potěším,<br />chtěl bych tě uctíti něčím jiným,<br />hodnějším tebe, hodnějším<br /><br />patosu vznešeného cíle,<br />tvůrčích snů dražších nad skvosty,<br />básnické jiskry v plné síle,<br />prostoty, ušlechtilosti...<br /><br />dávám, co mám... snad přijmeš mile<br />pár zpěvů, do nichž jsem ti vplet<br />směs polosmíchu, položalu,<br />lidových pravd a ideálů —<br />plod nezralých i zvadlých let,<br />her s múzou štědrých na náhodu,<br />nocí, kdy bděl jsem ve skrytu,<br />střízlivě promyšlených soudů<br />i bolestivých pocitů.<br />... a chvátá s životem<br />a s city pospíchá.<br />P. A. Vjazemskij..<br /><br />/I/<br />Můj strýček, zářný vzor všech ctností,<br />když cítil v zádech zubatou,<br />chtěl pádný důkaz oddanosti<br />a to byl nápad nad zlato.<br /><br />Příklad snad pro leckoho vhodný,<br />jenže ta nuda žít den po dni,<br />bdít dokonce noc za nocí<br />jen s ním a s jeho nemocí!<br /><br />Ta podlost vemlouvat se přízni<br />takové živé mrtvoly,<br />hlídat, co ji kdy zabolí,<br />co má brát nebo po čem žízní,<br />a při tom všem div nebrečet:<br />Kdy už tě ksakru vezme čert!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-459334909114652295?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-86809859684721529582010-05-02T09:22:00.000-07:002010-05-02T09:23:02.817-07:00Po dvě noci se mi zdály zmatené, těžké sny. Duhamelův Salavin se mi stal velmi drahý. S kamarády se takřka nevídám, není to úmyslné, ale příliš mi to neschází. I. jsem například neodpověděl tři neděle, to bych byl dřívjistě neudělal. Připravuji, zatímje to značně neurčité, svou druhou sbírku. Byljsem na návštěvě u E. A. S., zaplavil mne výmluvností, nemá dle všeho pravdu, je přespříliš chytrý. Jeho paní je hořká, mnoho asi trpí svým stářím. Cetljsem Shakespeara, víc mne baví, než uchvacuje; úžasně mladý. A co se zatím děje kolem? Pražádná větší změna v tváři lidí. Do dušejim nevidím, žíhaná kniho, jak bych mohl. Máme milovat bližního ,~ako sebe samého. Ale to předpokládá, že sebejiž milujeme! Ríká to Unamuno, víš, a já mu věřím, protože je veliký básník s úplně bílými vlasy; je - i když zemřel. Představuji si, že jednoho dne pochopím nějakou věc. V té chvíliji budu milovat tolik, že zemřu, alejakápak smrt, ta věc, to budu přecejá!<br />9. 1.<br />[251<br />Zimní procházka křížem krážem 11. 1. rozežraná červotoči, prázdná čistota, již trestá Nechci Tisíc napřažených prázdný trest a prázdná zrada, prázdných dlaní, muži, ženy, stojí, stojí bez pohnutí průvod bez vody, čekajíce vše, co padá, mrzne, mrzne po vánici, led je voda tvrdě spící, Padej, rostu pod břemenem, žízeň, hlad, padej za ztraceným jménem, vítr usnul bez pohnutí, padej kámen za kamenem jak by mrtev byl, na mohylu nemohoucí, ale větve, ruce vichru, ~ padej, plode, padej, noci, bijí prostor, v němž je prázdno, ~ padej, dešti, na rty suché, opuštěné dno, ~ padej, padej na bezduché, pláčí tak, že není slyšet na věřící, připravené jejich kvílení. padnout též. To je kámen na prameni. Chci! A~ bolí! Tají ledy, To je láska. (Nechci! Není!) naposledy, naposledy To je kořen vyvrácení. ! ohlédnout se za mizením , To jsou slova, jež se vzňala ~ vědět, v něhu že se změním, v prsou hlasu, to je skála, ~ prudkou, krutou, bolestivou, která boří dům. ~ ~ ~ v něhu smrti, věčně živou. To je srdce pln~ vzdoru. To je zámek bez otvoru. ~ Čekej v zemi, země moje, To je hranice, již žádný čekej, duše nepokoje, oheň nespálí. čekej tiše, bez pohnutí.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8680985968472152958?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-48156050784121518832010-04-30T02:57:00.000-07:002010-04-30T02:58:17.132-07:00Řine se z úst a ústí, rozlévá se v jakousi bezbřehost,<br />je velmi zklamána, je velmi štíhlá v pase, kdybych ji objal, snad by rozbila se,<br />to by byl most...<br />Jdu zcela potichu, abych ji neprobudil z dvojité smrti té,<br />z té delty smrti v hrudi,<br /><br />Bouře<br />Jde bouře po tichu. Ó ticho útěchy, oddaně čekající!<br />Dech úst a stromů dech přikrývá jinovatka, jež jednou vylétne tak jako z vína zátka. Ted' mlha tancuje a padá na Čechy,<br />na Čechy lehce spící.<br />Kdybych směl pc~vídat! O hadrech vyprávěl bych, jež leží v kanálečh,<br />o rzi bych vyprávěl a také o měděnce, jak moudře přikrývá kopuli víry tence,<br />o dýmu mluvil bych a o hluchotě střelby, o tom, jak řinčí plech,<br />děti bych přivedl a ukázal jim vody, které se klikatí.<br />Ach usmívejte se a politujte vlky,<br />hlas jednou promluví, vylétne ze zámlky, ach usmívejte se! Chceme být hromosvody a vy musíte doufati.<br />I241<br />7. 1.<br />Noční jízda < Cvičení > 8. 1.<br />Zítřejší zemřelí v tramvajích klímají.<br />To už byl Smíchov? Vždyt neslyším smích! Jen malé cinkání, rolničky udýchané<br />zdraví, neb zdravé jsou, všechny své dobré známé, ty, kteří nikdy nepřesedají,<br />ty snící o rakvích.<br />Štěkání nočních psů pohřební hudbu skládá, žalostné oktávy s černými hroty not,<br />ach cosi práší se, to Prašná brána práší líbezné příhody, jež vítr neodnáší<br />ke smutným opilcům, pro jejich těžká záda, pro smrt a pro život.<br />Zatímco jedeme, denička procitá, oči si protírá, myje se u studánky, zatímco jedeme, zlá mlha od nábřeží se klade na město a leží, leží, leží, do srdcí vtírá se, něco jim vyčítá<br />a radost zamyká na devatery zámky.<br />Jaké to ted nastalo období? Včera jsem napsal dopis V. H., je to ted jaksi jediný člověk, kterému mohu psát.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4815605078412151883?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-67245726240659020232010-04-29T05:54:00.000-07:002010-04-29T05:55:06.261-07:00z té náhle procitlé, již rannf mrazfk studí, z té nežité.<br />Ty měla jsi být víc, než všechno tu je, ty mělas za sen jít<br />do sadů dušiček (čisté je rozsvěcuje), ty mělas zaplatit to, čím se vykupuje, ty mělas stále pramenit.<br />[22]<br />Co všechno měla jsi! A jsi jen kapkou štávy, jež křísí ospalé.<br />Nasedám do lodky, která se neunaví, nasedám do lodl~y, jež bolestně se plaví za bludičkami v močále.<br />Vesele, vesele Lídě Matouškové<br />Nic nestalo se přec. Ty jsi mne, Bože, ztratil, ty, který nesmfš snít, protože všechno máš. Bláhovy, směšný Lot, který se neobrátil! Odvážná odvaha si stříhá na rubáš.<br />Jsem trochu znavený. Hledej mne, dokud mohu být ještě nalezen, jak to, co zarůstá<br />do kola, do kruhu, který má plno rohů jak lože bez smyslu (neb není Prokrusta).<br />Neb není Prokrusta! To všechno možná bylo a není, není již! (Co není, v nebi dlí?) Ztřeštěný červotoč si navrtává dílo<br />na druhou stranu, ven; už bude za biblí!<br />Ó nejde o mou smrt. Jde o úžas, jenž hyne, jde jenom o kámen, jenž těžkne nad slovem, o kámen náhrobní, o kámen jako jiné,<br />který se rozpadá a mře byv vysloven.<br />5. 1.<br />Vesele, vesele jsme byli vysloveni.<br />Kam znít? Kam šeptati? Kam zmlknout? Kam se chvět? Směr mrtev. Mrtev ci'1. Ž~je jen opičení<br />a to nás dovede už dávno nazpamět.<br />Ó nejde o mne přec. Jde o budoucnost trosek, jež sebe zasypou. Jde o noc, co se dní.<br />O ruku Boží jde, jež přešla do rákosek. O jeho spásu jde, nad níž jsme bezradni.<br />[23]<br />Zamilovaný by se vozit moh<br />na vlákénku, jež v létě vzduchem phne, a nespad by. - Tak lehounká je marnost.<br />Romeo a Julie [W. Shakespeare]<br />Povaha je to, co váhá.<br />Běda tomu, kterýž ř~7cá dřevu: Procit; a kameni němému: Probud' se.<br />Abakuk 2, 19<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6724572624065902023?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-15098578547239783852010-04-27T07:39:00.000-07:002010-04-27T07:41:16.284-07:00Vyprávění z noci 3. 1.<br />Dnes asi ve čtyři hodiny ráno jsem se probudil s velmi palčivým pocitem v ústech. Vstal jsem a oblékl si plášt, nebot mi bylo zima, a napil jsem se trochu vody. Pak jsem si zase lehl. Měl jsem hlavu podivně lehkou a přitom unavenou,jako míváme, nejsme-liještě zcela probráni ze spánku. Chtěl jsem ještě spát. Tu však, zavíraje oči, vybavil jsem si podobu ze snu, který se mi dle všeho zdál těsně před procitnutím. Byla to podoba mé tety, ženy tatínkova nemocného bratra, a měla na čele obvaz. Nad obvazem bylo vidět její šedivé vlasy a pod ním hubený, přísný, scvrklý obličej. Na očích měla brýle. Poznaljsem, žejsem se probudil z trestu, protože jsem této ženě ublížil a nijak to neodčinil, a že neusnu dříve, dokavad jí nenapíši dopis. Ted' vím, že nemohu poslat dopis někomu, kdo by mu neporozuměl, kdo by si snad ani nevzpomněl, jaký člověk to píše, ale před několika hodinamijsem šeptal do tmy asi tato slova, určená ubohé stárnoucí tetě, jíž osud vzal všechno a které jsem také já ublížil:<br />- vzpomínám si na všechno; jak jsi bývala pevná a trochu hořká; jak jsi nechápala vrtochy svého veselého muže, ale přece sejim podrobovala;jakjsi mi přivezla Republiku Škid; jak jsem u vás bydlil před operací krku; jak jsi nechtěla, abych studoval konzervatoř; jakjsi mi půjčila Anýzovéjablko a já je nečetl; jak tvého muže ranila mrtvice a ty jsi byla statečná; jak syn, v nějž jsi věřila, se ukázal neinteligentní; jak jsi mi ukazovala Hradčany; jak jsi, ty jediná, chodila za mým umírajícím otcem do sanatoria, berouc tak na sebe třetí utrpení; jak jsem k vám ráno po otcově smrti telefonoval nevěda o ničem a ty jsi plakala a já nemohl plakat; jak potom minula dlouhá doba, v níž jsem se učil životu, a pak, když jsem se domníval být vyučen, jak jsem se ti počal vyhybat; potkával jsem tě na všelijakých hloupých kulturních večerech a odvracel jsem oči, abych tě ani pozdravit nemusil; ty jsi o tom věděla, jistě jsi o tom věděla a hleděla jsi na mne s lítostí; naposled jsem tě potkal před třemi měsíci na nábřeží; šlajsi se svým synem (dcera ti odejela do Anglie) ajistějsi mne viděla; zastaviljsem se a uklonil se, ale ty jsi šla dál, usmívala ses a šla dál, bylo to tak mezi námi umluveno, vid', že se neznáme; to byl tenkrát krásný podzimní den, svítilo slunce a na zemi leželo listí. Tvůj muž umírá již osm dlouhých let; tvůj syn se učí dělat boty; dcera<br />[21]<br />ti odjela; co ti zbývá? Čítáš knihy a chodíš na dlouhé procházky? Viděl jsem tě dobře! Nejsi již pevná, jsi suchá, jsi stará, tvůj úsměv byl velmi bolestný, právě takový jsi měla v mém snu. Ublížil jsem ti, já vím; ale kdybych věděl čím a jak! Myslíš, že bych mohl za tebou přijít? Vždyt bychom mlčeli, ošklivě mlčeli! Vždyt tě ani nemám rád, nikdy jsi mne neznala, nikdy jsi mi nerozuměla! Co je to tedy, trest, který musíme za nic podstoupiti? Je nic jen naše ubohá nevědomost a nešikovnost? Je nic jen to, co jednou podivuhodně prostě pochopíme? Snad by stačilo, abych přišel a řekl ti: měl jsem mnoho práce, proto jsem tři roky o sobě nedal vědět, a nyníjsem zase tady! Snad by stačilo, abych si trošku zalhal. Nikdy se toho neodvážím. <br />Doříkal jsem tento dopis a znova jsem usnul. Je mi smutno. Četl jsem Multatuliho a před sebou mám dlouhé hodiny. Venku je mráz a mé obrázky na stěnách mne uštěpačně pozorují, jak chodím stále kolem dokola marnosti se zavřenýma očima a nenapadne mi, abych je otevřel. Kdybych mohl!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1509857854723978385?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-86503909801605936962010-04-19T02:41:00.000-07:002010-04-19T02:42:52.566-07:00Miguel de Una.muno f141 f151<br />~ ~~n~~e~ s<br />DU~Gr~':~''r ;<br />Zd 9%;=~'~''-; , ,~ r::;~,J.:~<br />W d Z ~ ·; :·: ^l .i .l !<br />fLII<br />'au~a e auo; ~aa;~ `~saloq noes uypalu nuo~z rapas e ~u~a~ `gu~ze o~sf az<br />`nuo~ áz `as ůzifoq az `IaTua raIz ua~fq iso~ `au~qtlaú ~fpxtu ~f~d~x if~psd auc ~fT.i su ~<br />aus~ sueh claa.zTs az `ui~Toúz nT as ~~Z<br />~Iyzole ~flaa faf npalqod op `Ttd~f~ noupaf~u ňpaur p~dopo~ `Ia~Iauza ~a~<br />`i~;e~ ~u Tnouauzodaz s is ITauo~Tzd ~ ytdo sTsn ns~Ie uzá~utucead<br />ausTd uauz~zd<br />'aznoT ~fp~iu as eueoa~feau zsaqo :nounoT s tfaetp au au as zop~ `~fT o,~ď ~IpisszTs ~~Ilxso nosf ag~.i,~o~o~<br />` ~I~uaausz apz isf oa nutase ;fuaae isf epZ ~aea~ op slsazd ol~uz `ol~uz uaf tui zaf t~souIfa.zzóuz~š no~s noT s sad~Iš uzaz no~sf `n~~t~~~zq ~u~zp ~u~aP fnuz Q '~xa~ nopfá.~d zuitu pod `noxnz t~nue~uz o~~f ~aI Tasap~ ~aI ~asaQ '~^6T ~a~oďo~al af alop Q I~p a~sa(' o~ ar '"ifnu~aqa~z s~e ef ua;faa~~ az" "taadzáqau su aaš~ auuz o.xd a~afndnTspod" "Í~eoltux~z s~e op as uzasf zo~ jap" "zfnld aaa.~d aI~ `e~pol ~I~~ ~asr" "iaad nouzau ~ ouase is uiQtu -is~" "I2eo aaunls as r~~fd.z~ez a.~sf ~~`~ '~fsidop Tú~fu~sohuz Iuz~fas~s pau ~etz~qat.~d ~fx~f `xa~ňuzs auuz ae Ipríol `nlo~s outaesd ouauutaf~~ oToqo~ aanns~z auaž~ua~d ~ Izalsu uiasf a,zaT~ olnúiuz o~ urlT s ~f~~odo~al Túz~fu~nuzs as `tus~q ua~fe -0~0 nsido~nz .z~d oTuaa~ `"~aTnms Qu auzsf ilauuzodeZ"<br />'~iu~aq2z auzaznuzau zIf `t~souzopaeau z oqoT as ~e~pze ~ ~fuaa~n~s z~~.zq ápxau TÍ-af `ts.xoqfaú ~fpz~ oT af `;Ioq uzouaf auuž nuaoa~ `~fpouz.zď au.za~aiÍ~uz ó~aT z áiu tlhž -o~~faa~ 'tua.~zapod ua;fellxso ~uÍd `e~sn nuz ~ecíaaz s nxnz Tnoupaez oT s I~fqau ITnua~sň e uzasf az `xaznqpazd s ~a~i~~fe<br />f9i1<br />n~snods noaoxe~ plzua~ aqas az uo e `slodz uzouaf af qaa~aT t~a~uapaf ua~fes ae uza~ayp zaf `a~ip o~ tsoa oltpz~apod `aud~z~ eT~uzzaq tu~~tapa.~d o~ó~ siz ~Iáuuzodsz ozo~š zn urasf ~fpx `sauQ 'uiaqosňdz uz~f~s~ap IQé~~d~ as z~~zq ~flauz s Iáp~f~s as 2f `elazls a~~~ui `~et~úo~ ~s~ o~ ~sf `o~ oltauo~s ;Tsap ozd noúáe~adtzd tsnp ~u `~f~al t~asap pazci aqas ~u Ismuz~ódze ts uzasf azoToad `fau ozd astds zL~~od utasf I~a~ `uzo~izcí ,I~q z~~zq ~fTauz Th~ 'auqopod ~~~ ~ áuuz ~~uaňolsod if II-afnesunau `Is~fuz~ aa~súz zI-~~tunau `TeeopaTs auuz ouzoůx tj-áf `Te~d as uiasf nTippo uzapzsx od ~ a~ta~dzoa as utasf Išetuzsn ~I~ua~f~so as uzasf aq~a~ t,id 'afasnó~ód as auasuz ~`utaeoTs a~~~ tu s n~~~~uóx oqtuz~tue túáz~eeu o afásno~od as neouz `aaului -~ui o uas~q noes ~fup ~uzaep pázď aa~~uz uiasf ITa~ 'tapas uza~s~áp e ~~fq aznui i~sez ~žTo~ `Itapaesa~d as uzásf saúQ<br />'i~Iaaz tu po taqa `~zal~u ae.xdfau taua nuQzq oTnZ 'nltp nuca~aáTauzn ~ uanpze tzaes dn~stzci ~uz ~fpn~ `eu~zq af ~tanoš az `užapy azpu~ s u~~enluzzo.z e T~az apltM z~as~ 'auza(h~~užed adálfaú is oa `o~ zsdalfau aaa,~d ~a~qa~ ~uaau~~Td qa~f~izols ~u ašnp ~uz t~fuašz aš zuatf `~Tszuz isfau -~~.xznzdfau Q~ paus o~ nósf :zfspsd e~Qlqo:qng iI-azuzaž Q ~dalg uaš~q Ifn~oea zs ~a~ `ua~unao~ e ~f~siÍ iaQzqo is .z~tn<br />'ZT 'g~ ~i~uz~uzod<br />';sae ~auz~z izT~ds nezaa ~peuzz~ aux~fut euIt~o pod zQ `ua.~eaTó npňq z~<br />`~eeieuasz apnq as tapzs malp~f~s~fe ~u ouat~ z~ `s~~ as Ie~Ts~z z~<br />`suziz apnq nuxa~ `uy~ s ~tuz ~so~tl a~saf taqa `uzaTpmz~s as nduz~I `nduz~I ňo~elnx<br />zheqa isuauzfau ~u `uaapzeod ~fl~uz ~u zÍt~tesžoz IuI xaf `~apte a~saf taua<br />`TuTd as ~feo~zq.xu s nouaQTs seoTs `iTams `q~fuod tuz fap ~<br />'tujd~feau op~tu ztf `nqsoad noua~uz n~ `is~sozdfau n~ `Túpalsod nZ<br /><br />Jednoho dne přijde k tobě žena. Přijde a poprosí,<br />abys jí řekl něco smutného a veselého zas. Co řekneš jí? Co povíš?<br />Je mi tě líto, nebof miluješ. Jsi oblá a jsi měkká.<br />Nevím, kam jdeš; nevím, kam jdeš. Tam, kde se věří? Tam, kde se čeká a teplo je a přece mráz?<br />Mráz, to je nejlepší malíř. Nejlepší ovoce je čas.<br />Jednoho dne přijde k tobě Bůh. Nic neřekne. A o nic nepoprosí. Budeš ho vidět? Zda ho uvidíš? Je, je - a není již.<br />Je, srdce tvé to cítí.<br />Země cítí to, když mnoho, mnoho skrytých činů raší,<br />činů, jež nejsou, ale budou bíti jak hodiny, jak čas.<br />A není? Není? Nad krajem se vznáší, nad krajem, který pálí mráz.<br />Mráz, to je nejlepší malíř. Nejlepší ovoce je čas. Utrhni jej! Je zralý.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8650390980160593696?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-75226249600107643212010-03-16T04:46:00.000-07:002010-03-16T04:48:23.033-07:00Vždyt slzy špatně tekou, jinam měly odplavit žal,<br />pro samou lítost plakat zapomněly pramínkem polibků, jímž spojiti se mohu, když podívám se vzhůru na oblohu,<br />s ústy, jež nikdo nelíbal.<br />29. 12. Přijde čas, kdy porozumímé řeči ptáků.<br />Tato slova, jimž dala promluviti náhoda jedné překrásné noční chvíle, slova, jež mi otevřela dveře ke světu zcela novému a dosud neznámému, slova, jež napovídají budoucnost cesty mé duše. Bylo řečeno: Spoutali život, určili jej, roztřídilijej. Tomu, coje také živé, přiřkli úlohu němých věcí, služebnic nebo škůdců člověka.<br />V čase velikého stesku po té, ježjako by mi byla souzena (lze-li mluvit o soudu při takové kráse), v čase chrchlání a potu, v čase únavy, malých zlobení, vytrhování a nejistoty, v čase, který bývá, jako bývá vše ostatní, v tomto čase jsem tě nalezl, napovídající slovo. Budu se učit, slibv.~ji, budu pilný, poslušný a t~'pělivý, až přijde pěnkava a řekne mi, že jsem dobře zpíval, jen někdy že mi to ještě skřípá, ale i to se poddá a budu zpívat čistě (snad jenom při rýmě ne, ale to budu raději tiše). Poletí havran a já budu vědět, co kráká! Poletí skřivan a já se dozvím, že se zalyká z touhy po miIence. Já také, skřivane, bratře.<br />Rty písně 29. 12. Když Pán Bůh tvořil svět (ach dávno už je tomu),<br />tu z kolíbky uhnětl kolibříka<br />a všemu ústa dal, oblázkům, psům i stromům. Rty stromů, listí, které táhle vzlyká,<br />rty kamenů, to táhlé mlčení,<br />rty psů, rty bědných psů, kterými lano smýká. Ó listí usmýkané po zemi,<br />ó věčná zimo skal a žebráka, jenž klečí na mrazu almužen v naprostém šeření!<br />[ls]<br />Písničko potůčků, písničko, čistá řeči, až porozumíme, tu ze snu našeho<br />zrodí se nová řeč, řeč, která navždy léčí<br />smrtelně živého.<br />1. 1. 40 Praha Ted'je Nový rok, půl třetí ráno. Drobet opil~ý, umluvený,<br />celkem š~astný, tak jej začínám. A v jižních Cechách, tam mě mají rádi, to je vlastně úžasné. Možná, že kdybych znal podrobnosti, že by se mi to už ani tolik neh'bilo, ale to nevadí. Přede mnou stojí dvě pitomá prasátka, jedno je mé a jedno tvé, krabice s ořechy a jablky, jedno si ještě před spánkem sním. Aještě nikdyjsem takhle pozdě nepsal,jenomjednou, ale to byla ošklivá noc s ještě ošklivějšími komplexy. Kde jste, mí přátelé? Kde jste, básničky? Mám v hlavě rozsvíceno, jak říkal Ota, přeji si zhasnout, za chviličku, za chviličku zhasnu, jen co dopíšu stránku, sním jablko a přečtu si nějakou hezkou básničku. Na ulicíchje plno opilých. Je to tak podivné, krásný snížek leží na tom všem a člověku se zdá, jako by nebyla ani válka, ani "události", ani hloupost na světě, jako by byla jen něha, která mne ted překrásně stiská a naklání mé srdce k tomu místu, na němž dýchá Nejsladší dívenka, jakou si kdo umí vymysliti.<br />Holub na střeše 1. 1. Bohuslavu Březovskému<br />Ty jsi ho, puško, zastřelila. Ó počkej, počkej, bude soud! Nahluchlá rána se do hrdélka vryla. Mohl ji přeslechnout.<br />Ty nevíš nic o snech a o vrkání, ty máš jenom svůj cíl,<br />to malé kolečko, jež neumí se bránit. Ty jenom ptáš se: dobře zalícil?<br />Zabloudil holoubek, zabloudil nevědomý a nedoptá se po nikom.<br />V korunách skáče. Kde my vidíme domy, on myslí si: hle, strom...<br /><br />Jednoho dne<br />Jednoho dne přijde k tobě dítě. Přijde a poprosí,<br />abys mu řekl něco smutného a veselého zas. Co řekneš mu? Co povíš?<br />Travičku děvče žalo si<br />a mělo rozpuštěné vlasy. Travičku děvče žalo si<br />a přitom zpívalo si divukrásnými slovy.<br />A bylo zima a byl mráz. Mráz, to je nejlepší malíř.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7522624960010764321?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-38719494601814690882010-02-02T07:06:00.000-08:002010-02-02T07:07:56.988-08:00Není mnoho cest, nejsou jakékoliv cesty, je jen jediná cesta! Mám o ní něco říci? Mám říci, co chci, co vlastně chci? Pokusím se o to: kdyby (abych hned zpočátku se vyřídil s přípustností), kdyby mne nechali. Chci žít. Kdo se usmívá? Neznám nicjiného, ničemujinémujsem se nenaučil. Věřím-li v Boha, věřím-lijenom v sebe, věřím-li v zástupy, věřím-li ve smrt, věřím-li ve spravedlnost, věřím-li v poezii, nevěřím-li v nic, stále žiji. To je život. To je život, odejdu-li do samoty nebo stanu-li se apoštolem, to je život, spáchám-li sebevraždu, zřeknu-li se všeho, všeho, víry, naděje, lásky, to je život, budu-li pomáhat nebo dám-li si pomáhat, toje život, budu-li trpět, či budu-li štasten, to j e život, bude-li mi zima, či teplo, či dobře, či zle, budu-li mít přítele, či budu-li se trápit touhou po něm, budu-li pracovat, či zahálet, zemřu-li, či narodím-li se, to je všechno život. Nebot i smrt je život, jako narození je život. Co je po smrti, to neznám, tomu jsem se nenaučil, ale nemohu se za ni dívat jinak než zaživa. Žiji, protože to všechno vím. Ale kdybych i nevěděl, přece bych žil. Jsem. Není to tak prosté. Proč to říkám? Řekl jsem: není mnoho cest, nejsou jakékoliv cesty, je jen jediná cesta! Znáte-liji, jste mými bratry. Bojím se o vás. Bojím seještě víc, že žádný, žádný druhý člověk se nikdy nepřiblíží ke kruhu mé cesty. Dotkrie se jej snad v 2~ěkolika bodech, snad jej protkne a tam zevnitř bude tlačit, ale obsáhnout celý kruh? Co víme o neproniknutelnosti? Co víme o ploše svého kruhu, my, uctívači křivek? Má cesta. Nejde o vlastnictví. Jde o úděl.<br />Ptalijste se, čím že si pomáhám v chůzi. Nuže, slýchával jsem cosi o berlách slov. Neztotožňuji se s tímto obratem. Ano, berle, když jsme sotva povstali a jsme slabí, potácíme se. Jde mi o něco jiného: nohy, nohy slov, nohy s patami, šlapadly, prsty, lýtky, kolénky, stehny, nohy silné, něžné a štíhlé, nohy, nožičky, pádící a loudající se, opilé a smělé, přeskakující a našlapující na špičky, na samé špičky tvrdých hlásek! Nohy, nožičky mé češtiny! Kdyby (abych také ke konci se vyřídil s přípustností), kdyby mne nechali! Kdo? Ti němí, ti s berlemi holí, pušek a krutosti, ti s berlemi hlouposti, nenávisti a pýchy, ti s berlemi chladu, nicoty a vypočítavosti, ti s berlemi mnoha, jakýchkoliv cest. Kdyby mne nechali žít! Někam bych běžel a někam bych také doběhl. S čím o závod? S větrem!<br />Žíhaná kniho, dnes už jenom na týden, na den lze přemýšlet do budoucnosti. A ty jsi na léta. Jak k tobě mám<br />[10]<br />tedy promluviti? Mám tě poprositi o delší časnost? Uměla bys vyplňovat přání? Neznám tě...<br />Žíhaná kniho, dej mi setrvat na mé cestě! Nedej, aby mne odvedli jinam, na cestu jinou, na cestu kratší! Měj strpení!<br />Žíhaná kniho, čím tě zasvětit? Takovouto, takovouto malou modlitbou? A spokojíš se s ní?<br />Dostal jsem dárek, to je krásné, dostávat dárky! A od koho? To já dobře vím! At mi ten dárek zůstane! At se mi vyplní, nebot je to dárek tajemný, nikdo netuší, co se s ním stane, jak se ozve, co poví, čemu zazpívá.<br />Dárku, dárku, vezmi mé prsty, vezmije a sevřije, naplň mou hrud dobrým vzduchem a sejmi mi s očí neproniknutelnost; navlhči mi rty, dárku, prohni se pode mnou a přijmi mou tíhu, jež se ti pokorně odevzdává.<br />Jako ta plachá dívka, jež se bála, že se rozplyne v samé lásce, takový bud? A také takový jako láska, jež jí nedala rozp~nouti se!<br />Zíhaná kniho, zasvěcuji tě čistotě.<br />15. 12.<br />Modlitba 15. 12.<br />Na starém hřbitově, kde se už nepohřbívá, můj první žal,<br />takový krásný, hluboko se vrývá kamením, travou, tichem, nechápáním, ó Pane Bože, nech mne běžet za ním! Proč jsi mi nohy zavázal?<br />Krám s knížkami, podloubí, bílá kašna, tudy jde cesta vzhůru, na Barboru, panenka štíhlá, vysoká a strašná, panenka havířů a pana kostelníka<br />v srdci mi klíčí, tiše odemyká<br />kamenné tajemství, kamennou Kutnou Horu.<br />Za sedmi zámky, vid', jsi uschovaná, tolikrát tukal jsem, ach marné zatukání, ó zémě země mé, ó země, jež jsi sama, moci se rozběhnout a tebe dotýkat se, moci tě zase mít a říci: máš mne zase,<br />jsme zase sami dva, už nejsme, nejsme sami...<br />[ll]<br />Návrat<br />Vše vrací se. Do země, do zahrady, po schodech bolesti.<br />Pomalu svlékáme své lásky, které vadí, když nemohou se unésti.<br />Tu poslední, nejtěžší rozloučení, alespoň cípem s sebou chtěl bys vzít. Tak s otcem, matko, který hnije v zemi, můžeš se pláčem polibit.<br />Kam půjdete však vy, mé stíny malé, na vlhkých stěnách tančící,<br />až světlo, vaše smrt, vám nenadále zapáli hranici?<br />Kam ale půjdeš ty, má písni, kam se vrátíš, chtěla jsi přece věčně žít,<br />kde je smrt, jež tě přijde odzpívati, kde slzy jsou, jež chtějí poh'bit?<br />17. 12.<br />,. Jsou dva druhy umělců: jedni přinášejí odpovědi a druzí otáz<br />ky. Je nutno si uvědomit, jsi-li z těch, již odpovídají, či z těch, kteří se táží; nebot'kdo se táže, není nikd~ tím, kdo odpovídá. Jsou umělecká díla, která čekají a jimž se dlouho nerozumí; nebot' otázka přichází často strašně dlouho po odpovědi.<br />André Gide: Oscar Wilde<br />Tělo jest studem duše.<br />Remy de Gourmont<br />- Orle! Nebudeš nikd~ méně krut~?<br />- Ne! Ale mohu se státi velice krásným.<br />Špatně lOřipoutan~ Prométheus<br />Nestačí léčiti mor, je nutno umět jej také oplakávati.<br />Miguel de Unamuno<br />Oříšek není neštásten ve své skořápce.<br />Georges Duhamel<br />Štěstí je strašná věc; drobeček chleba v postelá, stín na tváři, zrnko loísku ve střevíci, a vesmír je ohrožen.<br />Salavin [G. Duhamel]<br />Balada<br />Jsi stará květina, jíž barvy nepomohou. Zraněná vůně, jež se ostře tříští<br />a voní z minula a s nepatrnou vlohou. Jsi stará květina, květina na smetišti.<br />Vraníci letí kolem. Hříva a vítr. Prýští,<br />uhání.<br />Jsi stará květina na svém životě holém, životě, živůtku, do nějž se prokousala ospalá, pomalá a malá, malá, malá housenka. Objetí! Jak sladké shledání!<br />Nyní je ticho. Ticho jaksi příští. Teprve přijde. Teprv ztichává.<br />Jsi stará květina a ležíš na smetišti. Housenko, vůně! Pro tebe snad stačí.<br />Půjdeš s ní do světa. Půjdeš s ní, půjdeš v pláči, staneš se housátkem! Voň! Hlava? Nehlava!<br />Touha mé housenky. Ale čert nikdy nespí. Ubohý čert,<br />jenž nemá žádný sen.<br />Jsi stará květina a sníh ti rány chladí. Tvé ráno přijde, přijde, krásné mládí, promění smetiště, promění zvadlá slova, promění proměnu, ach, stará písni změn,<br />kovářík kořínků již novou vůni ková.<br />[l2]<br />[l3]<br />21. 12.<br />Doma 22. 12. Cesta k mrazu Ach, domove zblízka! Ach, domove! Také tebe je třeba Upustíš život, život upadne milovat zpovzdálečí? Najednoujsou všude cizí kroky, kroky, a rozbije se. které ruší, a daří se jim dokonale narušit mé soustředění. "Snad. Snad je možné, že to vydržíme: rok a lásku." Ale Na malý povzdech vzdálen jemu, zkusils někdy vydržet hodinu? Vydržet deset minut? Vy- který tě s láskou stiská, držet všechno to malé a nicotné, co dohromady nečiní nic, ale po svých trpasličích částech činí vše? Ubohý domove a s kruhem spánku kolem sebe, zblízka, nemohu-li cítit radost, cítím-li jenom nutnost vy- jejž nesmí nikdo překročiti, držeti tě. Já vím, že jsi hloub než na takovém povrchu. Ne- tvoří tě jen hlasy, kroky a překážky. Tvoří tě také cosi tam upustíš život, druhá stránka dne, v mém srdci. Byti docela maličký, když tě všichni opustili, vysoká noc, noc, radujme se, to bývalo dobré. Ale ty se již neumíš zmenšovati, už neumíš vytvořit si svět z deštové kapky, už neumíš ani čekat na jsme na krok všemu vzdálenému, něco velikého, na něco svobodného, na něco zarůžovělého i smrt, i smrt je blízká spánkem, spánkem o samotě. Co umíš? Schovávat se do kou- tů, z nichž právě se odsoukali pavouci. A pak máš hrůzu, s kotoučem spánku kolem sebe, že ses chytil do sítě a že se z ní nevymotáš, že si tě kdosi který je třeba překročiti. přišpendlí do své nesmyslné sbírky vybělených kostí. Kdyby alespoň svítilo slunce! Stane se - a kosti zmrznou Kdyby ted' přišel bratr tvůj, na kost. ty za mrtvého bys jej měl. ,. Kdyby ted' přišla milenka, Hlad po nesmrtelnosti nemohl bys ji milovat. A tu přicházejí, chtějíce nás ošáliti šalbou všech šaleb a vy- Krev pod zem stéká, jen ji zastavuj, pravují nám, že nic se neztrácí, že vše se jen přeměňuje, přetváří ty, jenž jsi zkameněl, a obměňuje, že ani nejmenší částice hmoty nepřijde nazmar a že se neztratí nejmenší jiskřička sa'l~. Jsou lidé, kteří nás tímto chtějí je jí tak málo, brzo, brzo zchladne, utěšiti! Ubohá útěcha! Neznepokojuje mne ani má hmota, ani má bude z ní led a bude tát, s2~a, protože nejsou mé, dokud já sám nejsem svůj, to jest věčný. Ne, netoužím po tom ztratiti se ve velikém Veškeru, v nekonečné nebot vše taje, vše, co zemříti má. a věčné Hmotě a St'le nebo v Bohu! Nechci býti v majetku Boha, chci Upustíš život, život neupadne, ho sám míti, chci se učiniti Bohem, aniž bych však přestal býti tím svým já, které k vám ted' mluví. pozbyl své tíhy, pod rukama tvýma na kámen ztvrdl, kámen ve vesmíru Pakliže se všemi sv~mi silami a smysl~ připoutávám k Bohu, činím tak proto, ab~ mne pozdvihl na sv~ch rukou po mé smrti, trčí a ty, chtěje jej uchopit zjeviv se sv~m nebem mým očím, až se mi budou navžd~ zavírati. do zkřehlých prstů, jimž je stále zima, Ze se klamu? Nemluvte mi o klamu a nechte mne žíti! - Že sním? Nechte mne sníti, je-li tento sen mým životem, neprobouzejte mne studeným srdcem, jež ztratilo víru, z něho. chceš do kamene prosbu rýt.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3871949460181469088?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-72492299195849380762010-01-28T00:32:00.000-08:002010-01-28T00:33:53.587-08:00Není mnoho cest, nejsou jakékoliv cesty, je jen jediná cesta! Mám o ní něco říci? Mám říci, co chci, co vlastně chci? Pokusím se o to: kdyby (abych hned zpočátku se vyřídil s přípustností), kdyby mne nechali. Chci žít. Kdo se usmívá? Neznám nicjiného, ničemujinémujsem se nenaučil. Věřím-li v Boha, věřím-lijenom v sebe, věřím-li v zástupy, věřím-li ve smrt, věřím-li ve spravedlnost, věřím-li v poezii, nevěřím-li v nic, stále žiji. To je život. To je život, odejdu-li do samoty nebo stanu-li se apoštolem, to je život, spáchám-li sebevraždu, zřeknu-li se všeho, všeho, víry, naděje, lásky, to je život, budu-li pomáhat nebo dám-li si pomáhat, toje život, budu-li trpět, či budu-li štasten, to j e život, bude-li mi zima, či teplo, či dobře, či zle, budu-li mít přítele, či budu-li se trápit touhou po něm, budu-li pracovat, či zahálet, zemřu-li, či narodím-li se, to je všechno život. Nebot i smrt je život, jako narození je život. Co je po smrti, to neznám, tomu jsem se nenaučil, ale nemohu se za ni dívat jinak než zaživa. Žiji, protože to všechno vím. Ale kdybych i nevěděl, přece bych žil. Jsem. Není to tak prosté. Proč to říkám? Řekl jsem: není mnoho cest, nejsou jakékoliv cesty, je jen jediná cesta! Znáte-liji, jste mými bratry. Bojím se o vás. Bojím seještě víc, že žádný, žádný druhý člověk se nikdy nepřiblíží ke kruhu mé cesty. Dotkrie se jej snad v 2~ěkolika bodech, snad jej protkne a tam zevnitř bude tlačit, ale obsáhnout celý kruh? Co víme o neproniknutelnosti? Co víme o ploše svého kruhu, my, uctívači křivek? Má cesta. Nejde o vlastnictví. Jde o úděl.<br />Ptalijste se, čím že si pomáhám v chůzi. Nuže, slýchával jsem cosi o berlách slov. Neztotožňuji se s tímto obratem. Ano, berle, když jsme sotva povstali a jsme slabí, potácíme se. Jde mi o něco jiného: nohy, nohy slov, nohy s patami, šlapadly, prsty, lýtky, kolénky, stehny, nohy silné, něžné a štíhlé, nohy, nožičky, pádící a loudající se, opilé a smělé, přeskakující a našlapující na špičky, na samé špičky tvrdých hlásek! Nohy, nožičky mé češtiny! Kdyby (abych také ke konci se vyřídil s přípustností), kdyby mne nechali! Kdo? Ti němí, ti s berlemi holí, pušek a krutosti, ti s berlemi hlouposti, nenávisti a pýchy, ti s berlemi chladu, nicoty a vypočítavosti, ti s berlemi mnoha, jakýchkoliv cest. Kdyby mne nechali žít! Někam bych běžel a někam bych také doběhl. S čím o závod? S větrem!<br />Žíhaná kniho, dnes už jenom na týden, na den lze přemýšlet do budoucnosti. A ty jsi na léta. Jak k tobě mám<br /><br />tedy promluviti?<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7249229919584938076?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-35554168861851656252010-01-24T06:12:00.000-08:002010-01-24T06:14:56.554-08:00Není mnoho cest, nejsou jakékoliv cesty, je jen jediná cesta! Mám o ní něco říci? Mám říci, co chci, co vlastně chci? Pokusím se o to: kdyby (abych hned zpočátku se vyřídil s přípustností), kdyby mne nechali. Chci žít. Kdo se usmívá? Neznám nicjiného, ničemujinémujsem se nenaučil. Věřím-li v Boha, věřím-lijenom v sebe, věřím-li v zástupy, věřím-li ve smrt, věřím-li ve spravedlnost, věřím-li v poezii, nevěřím-li v nic, stále žiji. To je život. To je život, odejdu-li do samoty nebo stanu-li se apoštolem, to je život, spáchám-li sebevraždu, zřeknu-li se všeho, všeho, víry, naděje, lásky, to je život, budu-li pomáhat nebo dám-li si pomáhat, toje život, budu-li trpět, či budu-li štasten, to j e život, bude-li mi zima, či teplo, či dobře, či zle, budu-li mít přítele, či budu-li se trápit touhou po něm, budu-li pracovat, či zahálet, zemřu-li, či narodím-li se, to je všechno život. Nebot i smrt je život, jako narození je život. Co je po smrti, to neznám, tomu jsem se nenaučil, ale nemohu se za ni dívat jinak než zaživa. Žiji, protože to všechno vím. Ale kdybych i nevěděl, přece bych žil. Jsem. Není to tak prosté. Proč to říkám? Řekl jsem: není mnoho cest, nejsou jakékoliv cesty, je jen jediná cesta! Znáte-liji, jste mými bratry. Bojím se o vás. Bojím seještě víc, že žádný, žádný druhý člověk se nikdy nepřiblíží ke kruhu mé cesty. Dotkrie se jej snad v 2~ěkolika bodech, snad jej protkne a tam zevnitř bude tlačit, ale obsáhnout celý kruh? Co víme o neproniknutelnosti? Co víme o ploše svého kruhu, my, uctívači křivek? Má cesta. Nejde o vlastnictví. Jde o úděl.<br />Ptalijste se, čím že si pomáhám v chůzi. Nuže, slýchával jsem cosi o berlách slov. Neztotožňuji se s tímto obratem. Ano, berle, když jsme sotva povstali a jsme slabí, potácíme se.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3555416886185165625?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-11169595395491207042010-01-03T14:39:00.000-08:002010-01-03T14:40:53.511-08:0013. 12. 39<br />Kola, kola spánku, taková, jako se dělají na vodě, porušíme-li její klid. Kola, jejichž náhodnost je přesná. Kola, zajejichž obrubu nemůžeme vstoupiti. Kruhy plné nekonečných přímek. Kruhy, které se roztáčejí. Světlo a tma, střídání. Něco podobného, jako je lodní kajuta, jež se mi tak často zjevuje ve snu. Houpání, kolébání neviditelného oceánu. Kulaté okénko, jímž vniká šero. Šero, první slovo, jehož se mohu zachytit, nebot se neotáčí, ale prostupuje mne, cítím je v ústech a v hrudi, jsem plný šera, o němž nevím, je-li jitřní či podvečerní. Zjev mi své úmysly, podivuhodně teskná barvo! Pověz mi, zda svítá nebo stmívá-li se! Kdybych věřil svému srdci, myslil bych si, že svítá. Kdybych však věřil své hlavě, musil bych si myslit cosi o neoddalitelném stmívání a musil bych říci, šero, že mne tížíš, protože oddaluješ mou naději. Zatímco cítím svou malou lítost, lítost včerejšího večera, lítost minulých večerů a dní a nocí a jiter, lítost z nechápání a lítost z pochopení, lítost radosti a lítost smutku, zatímco cítím svou malou lítost, tíží má ruka listy této druhé knihy, knihy, jíž budu říkat Žíhaná, knihy s modrými linkami, tichým odkazem minulosti, minulosti včerejší a dávné, knihy s bílými mezerami, jež chci vyplňovat. A kdyby se mne někdo ptal, čím že chci vyplňovat bílé mezery, odpověděl bych, že slovy, nu ano, čímpak jiným, slovy a mezerami mezi slovy.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1116959539549120704?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-15352660722389758842008-11-26T07:13:00.000-08:002008-11-26T07:14:16.206-08:00Báječně krásný to předc byl sen.<br />vše že se Zemi koří,<br />tisíce světů že kolem ní<br />se točí a láskou hoří.<br />Krásný to sen a předc jen sen,<br />ze světů zbyl nám jeden jen -,<br />jen Měsíček náš věrný.<br /><br />Měsíček ze všech sám a sám<br />okolo nás se točí,<br />sprovází Zemi životem<br />a nespouští ji s očí.<br /><br />Děvčátko, lidské poupátko,<br />Měsíčku sobě všimni :<br />snad se Ti tisíc kořit zdá -,<br />jen jeden je upřímný.<br /><br />XVII.<br /><br />Měsíček že je mrtvý muž?<br />A jeho pilné zaměstnání<br />při svaté lidstva osvětě?<br />Pak není širém ve světě<br />nad takové skonání!<br /><br />Chtěl bych, až jednou dokonám,<br />-, odpusťte hvězdné touze -,<br />jak Měsíc svítit lidstvu dál -,<br />tak dlouze -, ach tak dlouze!<br /><br />XVIII.<br /><br />Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení<br />den se s nocí střídá jak dvé mnichů,<br />jak dvé mnichů, ne víc ku obsluze,<br />jen co mrtvých stráže na modlení.<br /><br />Střídají se v svatém, hlubném tichu,<br />beze smavých červánkových hříček;<br />den tam neodvírá růžově svých víček,<br />náhle plane v plamenné své hrůze.<br />Jeho krok je němý, bez pospěchu,<br /><br />nejde v ranních písních, v šeptném šumu stromů,<br />nekráčí po bouřích, s třesknou hudbou hromů -,<br />mrtvol nemá dechu ani slechu.<br />Slunce žhavě v černém visí nebi,<br />dolů s něho střely ohně srší,<br />proudy ohně dolů s něho prší,<br />ohně okeán se dolů lije -,<br />mrtvá půda příšerně se šklebí,<br />s žízní děsnou, zimničně horoucí<br />žhavé proudy ohně lokem pije.<br /><br />Kdyby bylo oko tam živoucí,<br />jediné je zžehne slunce políbení,<br />ale není tam to oko -, není!<br />A ta noc -, to hrob v svém rozšklebení!<br />Bez rosy noc, jež by vandrovníku<br />perel do kadeří navěsila,<br />beze snů noc, jež by milovníku<br />milých kouzel srdcem rozesila.<br />Hvězd tam plno, plno v černém nebi,<br />kdož by sčítal vše je světlonoše!<br />ale všechny planou bez rozkoše,<br />bez hravosti, chvějně bez sladkosti,<br />svítí jako drobné bílé leby,<br />jak když z černé země bílé svítí kosti.<br />Ach ta noc! ta není obraz milosrdí!<br />jedním dechem plamy v ledy tvrdí -,<br />zima, zima, mráz až v báj rostoucí -,<br />by tam bylo srdéčko kés vroucí,<br />v jednom trhlo by se okamžení,<br />ale není tam to srdce -, není!<br /><br />Měsíc mrtev. Siná jeho stále<br />tvář sem na nás hledí v stejném příznaku,<br />jak když mrtvý v rakvi leží na znaku.<br />Pohřeb zvolna kráčí Světem dále,<br />světla slavně kolem něho víří -,<br />Měsíčku, by bylo libného Ti zoru,<br />dnem i nocí zřel bys na obzoru<br />vdovu Zemi vlhkém ve šlojíři.<br /><br />XIX.<br /><br />Oblaky Země jsou synové tkliví,<br />matičku Zemi si krví svou živí,<br />slzami smývají starobné vrásky,<br /><br />mladí jí líce a svěží jí vlásky,<br />ve světův závratně vířivém honu<br />od věků přes věky do časův skonu<br />nesou si matku jak v bavlnce měkce.<br /><br />Oblaky, oblaky, labutí křídla,<br />šedivé hádanky, mlhová vřídla,<br />jiter a večerů zlacené znaky,<br />růžové kolébky, rakevní mraky,<br />nesete praotců poslední vzdechy,<br />nesete potomkům první jich dechy -,<br />zdravím Vás, zašlosti, přišlosti lidská!<br /><br />XX.<br /><br />(Mluvíval člověk:)<br /><br />Čím člověk já ve světů kruhu jsem?<br />mně skromnost má jazyk víže -,<br />však pohleďte někam ke dvoru,<br />hned znáte, kdo sluha, kdo kníže.<br />"Já Slunci a Siriu říkám "Ty,<br />a ony! -, vzdor skvělé záři<br />vždy pokorně stojí opodál<br />se služebným úsměvem v tváři.<br /><br />XXI.<br /><br />(A mluví člověk:)<br /><br />Jak lvové bijem o mříže,<br />jak lvové v kleci jatí,<br />my bychom vzhůru k nebesům<br />a jsme zde zemí spjatí.<br /><br />Nám zdá se, s hvězd že vane hlas:<br />"Nuž pojďte, páni, blíže.<br />jen trochu blíže, hrdobci,<br />jimž hrouda nohi víže!"<br /><br />My přijdem! Odpusť, matičko,<br />již jsi nám, Země, malá,<br />my bLesk k myšlénkám spřaháme<br />a noha parou cválá.<br /><br />My přijdem! Duch náš roste v výš<br />a tepny touhou bijí,<br />zimniční touhou po světech<br />div srdce nerozbijí!<br /><br />My přijdem blíž, my přijdem blíž,<br />my světů dožijeme,<br />my bijem o mříž, ducha lvi,<br />a my ji rozbijeme!<br /><br />XII.<br /><br />Seděly žáby v kaluži,<br />hleděly vzhůru k nebi,<br />starý jim žabák učený -,<br />odvíral tvrdé lebi.<br /><br />Vysvětloval jim oblohu,<br />líčil ty světlé drtky,<br />mluvil o pánech hvězdářích<br />zove je "Světa krtky."<br /><br />Pravil, že jejich hvězdný skum,<br />zvláštní je mírou veden,<br />dvacet že millionů mil<br />teprv jim loket jeden.<br /><br />Tedy že, řekněm pro příklad,<br />-, věříme-,li v ty krtky -,<br />k Neptunu třicet loket je,<br />k Venuši jen tři čtvrtky.<br /><br />Rozmluvil se pak o Slunci<br />-, žáby jsou divem němy -,<br />ze Slunce že by nastrouhal<br />na tři sta tisíc Zemí.<br /><br />Slunce že velmi slouží nám,<br />paprskovými klíny<br />štípajíc věčnost na rok a<br />směnkové na termíny.<br /><br />O kometách že těžká řeč,<br />rozhodnout že to nechce,<br />míní však, že by nemělo<br />soudit se příliš lehce.<br /><br />Nejsou však všecky nešťastny,<br />nejsou snad zhoubny všecky,<br />o jedné ale vypráví<br />sám rytíř Luběněcki:<br /><br />sotva se její paprsky<br />odněkud k nám sem vdraly,<br />vskutku se v glinské hospodě<br />hanebně ševci sprali.<br /><br />O hvězdách potom podotknul,<br />po nebi co jich všude,<br />skoro že samá slunce jsou,<br />zelené, modré, rudé.<br /><br />Vezmem-,li pak pod spektroskop<br />papršlek jejich světla,<br />že v něm naleznem kovy tyž,<br />z nichž se i Země spletla.<br /><br />Umlknul. Kolem horlivě<br />šuškají posluchači.<br />Žabák se ptá, zdaž o světech<br />ještě cos zvědít ráčí.<br /><br />"Jen bychom rády věděly,"<br />vrch hlavy poulí zraky,<br />"jsou-,li tam tvoři jako my,<br />jsou-,li tam žáby taky!"<br /><br />XIII.<br /><br />Že skály již Země plameny<br />v nezdolná pouta kují?<br />Vždyť já je zřím, ty plameny<br />vrch Země poskakují!<br /><br />Vidím je svítit po keřích<br />ve vonných růží tvaru,<br />slyším je v ptačích hrdélcích<br />klokotat v plném varu.<br /><br />Děvčátko když si mlaďounké<br />ku prsoum mocně vinu,<br />cítím, že vinu ohně sloup<br />žhavý, až žárem hynu.<br /><br />A když si lidstvu nahlédnu<br />do zníceného oka,<br />do oka, jež jak hvězdná tůň<br />bájně jde do hluboka;<br /><br />do oka, ježto v mžiknutí<br />rekovným ohněm zjásá,<br />volá-,li voj svůj do boje<br />svoboda, pravda, krása ;<br /><br />v něž při slově lidsky šlechetném<br />vpryskne hned slzná něha :<br />cítím, jak vlastní plamen můj<br />v zhůru až k nebi šlehá.<br /><br />XXIV.<br /><br />Dík budiž Vám, zlaté hvězdičky,<br />dík za jeden ze všech darů,<br />že umím lidmi zatočit<br />vesele do rozmaru!<br /><br />Že dovedu někdy alespoň<br />mžik mladistvé ranní záře<br />a živý poblesk radosti<br />do české vkouzlit tváře.<br /><br />Což -, což je ta mysl národa<br />tak ztýrána, potrápena,<br />bojácná jako děťátko,<br />tichounká jako pěna!<br /><br />Což -, což je ta lidu mého líc<br />tak zsinale, mrtvě bledá,<br /><br />kdo jednou na ni pohlédnul,<br />více mu spáti nedá!<br /><br />Ach když po té tváři dojemné<br />jen okamžik úsměv skáče -,<br />co na tom, že pak humorist<br />do koutku jde a pláče!<br /><br />XXV.<br /><br />"Vlast svou máš nade vše milovat!"<br />to ve hvězdách zlatě psáno<br />a krasšího hvězdám nad zákon ten<br />zákona není dáno.<br /><br />Proto má planeta slunce své,<br />jež k druhům ji měkce pojí,<br />a každý má hvězdnatý -, nárudek<br />odvěkou oblast svojí.<br /><br />Proto i kometa jiskrná<br />tak dlouze své tělo plouží,<br />že do světa zahnané atómy<br />po vlasti nazpět touží.<br /><br />XXVI.<br /><br />Vzhůru již hlavu, národe,<br />k nebi své zdvihni oči!<br />viz: jsou tam i malé hvězdičky,<br />kol nichž se velké točí!<br />Toť prostě tím, ty maličké<br />z jadrného jsou fládru,<br /><br />ale ty velké a poslušné<br />jen z plynových jsou hadrů.<br /><br />Troufám, že při té myšlénce<br />srdce Ti povyskočí -,<br />nuž -, buďme tou malou hvězdičkou,<br />kol níž se velké točí!<br />Jde to, ach jde! jen každý hleď<br />k vlastnímu dobře jádru :<br />bude-,li každý z nás z křemene,<br />je celý národ z kvádru!<br /><br />XXVII.<br /><br />gdo měkkým je, ten bídně mře!<br />Aj, lide, vzhůru k nebi zrak :<br />velká ta světla -, samý drak -,<br />had hada-,li nepozře,<br />drakem se nestane!<br /><br />Boj všude boj, kam oko zře!<br />I věčné slunce, chce-,li žít,<br />musí se kolem s slunci bít -,<br />had hada-,li nepozře,<br />drakem se nestane!<br /><br />Klam, v národech že láska vře!<br />Ach neposlouchej hravých vnad.<br />živ-,li chceš být, buď lačný had -,<br />had hada-,li nepozře,<br />drakem se nestane!<br /><br />XXVIII.<br /><br />Slunce je hvězda proměnná<br />a člověk jeho tvorem -,<br />j jak krásný je ten člověk předc<br />s svým ideálním vzdorem!<br />Vždyť i to Slunce oslnné<br />je samá, samá skvrna -,<br />a člověk sám chce v světě být<br />jak z křišťálného zrna!<br /><br />V jistém vždy Slunce období<br />se širším cloní kalem -,<br />a člověk zas čím dál tím víc<br />chce stát se ideálem!<br /><br />XXIX.<br /><br />Měsíček mrtvý -, budoucnost.<br />a Slunko -, minulost naše, -,<br />mezi oběma polétá<br />myšlénka života plaše.<br />Vířivě časy se valí,<br />minulost, přítomnost, budoucnost -,<br />ach jedna se ve druhou halí.<br /><br />Někdy se mezi Měsíček<br />a Slunko stavíme směle<br />rouškou zastřem si budoucnost,<br />žijeme až převesele;<br />někdy zas vráží se klínem<br />Měsíček před Slunko života<br />a mysl je zastřena stínem.<br /><br />XXX.<br /><br />Děj Země je krátce jen vyprávěn,<br />jak píseň se krátce skládá:<br />vylétla jiskřička z plamenu,<br />a zčernalá zpět zas padá.<br /><br />A v jediném světem tom mihnutí,<br />v tom kratičkém jiskry plání<br />všechen si vyžije lidstvo boj,<br />ba všechno i milování.<br /><br />Tak krátká to, kratičká písnička,<br />a múže být ještě kratší,<br />veliký lidské je lásky bol<br />a několik slov naň stačí.<br /><br />Snad stačila sloka by jediná,<br />snad jediné slůvko pouze,<br />do písně se to tak krátce dá<br />a žije se to tak dlouze.<br /><br />XXXI.<br /><br />Zelená hvězdo v zenitu,<br />sviť vesele, vesele!<br />Když si tak někdy vzpomenu,<br />jak staří jsme přátelé!<br /><br />Před lety jsi mne slyšela,<br />jak jasně jsem zavýsknul,<br />když jsem své děvče poprvé<br />si na prsa přitisknul.<br /><br />Před lety jsi mne viděla,<br />jak děsně jsem ublednul,<br />mrtvou když její ručinku<br />jsem k ústům svým pozvednul.<br /><br />To jsou jen drobty života,<br />jen bubliny pramene,<br />člověk si na ně během let<br />tak náhodou vzpomene.<br /><br />Radost i žal my přežijem,<br />my přežijem cokoli! -,<br />Nač ale náhlá slza ta -,<br />vždyť mne to už nebolí?"<br /><br />XXXII.<br /><br />Myslím, že malý měsíček<br />poety měl jen malé,<br />naše že Země veliká<br />poety má již krále.<br />Až i to Slunce obrovské<br />života květ pokryje -,<br />jaká tam budou srdce as,<br />jaká v nich poesie!<br /><br />Jací tam velcí tvorové,<br />jaké jich touhy vzdorné,<br />jaké v jich očích myšlénky -,<br />nezdolné, světoborné!<br />Jaké tam citů záchvěvy,<br />jaké tam v prsou běsi,<br />jaký zas výblesk radosti, -,<br />výskavé, šlehavé plesy!<br /><br />Jaká tam slova hluboká,<br />jaká v nich nadšení záře!<br />Jaká tam bujnost mladých těl,<br />jaké tam oslnné tváře!<br />Jaké tam jásavé naděje,<br />jaká tam lásky tíseň -,<br />chtěl bych za cenu života<br />procítit slunečnou píseň!<br /><br />XXXIII.<br /><br />Již vyznám se ze všech hříchů svých,<br />rád dívky že za pas beru,<br />a miluju-,li já k smrti rád,<br />že ještě se raděj peru.<br /><br />Vím, vím, že je krásným coelibát,<br />též humanistův ctím víru,<br />již myšlénkou čistou pracují<br />ku "věčnému" v lidstvu míru.<br /><br />Však mateřské Slunce prajinak<br />náš osud kdys upravilo<br />a Zem mezi Marsa, Venuši<br />tak doprostřed postavilo.<br /><br />A marno je všechno kázání<br />a marna je všechna práce,<br />nám hvězdami pro vždy souzeno<br />ach! milovat se a prát se.<br /><br />XXXI V.<br /><br />Promluvme sobě spolu,<br />co je v tom světě širokém,<br />co je tu, co je bolu!<br /><br />Kde rozvoj je, je boj -, po světě boj je všude<br />a bez mrtvol zde nejsou přetvary,<br />i hudba sfér jen války píseň hude<br />a věčně v útok znějí fanfáry!<br />Ta slunce veškerá, než vojevodí,<br />se slunci kol titánské boje vodí,<br />a každá planeta jich s druhou v turnaj ješí,<br />než šťastna, vítězna se domovině těší;<br />tak zuří boj až k drobným žhounkám dolů<br />po nebe klenu hlubokém -,<br />co je v tom světě širokém,<br />co je tu, co je bolu!<br />A naše Zem? Kde nové vzrůstá, staré hyne,<br />ach celá Zem je mrtvý ch oudolí,<br />skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine -,<br />kdo doved zde by sčítat mrtvoly!<br />Zde váLka běsná. Z krve dravec tyje,<br />i slavík sladký v úkor jiným žije,<br />tvor tvora béře v plen i jeho celé žití<br />a žádný neptá se, zda druhý tvor též cítí.<br />Co horou zde, to hromada je kostí,<br />co údolem, to šachta budoucnosti,<br />a čas v ni hází ve dnův běhu divokém<br />mrtvolu na mrtvolu -,<br />co je v tom světě širokém,<br />co je tu, co je bolu!<br />A člověk -, člověk! Štědrá by la ruka,<br />jež ohně vrhla lidských do stanů -,<br />co srdce cit, to žhoucí lidská muka,<br /><br />co myšlének, tu lidstva katanů!<br />Ach pokrok lidstva! Člověk v před se plíží,<br />svou krví nohu k strmé stezce klíží,<br />a napřed ví, než vrchu se doplazí,<br />že schladlá Země všechen život zmrazí.<br />A naše láska! Mrtvých spalování!<br />Jen ranní sen je všechno milování,<br />den jsou dvě srdce lidská šťastna spolu,<br />v den druhý štěstí prchá poskokem<br />a obě srdce letí v propast dolů -,<br />co je v tom světě širokém,<br />co je tu, co je bolu!<br /><br />XXXV.<br /><br />Přijdou dnové, léta, věky, věkův věky.<br />Kolem Slunce mdlobou hasnoucího<br />kroužit budou planet mrtvoly.<br />Země bude sinná, tichá, němá.<br /><br />Dávno bude po všech lidstva synech -,<br />v prach a jíní rozpadla se těla,<br />dávno bude po všech slávy činech -,<br />touha někam v vesmír odletěla;<br />dávno po srdci i jeho bolu,<br />dávno dohořelo milování,<br />jásot odvanut i žalování,<br />dávno, dávno, poslední co píseň<br />zoufalou svou vzduchem chvěla tíseň -,<br />všechen život v mraznou stuhnul plíseň,<br />bol i radost v kámen stuhly spolu.<br /><br />K příkrovnímu, lhostejnému nebi,<br />povrch Země příšerně se šklebí.<br /><br />Zem je samá dlouhá, hlubná vráska.<br />Mrazný aether do povrchu pere,<br />šklebinou se k Země nitru dere -,<br />Země puká tiše, nezapraská,<br />Zem se trhá, tiše, beze zvuku,<br />Zem je němá, dožila svou muku. -,<br /> Přejdou dnové, léta, věky, věkův věky<br />šerou prostorou jak černá rakev<br />Země krouží slábnouc, slábnouc v letu,<br />jak když orel těžce postřelený<br />ve spirále děsné obrovité<br />dolů letí -, letí -, letí -,<br />Dopadne Země k Slunci zpět,<br />ze Slunce šlehne plamův květ<br />jak života na úsvitě,<br />a vzdálené hvězdy a širý Svět<br />zví, že se tu naposled -, naposled<br />líbají matka a dítě.<br /><br />XXXVI.<br /><br />Aj, tamhle dřímavých jiskérek,<br />jak když rukou rozhodí květů,<br />to letí prostorou kometa,<br />kostnice umrlých světů.<br />" Hvězdo, oděná rubášem,<br />dumnou nám píseň hudeš,<br />v ní veliký obsah, málo slov:<br />"Ty popel jsi, popel budeš! "<br />A tamhle zásvit zas jako sen,<br />jak když den se rozbřesknout bojí,<br /><br />tam prach se k novému životu<br />v nebeském zákoutí pojí.<br />Příštích věků Ty zábřesku,<br />mlžino mladě žhoucí,<br />jakž ku srdci sahá píseň Tvá:<br />Zas vstanete s lící skvoucí!<br /><br />Ó hvězdy, hymny Vy zářivé,<br />naslouchám Vám v roznětu svatém,<br />nechť smrt či vzkříšení hlásáte,<br />duši mi plníte zlatem!<br />Srdce celičké vystláno<br />nesmrtelnosti kvítím -,<br />co potřebuju já věčným být,<br />když věčnost již teď procítím!<br /><br />XXXVII.<br /><br />Ty věčné hlasy proroků,<br />že také mrtvi budem,<br />nuž ano, ano, víme to -,<br />my Světa nepřebudem!<br /><br />Co rozkvétá, to odkvétá,<br />co vzešlo, zase chřadne,<br />a Zem i s lidstvem rozkvetlým,<br />jak bílá růže zvadne.<br /><br />Však proto smrti myšlénkou<br />my srdce nezbodáme!<br />my vyžijem a dožijem<br />a Světu příklad dáme!<br /><br />Dřív Světa původ seznáme<br />a sil všech tajné zdroje,<br /><br />dřív na dno časův sestoupnem<br />a sečtem světův roje!<br /><br />Před žádnou, žádnou záhadou<br />své šíje neskloníme,<br />o nebes klenby nejzazší<br />svým duchem zazvoníme!<br /><br />My umřem, avšak dříve si<br />hrob vysteleme slávou,<br />Svět celý musí nad hrobem<br />stát s obnaženou hlavou.<br /><br />XXXVIII.<br /><br />Až planety sklesnou k Slunci zpět<br />a mrazem se Slunce rozskočí,<br />až drobty ty, smrtí poštvány,<br />si v divokou elipsu zabočí,<br />až pohřební, truchlý průvod ten,<br />pln hrůzy, prost života vděků,<br />se vesmírem dalekým promete<br />přes millión, millión věků;<br /><br />až konečně někde v koutečku<br />se po letu dlouhém zastaví,<br />a prášek z nás světů bývalých<br />se ve nový chaos tam rozžhaví,<br />až v chaosu tom boj plamenný,<br />boj titánský poznovu vzpLane,<br />a z plamenů žárný ch až nový svět<br />jak čarovný fénix zas vstane;<br />až na novém, kyprém světě tom,<br />boj ustoupí mladu životu,<br /><br />a luh bude samý barev smích<br />a háj plný sladkého šumotu,<br />až na světě tom zas vypučí<br />tvor se srdcem, se zpěvnou tísní :<br />pak snad zase drobounký atóm můj<br />tam zazvoní kosmickou písní!<br /><br />{<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1535266072238975884?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-65782802524841888762008-10-09T00:23:00.000-07:002008-10-09T00:24:44.860-07:00Měsíček, pěkný mládenec,<br />s jemně zářící lící,<br />oblétá Zemi panenku<br />jak holub holubici.<br /><br />Když ji hled jeho políbí,<br />zvlní se ňadra její,<br />oheň se vnitřní rozkypí<br />a rty se žárem chvějí.<br /><br />Předce se věčně upejpá,<br />ret její vždy zas chladne,<br /><br />stoudně si vede v povzdálí<br />a Měsíc schne a vadne.<br /><br />Znej Ty panenky jako já,<br />budeš si vést jináče :<br />ve dne se každá upejpá -,<br />a v noci blahem pláče.<br /><br />Panenka Zem po celou noc<br />hledí k Tvé sličné tváři -,<br />k ránu je plno rosných slz<br />jak dívčím po polštáři.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6578280252484188876?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-74834625473544419372008-10-06T23:47:00.000-07:002008-10-06T23:49:51.472-07:00Všechny ty vířivé planety,<br />s měsíci přílepky,<br />vylétly do světa širého<br />ze Slunce z kolébky.<br /><br />Všechny ty vířivé planety,<br />za svoji za dobu<br />slétnou zas ze světa širého<br />do Slunce do hrobu.<br /><br />Také to Slunce ohnivé<br />pomalu pousíná,<br />přijde i jeho hodinka,<br />zhasne a mrtvě zsiná.<br /><br />A jen když za čas planeta<br />na prsa zpět mu skane,<br />zase pak dávným plamem svým<br />na chvíli ještě vzplane.<br /><br />Ach což ta láska mateřská<br />přes časy, přes hrob hoří,<br />neumrazíš jí na horách,<br />neuhasíš jí v moři!<br /><br />Matičce dáš-,li do hrobu<br />na prsa dítě její,<br />ještě se vpadlé, ztlelé rty<br />radostí pozachvějí.<br /><br />Zem byla dítětem ; myslela,<br />ona že vesmíru pyšný střed<br />a k vůli ní SLunce i obloha<br />a celý širý Svět.<br /><br />Přišlo jí také už poznání,<br />divně se chvěje jí srdce dnes,<br />a je jí jak panence rozkvětlé,<br />když vešla v první ples.<br /><br />Po sále hvězdy se chechtají :<br />"Velký svět není jí ještě znám,<br />však -, hezounká, milounká panenko<br />Tys za to známa nám!<br /><br />Na Tebe my jsme už hledály,<br />když bylas v poupěti drobný květ,<br />když rostla jsi do krásy -, samý sen<br />a sobě celý svět!"<br /><br />Měsíček čekal hned u vchodu :<br />"Panenko, žádám Vás, -, ať tak dím -,<br />za taneček první a poslední<br />a za ty mezi tím!"<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7483462547354441937?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-49561245408676342012008-08-11T03:20:00.000-07:002008-08-11T03:22:11.151-07:00V pusté jsme nebeské končině,<br />slunce i se planetami,<br />jinde je světů jen naseto,<br />my jsme tak světově sami!<br /><br />My když i nožičky vyšvihnem<br />do šipkých světelných skoků,<br />letíme k nejbližší sousedce<br />předce jen trojici roků.<br /><br />"Paničko Alfo Kentauri,<br />poptávce dovolte ňáké,<br /><br />matička Slunce se dává ptát,<br />máte-,li dětičky také.<br /><br />Nás je Vám, stydno až vyslovit!<br />je nás tam doma jak smetí,<br />matička zvláštní má "hvězdáře,"<br />kteří jí sčítají děti.<br /><br />Některé z nás, ty už umřely,<br />některé ještě se rodí,<br />některým mladicky do skoku,<br />jiné jak o berlách chodí.<br /><br />Uran a Neptun -, tak pro příklad -,<br />dávno jak rampouch jsou tuhy,<br />vedle nich v posledním tažení,<br />Saturn i se svými kruhy.<br /><br />Jupiter také už zvadlv kmet,<br />pleť jeho žlutě tak září,<br />ledové ruce, líný chod,<br />široké vrásky ve tváři.<br /><br />Promrzelý je to kolahnát!<br />ač že vám sotva se plazí;<br />my když se nejpěkněj točíme,<br />on nám to, habán ten, kazí.<br /><br />Mars -, no ten ještě by prošel předc,<br />jen kdyby nebyl tak rudý -,<br />to je to : hbitým že pijákem<br />voják as, po světě všudy.<br /><br />Země -, ach Země! toť ženuška!<br />při práci věčně jen hravá,<br />plna je květů a písniček<br />mladá jak lípečka zdravá.<br /><br />Ještě pak, holčička Venuše,<br />kypící, bující poupě,<br />a skoro matce až na klíně<br />Merkur, to nemluvně hloupé.<br /><br />Je Vám to pečlivá matička,<br />kol sebe drží nás mladší,<br />ale i postárlé propouští,<br />jen až kam zraky jí stačí.<br /><br />A jsou i planety takové,<br />které už před časy zvadly,<br />jejichžto trouchnivé mrtvoly<br />v komety již se rozpadly.<br /><br />Odlétly, ve hvězdách zmizely,<br />už se i rozprchlé zdály,<br />matička na ně jen vzpomíná<br />v světové myšlének dáli.<br /><br />Někdy se po nich však roztouží,<br />náhle je stáhne až k sobě,<br />ohnivé slzičky žíhají<br />po nebi v němé té době.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4956124540867634201?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-32211217986512158142008-08-07T05:47:00.000-07:002008-08-07T05:48:56.259-07:00IX.<br /><br />Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách,<br />jak dědeček ve kronice,<br />vždyť čteme tam samou jen minulost,<br />co bylo, co není snad více.<br /><br />Čtem o nesmírnosti prostoru<br />a mysl nám trne, žasne,<br />že papršlek světla než sletí k nám,<br />snad hvězda již zhasla, snad hasne.<br /><br />Čeho my ještě se dožili!<br />ba na stará kolena divy :<br />nám minulé vidět lze přítomně<br />a mrtvy zřít jakoby živy!<br /><br />X.<br /><br />Paprsku s Alkyony mé,<br />světelný šípe, znáš-,li,<br />čím si Tvá paní líbezná<br />luznou svou líci krášlí?<br /><br />"Ach snad už líc ta povadla,<br />snad už je po všem vděku,<br />vždyť já k Vám světla s poselstvím<br />letím již na šest věků!"<br /><br />Poslíčku říše Mlékové,<br />po jakém po zákonu<br />kupí se světův millión<br />světelných do záhonů?<br /><br />"Ach snad už zhasly světy ty,<br />snad už je po všech veta,<br />od mého vzletu vrší se<br />v tisíce věkův leta!" -,<br />Jako ta lidská myšlénka :<br />po věcích teprv hřímá,<br />po věcích lidstvem zachvěje -,<br />myslitel dávno dřímá.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3221121798651215814?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-84568267865188487682008-08-01T12:20:00.001-07:002008-08-01T12:20:51.438-07:00Poeto Světe! co jsi aeón prožil,<br />než hvězdu k hvězdě v zvučný verš jsi složil,<br />než každé slunce s planet květem různým<br /><br />jsi v sloku sloučil uměním svým luzným,<br />než z chaosního myšlének svých víru<br />jsi slunce k sluncím uveds v zpěvův míru -,<br />než mladé Zemi řekls : "Oživuj!"<br />po prvé nechal mladé srdce tlouci,<br />odevřel oko lidské : "Obdivuj!"<br /><br />Poeto Světe! Hymnus Tvůj je věčný!<br />Tvá každá sloka má svůj život pučný,<br />a když jej vykvěte, dá mrtvol zvučný<br />v Tvé ruce zpět co zárod nově vděčný.<br />Poeto Světe! Kam se hymnu křídla<br />přes hlubně tmy, přes všechna světel vřídla,<br />kam, kam se křídla hymnu rozkládají?<br />Když mořem vanou, moře z dna se bouří,<br />když zemí vanou, země k nebi kouří,<br />když nebem vanou, světům dech se tají!<br /><br />Poeto Světe, co Tvůj hymnus kryje,<br />co vše v něm mře, co nesmrtelno žije!<br />Ba není krásy, by v něm nekvítala,<br />a není zoře, by v něm nesvítala,<br />a není jasu, by se jím nešířil,<br />a není květu, by se v něm nepířil,<br />ne ptačích hrdel, by v něm nezapěla,<br />ne dětských smíchů, by v něm nezvonily -,<br />a není slz, by jím se neronily,<br />ne zoufalosti, by v něm nevzkypěla,<br />a není boje, by v něm neburácel,<br />ne mučedníka, by v něm nekrvácel -,<br />a není touhy, by jím nevanula,<br />a není lásky, by v něm neplanula,<br />a není srdcí se vším citem svojím,<br />by netloukla v tom velkém hymnu Tvojím!<br /><br />Poeto Světe! Poetův jsi bohem,<br />a předc -, jsi poetou jen všech poetů slohem.<br />A byť Tvůj hy mnus velký jako nebe,<br />co dáváš v něm? -, vždy jen a jenom sebe!<br />A čtoucím nám byť nadšením až vzplály líce,<br />my cítíme : poeta cítil více!<br />Ty s tvůrčí rozkoší máš tvůrčí trýzeň spolu -,<br />a kdo se z čtoucích ptá, co hymnus stál Tě bolu?<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8456826786518848768?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-13517533383703376042008-07-30T01:46:00.000-07:002008-07-30T01:47:10.066-07:00Vlnek chtěl jsem nabrat z hbitých proudů,<br />z okeánu v bouřné jeho době,<br />donesl jsem ale sobě domů<br />tichou vodu jenom ve nádobě!.<br />Lesnder..<br /><br />I.<br /><br />Letní Ty noci zářivá,<br />jakž Tebou srdce okřívá -,<br />ve dne tak sladkobolno,<br />a teď tak volno, volno!<br /><br />S oblohy bílý měsíček,<br />starobný nebes tatíček,<br />stříbrné světla pýří<br />po celém světě šíří.<br />Dokola jeho dětičky,<br />drobounké, smavé hvězdičky,<br />dukátkovými hlasy<br />zvoní na krásné časy.<br /><br />II.<br /><br />gdyž k Vám vesel hledím, zlatá Vy kuřátka,<br />sLyším naše písně, česká zřím děvčátka.<br />Naše dívky slunce rannější bývají,<br />ve potoku chladném oči si mývají.<br />V noci krásné hvězdy do vody naprší -,<br />běda hochu, na nějž oči ty zasrší!<br /><br />III.<br /><br />Ach, jaké to blaho: poležet<br />zde na drnu poblíž boru,<br />a s zlatými dát se hvězdami<br />do šeptného rozhovoru!<br /><br />Ty třepotné, smavé hvězdičky<br />tak čiperně na mne hledí -,<br />ach prosím Vás, je to pravda vše,<br />co lidé prý o Vás vědí?<br /><br />Že maličké Vy prý hvězdičky<br />jste obrovská samá těla -,<br />a od jedné k druhé prý sto let<br />a k některé věčnost celá!<br /><br />Což nevidím, jak jste drobounky<br />a v jakém jste k sobě skladu? -,<br />já -, nahoře být -, bych kamenem<br />Vás přehodil celou řadu!<br /><br />A že prý jste věčném ve reji<br />a přes steré skokem míle?<br />ej musilo by tu hluku být<br />a šumu za noční chvíle!<br /><br />A zatím tak němé spřádáte<br />svou života tichou dumu -,<br />když vesele prstem zaluskám,<br />je věru v tom více šumu!<br /><br />IV.<br /><br />Což třepotá se to tu hvězdiček,<br />jak včeliček ve vzlétlém roji! -,<br />proč asi ta jedna jediná<br />tam samotná povzdál stojí?<br /><br />Tak dumavě chvílemi v dáli zří<br />a bleďoučké její jsou tváře,<br /><br />je patrně hvězda mlaďoučká<br />dle dětinné v očku záře.<br /><br />Jen někdy svůi doufavý vyšle hled<br />a stoudně zas do sebe mrká -,<br />ba myslím, že také hvězdička<br />jak hrdlička láskou vrká!<br /><br />V.<br /><br />Snad jini jinak uvidí -,<br />já myslím nebe širé si jak naši zemi<br />a při hvězdách si myslím na lidi.<br /><br />Vidím tam různotu skupení,<br />velkosti, tvarů a záře -,<br />to musí různé osoby<br />být, kde jsou různé tváře!<br /><br />planetoidek tam havěť zřím<br />-, uličnických to zmetků -,<br />jež hvězdám nám již stárnoucím<br />bab nadává a dědků;<br /><br />hvězdičky na šňůře pupečné,<br />embrya -, mléčné símě -,<br />též nebe je zas v naději<br />a nosí sladké břímě;<br /><br />panenky růžové planoucí,<br />mládence hledů zbrklých,<br />roj mužů světla klidného,<br />roj babic žlutě scvrklých.<br /><br />Běhají spolu a předce je<br />každý svých práv si bdělý,<br />jak lidi nás zde chladná zášť,<br />je chladný aether dělí.<br /><br />Životem různým se nebe skví<br />-, dosti však tam též rovů<br />a svaté ticho v koutečkách,<br />jak sluší na hřbitovu.<br /><br />Co světů Svět as pohrobí,<br />jež -, jako naši velcí mrtví -, zraku zmizí<br />a předc svou váhou dále působí!<br /><br />VI.<br /><br />Věřte, že také hvězdičky,<br />mnoho, ba mnoho bolí,<br />každá si s námi naříká<br />slzavé na oudolí.<br /><br />Mají svou drsnou lopotu,<br />točí se, běží, svítí,<br />stotisíc mil vám přeběhnou<br />pro kousek živobytí.<br /><br />Do únavy se lopotí,<br />trýzní svá zlatá těla,<br />kosmický prach si stírají<br />se vznešeného čela.<br /><br />VII.<br /><br />Po nebi hvězdic je rozseto,<br />lesem jak zvonců vřesných,<br />dech času je němě provádí<br />v jásavých kruzích plesných.<br />Vidíme plesu jenom cíp -,<br />zkoumej a čítej sebe líp,<br />mistře v početním cviku,<br />nespočteš tanečníků!<br /><br />Vesele se Zemí Měsíc jde,<br />Země zas v mocném kruhu<br />se okolo Slunce otáčí<br />v zářivém planet pruhu.<br />A i to velké Slunce zas<br />kolem většího vede nás -,<br />a toto slunce jeho<br />kde ,jde? -, a kolem čeho?<br /><br />Mysli se nejvýš -, a nad tebou<br />hvězd jako vřesných zvonců -,<br />a kdybys byl jako Slunce stár,<br />nedomyslíš se konců!<br />Klečím a hledím v nebe líc,<br />myšlénka letí světům vstříc -,<br />vysoko -, převysoko -,<br />a slza vhrkla v oko.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1351753338370337604?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-39244599931247590112008-07-17T20:21:00.000-07:002008-07-17T20:23:06.117-07:00ZPĚVY PÁTEČNÍ<br /><br />"Moje barva červená a bílá",<br /> Anděl strážce,<br /> Matka sedmibolestná,<br /> Ecce homo,<br /> V zemi kalichu,<br />Ukolébavka vánoční,<br />Za srdcem!,<br />Láska,<br /> Ve lví stopě,<br /> Jen dál!,<br />Ku vzkříšení!,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3924459993124759011?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-76611622242378149902008-07-08T04:15:00.000-07:002008-07-08T04:17:25.379-07:00"Moje barva červená a bílá",<br /> Anděl strážce,<br /> Matka sedmibolestná,<br /> Ecce homo,<br /> V zemi kalichu,<br />Ukolébavka vánoční,<br />Za srdcem!,<br />Láska,<br /> Ve lví stopě,<br /> Jen dál!,<br />Ku vzkříšení!,<br /> Vysvětlivky<br /><br />BALADY A ROMANCE.<br />ZPĚVY PÁTEČNÍ.<br />Jan Neruda.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7661162224237814990?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-54936576708053792002008-06-23T00:35:00.000-07:002008-06-23T00:37:08.160-07:00"Moje barva červená a bílá" - Báseň byla<br />napsána ke slavnosti odhalení Havlíčkova pomníku v Kutné<br />Hoře 26. srpna 1883. Titul je vzat z Havlíčkovy básně "Mo-<br />je píseň":<br />Přislibujte si mně,<br />poroučejte si mně,<br />vyhrožujte si mně,<br />přece zrádcem nebudu.<br />Moje barva červená a bílá,<br />dědictví mé poctivost a síla;<br /><br />démon - zlý duch; plihati - plouhati, vláčeti;<br /><br />pozavilý - trochu zavinutý; korál - nepatrný živočich patří-<br />cí k polypúm a žijící v teplých mořích ve velkých koloniích.<br />Zvířátka vytvářejí z vápence, který vylučují, rozsáhlé korá-<br />lové útesy; Mont Blanc - nejvyšší hora v Alpách na hrani-<br />cích francouzsko-italských, vysoká 4810 m; Monte Rosa<br />(vy·slov róza) - hora v Alpách na hranicích švýcarsko-ital-<br />ských, vysoká 4638 m; jitřenka - oběžnice Venuše, viditelná<br />na večerním nebo jitřním nebi; rudý Mars - oběžnice Mars,<br />vyznačující se načervenalým světlem; Spartáné v svém rudém<br />bitev kroji - spartští vojíni nosili do boje roucho (chitóss)<br />červené barvy; Přemyslův orle - to je přemyslovská orlice, erb<br />Přemyslovců;<br /><br />Bohudík, jsem lepší jiných - narážka na povýšenecká slova<br />farizejovy modlitby z evangelia Lukášova (18, 11): "Bože,<br />děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví,<br />cizoložníci aneb jako i tento publikán"; neposmoutí - ne-<br />zkalí, nepošpiní;<br /><br />Matka sedmibolestná - tak bývá nazývána Marie, matka<br />Ježíšova, pro velikost utrpení, jež zakoušela jako matka<br />umučeného syna; KaLvárie - hora, na níž byl ukřižován<br />Ježíš, místo utrpení; charý - temný; amen - konec;<br /><br />Ecce Homo - "Ejhle člověk!" To jsou slova, která podle<br />evangelia Janova pronesl Pilát, když ukazoval shromáždě-<br />ným Židům zmučeného Ježíše s trnovou korunou na hlavě.<br />Tato scéna byla mnohokrát malířsky zobrazena; persekuce-<br /><br />pronásledování; ve svém vidě - ve svém vzhledu; Jen málo<br />jar a let jsem padesáte - tato báseň vyšla roku 1882, tehdy<br />bylo Nerudovi 48 let;<br /><br />"Ecce homo!" - "Ecce homines!" - "Ejhle člověk!"-<br />"Ejhle lidé!"<br /><br />nejsem Robert král, ne Douglas, jeho rek - skotský král<br />Robert Bruce (vyslov brús) nemohl pro předčasnou smrt<br />(v roce 1329) uskutečnit slíbenou výpravu do Palestiny.<br />Umírající král nařídil Jakubu Douglasovi (vyslov dagles),<br />aby po jeho smrti odvezl jeho srdce do Svaté země. Douglas<br />se na cestě do Palestiny zúčastnil boje proti Maurům ve<br />Španělsku. V ztracené bitvě povzbudil Douglas sebe i své<br />bojovníky k statečnosti tím, že hodil skříňku se srdcem<br />královým do středu nepřátel a snažil se probít k ní:<br /><br />Přežil jsem matku svou - Barbora Nerudová, které Neruda<br />věnoval celý cyklus básní nazvaný Matičce, zemřela v roce<br />1869; přežil jsem lásku svou - narážka na Nerudovu lásku<br />k Terezii Marii Macháčkové, která zemřela ve věku osmnác-<br />ti let v roce 1865;<br /><br />echo - ozvěna;<br /><br />Jen dál! - Báseň vyšla 1. ledna 1886 jako úvodní báseň<br />slavnostního čísla Národních listů k 25. výročí jejich vzniku;<br /><br />Ku vzkříšení! - Tato báseň z roku 1883 nebyla otiš-<br />těna ve sbírce Zpěvy páteční vydané roku 1896. Patří k ní<br />však svým námětem, a proto ji připojujeme jako dodatek za<br />celý cyklus.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-5493657670805379200?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-90816595969088910832008-06-19T02:45:00.000-07:002008-06-19T02:46:21.765-07:00- Titul této sbírky" jež vyšla až po<br />Nerudově smrti (1896) podle úpravy Ignáta Herrmanna a<br />Jaroslava Vrchlického, je Nerudův. Jako básně "Ze Zpěvů<br />pátečních" označíl Neruda sám ihned v časopiseckém otisku<br />většinu básní. Jen báseň UkolEbavka vánoční a obě krajní<br />básně Zpěvů pátečních, to je "Moje barva červená a bílá" a<br />"Jen dál!", nebyly označeny v časopiseckém otisku jako sou-<br />části tohoto cyklu. Snad patřily obě básně do připravovaného<br />cyklu Verše časové, jehož prázdná obálka je zachována<br />v básníkově rukopisné pozůstalosti. Jednotlivé básně Zpěvů<br /> pátečních vznikaly a byly časopisecky otiskovány v letech<br />1881 - 1887;<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-9081659596908891083?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-63080825486180535522008-06-15T01:12:00.000-07:002008-06-15T01:17:38.888-07:00polka - název tance, který vznikl jako společenský tanec<br />po roce 1830 v Čechách (pravděpodobně při tancování českých<br />krakováčků na Hradecku). V jeho pojmenování se obráží<br />nadšení, s jakým se u nás přijímalo polské povstání roku 1831.<br />Tanec se rychle rozšířil, zlidověl a získal velkou popularitu<br />ve všech vrstvách společnosti; mumraj - maškarní rej;<br /><br />Balada o svatbě v Kanaán - Podkladem básně<br />je vypravování v evangeliu Janově o zázraku, jaký učinil<br />Ježíš proměněním vody ve víno při svatbě v Káni Galilej-<br />ské. - Kanaán - území na západ od řeky Jordánu v Pa-<br />lestině; starosvatbí - žena, která se starosvatem řídí sva-<br />tební slavnost;<br />starosvat - kdo řídí svatbu, tlampač; hulaji - křiČí, ště<br />betají; Vivat! (latinsky) - ať žije!<br />myrha - vonná pryskyřice; okřín - dřevěná mísa; tuš-<br />slavnostní fanfáry<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6308082548618053552?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-649537268485740652008-06-09T23:07:00.000-07:002008-06-09T23:08:05.580-07:00Svatá Eližběta - Alžběta Durynská (1207-1231), dcera<br />uherského krále Ondřeje II., provdaná za durynského lanc-<br />krabího, složila po smrti svého manžela slib, že se již ne-<br />provdá. Legendy vypravují o její dobročinnosti; patronka-<br />ochránkyně;<br /><br />Zpola, ano i zcela národní - Neruda přepracoval text písně<br />lidové zapsané Erbenem v Prostonárodních písních a ří-<br />kadlech pod titulem "Duše hříšná a Panna Maria" a začí-<br />nající statí:<br />Byla jest louka zelená,<br />slzavou rosou skropená.<br />kráčely po ní dvě duše,<br />za nimi velká hříšnice. <br />A tak dále.<br /><br />"Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi Čechy· ruku...-<br />ty·to čtyři verše jsou převzaty z Havlíčkova epigramu Česká<br />modlitba. Havlíček jich užil i v básni "První jenerální<br />schúzka Českého národního museum 1847"; náš by jazyk<br />neshnil v hrobě - Jan Nepomucký, generální vikář arci-<br />biskupský na sklonku 14. století, byl prohlášen světcem<br />v roce 1729, zřejmě proto, aby zatlačil do pozadí úctu k Janu<br />Husovi; při otevření jeho hrobu v roce 1719 se tvrdilo, že byl<br />v jeho lebce nalezen neporušený jazyk;<br /><br />grešle - penízek;<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-64953726848574065?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-74161387400671662572008-06-07T23:57:00.000-07:002008-06-07T23:58:21.982-07:00kamizol - krátký kabát" kazajka;<br />Giuseppe Ugo Bassi - (narozen 1801 ), italský vlastenecký kněz,<br />člen řádu barnabitského, skvělý kazatel. Účastnil se vlaste-<br />neckého hnutí, bojoval s dobrovolníky za italskou nezá-<br />vislost, zúčastnil se výprav G. Garibaldiho, byl však Raku-<br />šany zajat, mučen a bez rozsudku popraven 4. srpna 1849<br />Padl prý se slovy·: "Ať žije Ježíš, ať žije Itálie!"; chycen<br />Rakušany - Rakousko, kterému náležela tehdy značná část<br />severní Itálie (království lombardsko-benátské), bojovalo<br />proti sjednocení Itálie a proti demokratickému a republi-<br />kánskému hnutí; vydán římu - to je katolické církvi k církev-<br />nímu potrestání; hrubou cihlou drhnuL šiji jeho, drhnul do<br />krve mu jeho dlaně - obřad odsvěcení; chám - sprostý<br />chlap, hanlivá nadávka poddaným lidem;<br /><br />Helgoland - skalnatý ostrov při ústí Labe v Severním<br />moři;<br /><br />Betlehem - Betlém, rodiště Ježíšovo;<br />Golgata - hora, na níž byl ukřižován Ježíš;<br />Haleluja - chvalte Boha, radostný zpěv církevní;<br />kaprál u hulánů - poddůstojník v jízdním vojsku;<br /><br />svatá Petronila - Aurelia Petronilla, podle legendy dcera<br />apoštola Petra;<br />Ave - to je Ave, Maria (Zdrávas, Maria), modlitba a kostelní<br />píseň;<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7416138740067166257?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-4371712116608584682008-05-22T09:21:00.000-07:002008-05-22T09:23:41.339-07:00Balada dětská - Báseň vznikla v létě 1878 v Písku<br />jako projev soustrasti věnovaný paní Heydukové, ženě básní-<br />ka Adolfa Heyduka, při úmrtí její dcerušky Jarmily. - Za-<br />hrajem si na Hélice - lidová dětská hra, při níž tančí nej-<br />prve družičky kolem jedné z nich, tak zvané Héličky, a pak<br />Hélička tancuje s každou zvláště; kůr - sbor;<br />babátko - děťátko;<br /><br />rytíř Paleček - šašek krále Jiřího z Poděbrad nazývaný<br />také bratrem Palečkem, poněvadž jej takto oslovoval král.<br />Vystupoval jako ochránce spravedlnosti na dvoře králově<br />a pomáhal členúm jednoty bratrské v době pronásledování.<br />Příhody Palečkovy, jeho vtipy a výroky byly sebrány v His-<br />torii o bratru Palečkovi a na konci 16. stol. vytištěny.<br />Paleček představuje typ prostého a ušlechtilého mudrce,<br />proto jej učinil Neruda i hrdinou své básně; Vesna - bo-<br />hyně jara;<br /><br />Romance o černém jezeře - Báseň vyšla pů-<br />vodně v časopise Květy pod titulkem "Ze zpěvů pátečních"..<br />- Černé jezero - jezero v severozápadním cípu Šumavy,<br />pod Jezerní stěnou, ve výši 1008 metrů; rmutný - smutný;<br />tem - pluk, sbor;<br />podsvětí - sídlo duší zemřelých (v antickém bájesloví);<br /><br />Karel IV. - český král (1346-1378), dal podnět k pěstování<br />vinné révy u Mělníka; Bušek z Vilhartic, Český pán, jehož<br />připomíná Karel IV. ve svém životopise; kvas - nápoj na-<br />kyslé chuti, připravovaný z mouky, sladu a kvasnic; v Bur-<br />gund - Burgundsko - krajina ve Francii, proslulá vinař-<br />stvím; peluň - pelyněk, rostlina hořké chuti;<br />půnebí - ponebí, patro;<br /><br />Romance o jaře 1848 - Báseň připomíná události<br />a naděje revolučního roku 1848. - tém - témě, temeno;<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-437171211660858468?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-7765232421116592692008-05-19T03:51:00.000-07:002008-05-19T03:53:28.930-07:00Nerudovy Bala dy a romance a Zpěvy páteční vydáváme podle kri-<br />tického vydání těchto básnických sbírek v 2. svazku Básní, který<br />vyšel v roce 1956 ve Spisech Jana Nerudy v Knihovně klasiků.<br />Jen v pravopisné úpravě textu bylo přihlédnuto k novým Pravidlům<br />českého pravopisu.<br /><br />Balady a romance - Tato sbírka básní vyšla poprvé<br />v roce 1883 jako 1. číslo Poetických besed, redigovaných<br />Janem Nerudou. Jednotlivé básně této sbírky vznikaly a byly<br />časopisecky uveřejňovány v době od roku 1875 do roku 1883,<br />většina z nich vznikla však až v letech osmdesátých;<br /><br />Balada pašijová - Její námět čerpá z obsahu pašijí,<br />církevních zpěvů, zpívaných o velikonocích, v nichž se líčí<br />utrpení (latinsky passio) Ježíše Krista;<br /><br />Cherub - Seraf - Trůn - zástupci tzv. andělských sborů<br />(kůrů); že ho Zalhou, zradí, opouštějí - Ježíše zradil jeho<br />učedník Jidáš a zapřel jej i apoštol Petr podle Ježíšovy<br />předpovědi: "Prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapřeš"<br />(Lukášovo evangelium); že ztratil, Bože, také tebe - podle<br />evangelia Markova zvolal Ježíš přibitý ke kříži: "Bože<br />můj, Bože můj, pročs mne opustil?"; charý - černý, temný;<br />pod křížem stúj matka - evangelium Janovo připomíná, že<br />u kříže byla Marie a že "Ježíš zřev matku, řekl matce<br />své: Ženo, aj syn tvůj";<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-776523242111659269?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-78007538922523312762008-05-15T07:30:00.000-07:002008-05-15T07:32:43.622-07:00KU VZKŘÍŠENÍ! <br /><br />Když se hory zelenají, modrým květem prokvétají,<br />anděl Páně po nich chodí.<br />Krok svůj staví, v kraje zírá,<br />palmou mává, hromem volá,<br />jarním hromem, prvním hromem:<br />"Ku vzkříšení! Ku vzkříšení!<br /><br />Kdo jste spali, procitněte, kdo jste zmdleli, oživněte!<br />Zámky země odevřeny,<br />klenby hrobů odvaleny,<br />z hrdla lidu pouto sňato -.<br />hromným slovem božím volám:<br />Ku vzkříšení - ku vzkříšení!<br /><br />Hrom se dolů s hory valí -. údol duní, zem se chvěje -.<br />slyšíš, lide, slyšíš, lide?<br />Chýš se jako v proudu houpá,<br />hrad se ve základech třese,<br />na věžích to samo zvoní:<br />ku vzkříšení, ku vzkříšení!<br /><br />Kdo se choulí, bůh když volá -. pro věk ztracen,<br />vržen k trouchni-<br />slyšíš, lide, slyšíš, lide?<br />Cítíš, krev že v žilách tepe,<br />ve svalech že ocel květe,<br />v prsou že to hučí, bouří:<br />ku vzkříšení, ku vzkříšení!<br /><br />Kdo se třese, hrom když bije - pro věk ztracen,<br />vržen k trouchni:<br /><br />z ledů budí bůh jen krásu,<br />z hrobů hrdiny jen volá -.<br />není jara bez hřímání,<br />není cesty mimo krví<br />ku vzkříšení, ku vzkříšení!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7800753892252331276?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-90605174753729637962008-05-02T03:37:00.001-07:002008-05-02T03:37:52.852-07:00Z bouřného času jsme se narodili<br />a krok za krokem v bouřných mračnech jdem<br />vstříc hrdě vznešenému svému cíli,<br />šíj kloníce jen před svým národem.<br />My věděli, co na nás cestou čeká;<br />byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál -.<br />toť jenom česká hudba odevěká,<br />my při ní půjdem k předu -. dál, jen dál!<br /><br />S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,<br />jak byl by z rukou božích vyšel dnes;<br />jenž dosud v prsou nese idól žasný,<br />byť byl i před věky již za něj kles!<br />Za volnost lidskou -. v nás kdys rozekvětla! -.<br />dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:<br />ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,<br />zas k slávě vznese nás -. jen dál, jen dál!<br /><br />Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,<br />den nový vzešel k nové práci nám,<br />jeť sláva otcův krásný šperk pro syny -.<br />však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám!<br />Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,<br />vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,<br />je za korábem jenom brázda lesklá -.<br />napněte lana -. vzhůru plachty -. dál!<br /><br />Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,<br />že přízeň doby není jasna tak!<br />což růže neodvírá svoje květy,<br />když mezi ní a sluncem rozstřen mrak?<br />Pryč s klímotem již u kormidla lodi:<br />kdo chvíli stál, již stojí opodál,<br /><br />den žádný dvakráte se nenarodí,<br />čin dvakrát nezraje -. jen dál, jen dál!<br /><br />Nám slunce jako jiným skráně zdobí,<br />nám po noci jak jiným vzchází den,<br />jsme jako jiní syny velké doby -.<br />ta žádá však si celých mužů jen!<br />Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,<br />by truchlý rej náš plesem zas se zdál,<br />ty zlatá naděj, smavá troufalosti,<br />nes prapor náš, my s jásotem jdem dál!<br /><br />My nevíme, co budoucnost nám chová -.<br />však ještě žije českých bitev bůh,<br />a pro vítězství veliká a nová<br />je dosud širý dost ten český luh!<br />A chce-li bůh snad dát kdys nové seče -.<br />nám stačí hlas husitský na chorál,<br />dost v zemi železa na dobré meče,<br />i v krvi železo -. jen dál, jen dál!<br /><br />Ach hleďme pilně ke korábu svému,<br />jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,<br />a věrně, toužně přilneme-li k němu,<br />zas šťastna záhy bude Česká zem!<br />Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,<br />čeho si v nejbujnějších snech svých ždál -.<br />to lidské moře nezná odpočinku,<br />Ty též ho neznej, stále měj se k činu,<br />dál, Národe náš drahý, věčně dál!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-9060517475372963796?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-36846956724913238632008-04-25T23:02:00.001-07:002008-04-25T23:02:51.805-07:00Byl podvečer. My v poušti, na oázy kraji.<br />Tak ticho kol! I Arabi, již jindy bujně hrají,<br />dnes mlčí schouleni; jak teskný zjev!<br />"Co je vám, muži?" -. "Pane, zde byl lev." -.<br />"Co lev? A kdy?" -. "To, pane, těžko říci,<br />snad dnes, snad před týdnem, snad před měsíci;<br />však jisto jest: sem spěla jeho chůze -.<br />snad cítíš, kraj jak po něm strnul v hrůze!"<br /><br />Jak necítil bych! Vždyť jsem z české země.<br />Ten divný strach, ten promluvil již ke mně:<br />Kdy nejbujněj jsem vykročil si, vráz<br />až k srdci zasáhnul mi náhlý mráz.<br />Jak by se kolem skalné hory ptaly:<br />"Co v zemi obrů chceš, ty muži malý?"<br />Jak udiven by pohléd na mne kraj ten němý:<br />"Jsi sláb -. přespříliš sláb jak na mne českou zemi!"<br /><br />Pout tíži cítíme a jsme přec na svobodě -.<br />strach běží po lidech, mrak běží po přírodě,<br />zpěv před věky se naposledy zdvih<br />a odletěl a kdesi v modru ztich.<br />Vždyť i v ta šerá vlků našich hejna<br />se zabořila plachá bázeň stejná,<br />ač věčný hlad je rve a krvežízeň mučí,<br />ke skále tlačí se a jenom psovsky skučí.<br /><br /> Jak na poušti, kde lev si lehl polem,<br />po širých Čechách teskno dýše kolem.<br /> Jen jednou krajem tím šel národ lev,<br /> jen jednou, před dávnem hřměl jeho řev,<br />a sama země slouchá s zatajeným dechem,<br />zda hrůzný hrom ten nevrátí se echem,<br />a co kde dýše, choulí se v své skrýši<br />a s chvěním cítí: Jsme zde ve lví říši.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3684695672491323863?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-5615702515897787342008-04-19T01:09:00.000-07:002008-04-19T01:10:02.066-07:00Srdce to lidské -. ach bože, prebože -.<br />za zlobu móže snad, za lásku nemóže!<br /><br />Že prý jsi, národe, božím tom na světě<br />jako to bodláčí, v cestě jež zakvěte,<br />jako to děťátko, které se z chudiny<br />zrodilo za těžké, neblahé hodiny.<br />Takému dítěti, nouze jež kolíbá,<br />každý se ve světě z daleka vyhýbá,<br />a kdo se přiblíží, blíží se v pohaně:<br />"Kéž jsi se zalklo už, proklaté cikáně!"<br /><br />Ej co ty řeči! co všechny ty klevety!<br />letím Ti, miláčku národe, v ústrety,<br />jako ta dívčice, lidská ta pěnice,<br />milenci letí vstříc v horoucí písničce:<br />"Hledím ti v oči, byť světu se rouhaly.<br />Hladím Ti ruce, byť hadi v nich šlehali.<br />Rty moje na Tvojich hladově ulpějí,<br />byť jsi měl po retech jedových krůpějí.<br />Rámě mé toužebně hrdlo Tvé ovíjí,<br />byť Ti zlá choroba visela na šíji."<br /><br />Nejsi však, nejsi, jak lidé Tě dělají:<br />ruce a šíje Tvá sněžně se bělají.<br />Nejsi, jak říkají, zvětřilý v chudobě,<br />na prsou matky své slýchal jsem o Tobě:<br />tlouklo tak měkounce srdce to mateří<br />ptačí jak srdéčko, ustlané do peří.<br />Nejsi, jak říkají, zlotřilý v porobě,<br />v očích své matičky čítal jsem o Tobě:<br />povídka dojemná o zlatém člověku,<br />jehož bůh zachovej od věků do věků!<br /><br />Koho bych miloval širém tom na světě?<br />srdce je vždycky, ach, srdcem jen dítěte -.<br />do stáří, do skonu volá si po matce.<br />Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,<br />přežil jsem lásku svou, měl ji tak na krátce -.<br />všechno jsem oplakal, zase se osvěžil -.<br />Tebe bych, národe, Tebe bych nepřežil!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-561570251589778734?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-50856978271620188672008-04-09T02:46:00.000-07:002008-04-09T02:52:12.913-07:00ZA SRDCEM! <br /><br />Já nejsem Robert král, ne Douglas, jeho rek,<br />však srdce moje samo ryčně letí<br />již napřed v plně vzešlý, ve budoucí věk<br />tam, kde se nejvíc shemží nepřátelé kletí -.<br />nuž za ním, k předu, věrné české děti!<br /><br />A bitvou vysekejte mně to srdce ven -.<br />toť srdce dobré, dím to sám, však směle,<br />a věru že vám stojí za kýs horký den,<br />za paží zdatný vzmach a vlnu krve vřelé<br />vždy srdce české, je-li české cele!<br /><br />To moje jest, nechť soudí bůh sám v nebesích! -.<br />zda jindy duše moje blahem výskla,<br />než když Tvá líce, lide, samý nach a smích,<br />a zdali jindy slza do oka mi vpryskla,<br />než když Tě ruka vraha bídně tiskla? -.<br />A až je vysekáte, zas jím mršťte dál<br />přes věků rozhráň, za kynoucí leta<br />vždy tam, kde nepřátel nám nový vzroste val:<br />nám Čechům z žárných mečů věčná dána meta -.<br />rád byl bych při vás do skonání světa!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-5085697827162018867?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-71985764200935978392008-04-07T03:48:00.000-07:002008-04-07T04:08:28.559-07:00UKOLÉBAVKA VÁNOČNÍ<br /><br />Spi, Jezulátko, spi!<br />Zas chudých lidí chudé dítě<br />jen do jesliček uloží Tě -.<br />ach tolikrát už lidstvu dáno<br />a Jidáši zas zaprodáno,<br />spi, Jezulátko, spi!<br /><br />Spi, Jezulátko, spi!<br />Spi sladce na tom seně holém,<br />my dech tajíme všichni kolem,<br />vždyť Tobě, věčné pravdy synku,<br />je také třeba odpočinku,<br />spi, Jezulátko, spi!<br /><br />Spi, Jezulátko, spi!<br />a nabeř v spánku nové síly,<br />máš konat ještě mnohou míli:<br />té cesty lidstva ku spasení,<br />té ještě dlouho konec není -.<br />spi, Jezulátko, spi!<br /><br />Spi, Jezulátko, spi!<br />Za Tvé o bratřích naučení<br />svět vezme Tě zas do mučení,<br />a než se lidstva pouta zdrtí,<br />je třeba ještě velkých smrtí -.<br />spi, Jezulátko, spi!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7198576420093597839?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-78501897678374363372008-04-02T03:50:00.000-07:002008-04-02T03:53:44.642-07:00V ZEMI KALICHU<br /><br />Jinde-li slunce je -. u nás je sníh,<br />jinde-li vánek jen -. bouře nás střásá,<br />zvoní-li po celém světě jen smích,<br />zoufalá bolest nám srdce až drásá.<br /><br />Bože, cos nasil trpkosti do této naší země!<br />Ztrpklý je širý ten náš kraj, ztrpklé je všechno plémě,<br />trpce lid žije v palácích, trpko se dýše v chýši,<br />trpká je naše ornice, trpké je víno v číši.<br />Trpká je sláva po otcích, přetrpké vzpomínání,<br />trpká je naděj v budoucnost, že až se hlava sklání,<br />trpce zní píseň národa, trpce vše slovo naše,<br />trpké jsou kletby z našich úst, trpké i otčenáše.<br /><br />Věru nemohla snad ani jinde povstat báj ta truchle krásná:<br />Kdesi v temné hloubi lesa kaplička prý stojí jasná,<br />kaplička prý bílá, se křížovou lodí,<br />Kristus pán mši svatou denně číst tam chodí;<br />zvonek sám mu zvoní, vítr píseň duje,<br />Když pán Kristus denně sebe znova obětuje.<br /><br />Ach, vždyť nemohla ta báje jinde povstat skor,<br />nežli v kraji, kde se denně naděj s smrtí snoubí,<br />v zemi trpké, jižto tvrdý kámen hor<br />jako kalichem by kol do kola vroubí.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7850189767837436337?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-14704975287841924552008-03-27T04:02:00.000-07:002008-03-27T04:05:30.283-07:00ECCE HOMO<br /><br />Před skříní výkladní zde stojím v zadumání<br />a hlava má se bolně k prsoum sklání.<br />Dva obrazy tu drží zrak můj v poutu:<br />Zde "Ecce homo", tam zas v druhém koutu<br />"Když na lid český padla persekuce."<br />Dva obrazy tak různé ve svém vidě,<br />a klíčící přec v stejné lidstva muce!<br />Zde bůh v své slávě -. tam lid ve své bídě,<br />zde rek a vítěz -. v zoufalství tam hrdinové,<br />zde oběť za všechny -. tam oběti přec nové.<br />Zde kazatel, jenž velkým slovem učí,<br />že v světě volni mají býti lidé každí -.<br />tam jedni v svatém jeho jménu dravě vraždí<br />a druzí v témže jménu bez vin umírají!<br /><br />Paprsky slunce po obrazech hrají -.<br />křeč prsa svírá mi a hlava hučí,<br />ret chvějný zašepotal v divém strachu:<br />A bude vždy tak, božský lidstva brachu?<br /><br />Jen málo jar a let jsem padesáte.<br />Má mysl letí zpět ku mládí době svaté,<br />kdy ideálů strom byl bujným květem bílý;<br />já věřil, každý národ s svobodou že myslí stejně,<br />kdo zpívá hlasně k ní, že zpívá k ní i tejně,<br />že celé lidstvo k jednomu již kráčí cíli<br />a dávno srdcem k bratrství se shodlo.<br />Ej -. cítím podnes, jak to v prsou bodlo,<br />a cítím podnes kamenitou tíži bolu,<br />když poprv vítr skutečnosti ledné<br />ve větvích zahvízd svoje sloky bědné,<br />a květy prchaly jak žhavé slzy dolů!<br /><br />Než -. hlava brzy zas se hrdě zvedla:<br />toť bludná náhoda jen hru svou svedla.<br />Však neměl jsem již nadál žíti v míru!<br />Zas znovu náhle rozlehly se bouře,<br />zem s nebem v boji, kol jak plno kouře,<br />květ sfouknut mžikem, větve utlučeny<br />a odmeteny ve zoufalém víru -.<br /><br />A přece ještě jednou upomínka zbledla,<br />zas zazelenal strom se pomučený<br />a také hlava má se ještě znovu zvedla.<br />Až nadešel ten souzený mně den!<br />Blesk za bleskem a nebe otevřené,<br />hrom náhle udeřil v můj zmladlý kmen<br />a roztrh od vrchu jej do kořene.<br />A duše stromu schla a schla, až zchřadla -.<br />a hlava olovem již k prsoum padla -.<br /><br />Ach nikdo trpčí slovo nevynes<br />než: "Ecce homo!" -. "Ecce homines!"<br />,.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1470497528784192455?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-24993640061461578672008-03-25T04:05:00.000-07:002008-03-25T04:07:42.715-07:00MATKA SEDMIBOLESTNÁ<br /><br />Na naší Kalvárii, v charém kříže stínu,<br />hle matka Vlast -. syn Národ v jejím klínu.<br /><br />Do noci skleslo slunce, bouří hnáno,<br />do prázdna bouř své vyhučela amen,<br />sy n, matka bez pohnutí, jeden kámen -.<br />je ticho, mrtvo -. vždyť je dokonáno!<br />Co matce slunce, co jí nové ráno!<br />zrak nemá citu, srdce nemá tluku,<br />mráz smrti ledem pokryl chvějnou ruku<br />a spálil myšlénky -. je dokonáno!<br />Květ její duše, květ jejího těla,<br />syn krásný, libý jak vše jara vůně,<br />muž, jímž se země nebi rovnat chtěla,<br />bůh člověk, jehož dosud nepoznáno -.<br />zlým lidstva duchem zdáven zas zde v lůně<br />své matky stlívá -. již je dokonáno!<br /><br />Sám kámen zřím, jak kameníte spolu,<br />má duše trne, ret můj sotva dýše,<br />třesoucí ruka k Vašim nohám píše:<br />"Vy všichni, kteří božím světem jdete,<br />krok zastavte svůj a sem pohlédněte,<br />zda jesti bol, jenž tomu roven bolu!"<br />,.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2499364006146157867?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-87905115946985168242008-03-19T05:33:00.000-07:002008-03-19T05:36:14.081-07:00ANDĚL STRÁŽCE<br /><br />Ne, ne -. já nebyl žádným bílým květem!<br />Já nerozkročil jasný se tím světem,<br />má cesta nešla krajinami míru:<br />jak divá řeka, která v skalách bouří,<br />tak plná pádů, plná byla vírů,<br />dno v černých tmách a povrch v šedém kouři.<br />Že přece nejsem skvrnitého čela,<br />že život nezkován meč na dvousečný,<br />že duše v propast zhouby nevhučela,<br />jen Tobě jsem, Ty anděle můj, vděčný.<br /><br />Tys náhle stanul mezi mnou a skutkem,<br />Tvé oko jako hrob se hlubně tmělo,<br />jak lilje klonilo se krásné tělo,<br />a s nevýslovným děl Jsi se zármutkem:<br />"Což svému k smrti zmučenému lidu<br />ni chvilkového nechceš popřát klidu?<br />Chceš klesajícímu pod břevnem kříže<br />na vyschlá bedra přidat hanby tíže?<br />Chceš, Tvá by na hlavu mu padla vina,<br />on studem hořel za Tě, svého syna?"<br />A zdrcen klečel jsem a v hlasném lkání<br />mé srdce sbíralo se ku pokání. -.<br /><br />Já nedím: "Bohu dík, jsem lepší jiných!"<br />Kdož smí se přímit, než se život zhroutí,<br />než poslední doběhne z hodin stinných,<br />že cesty kal mu roucho neposmoutí?<br />Však tolik vím, Ty Jsi-li při mém boku,<br />že srázem každým pevného jdu kroku.<br />Tvou ruku líbám, k Tobě vzhlížím slze,<br />zář Tvého zraku veď mne v světa mlze,<br />Tvé křídlo nadšené mne přenes přes propasti,<br />anděle strážný, svatá lásko k vlasti!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8790511594698516824?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-1442428851513560962008-03-17T02:48:00.000-07:002008-03-17T02:52:03.833-07:00ZPĚVY PÁTEČNÍ<br /><br />MOJE BARVA ČERVENÁ A BÍLÁ<br /><br />Ten rudý prapor náš s tím bílým vedle polem -.<br />jak bije, šlehá po svém bidle holém!<br />Hned plapolavě v rušnou dál se nese,<br />hned truchle choulí se a zimničně se třese,<br />a barva barvu v divé honbě stíhá,<br />až v očích, ve lbi, v srdci se nám míhá.<br />Viz -. viz! teď ve výši se vzdmula krev<br />a po ní varem tryskla bílá pěna! -.<br />teď vítr zadul -. náhle nový zjev -.<br />hle návěj sněhu, krví pokropená! -.<br />a teď jak bílá holubice by se byla vznesla<br />a mihem do plamenů sražena zas sklesla! -.<br />myšlénku volá, myšlénku nám drtí<br />hned vedle barvy života ta hrozná barva smrti.<br /><br />Ej, vždyť ten prapor jak ty naše děje!<br />Když kroniku svou drahou do ruky si berem,<br />tu jedna stránka, jaK když anděl sám ji pěje<br />a psána brkem z bělostného jeho křídla,<br />však druhá psána již zas rudým ďábla perem<br />a namočeným v kouřná pekel vřídla.<br />A jaké děje, taký ten náš lid!<br />zlo -. dobro, démon -. bůh jej zlobně probíhá,<br />dnes jak by zářné z úběle byl slit<br />a zítra tělo ssedlou krví plíhá.<br />Tvář jeho chvíli červená a druhou chvíli bledá,<br />dnes bílé křtěňátko -. kmet zítra ubodaný,<br />dnes jasný učitel, jejž lidstvo k nebi zvedá -.<br />a zítra mučedník zas lůze ve psí daný.<br />Tak kolotáme vratkým životem se stále,<br />nám každý bílý den se do červánků zmhouří,<br />a červánky -. ach víme -. novou věstí bouři:<br />bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj -. bij dále!<br /><br />Dvě číše zvedám květně pozavilé,<br />v té jedné víno červené a v druhé víno bílé:<br />vy barvy dvě, dvě světla, přes věky nám svěťte<br />a národ bojem, mírem k slávy chrámům veďte!<br />A pakli lidstvo po zemi se hlubokým mořem vlní,<br />Čech bílý, rudý korál buď, jenž moře vzdorně plní;<br />a pakli lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí,<br />Čech buď Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi;<br />a pakli lidstvo podobá se nebes hvězdné tváři,<br />Čech buď v ní bílou jitřenkou a rudým Marsem záři! -.<br />Leť vzhůru, prapore náš rudě svěží!<br />jak Spartáné v svém rudém bitev kroji,<br />pod tebou Čechové ať s mečem v ruce stojí -.<br />ty veď nás, k předu leť a vrahy oslň, sežži!<br />Leť vzhůru, prapore náš mléčně bílý,<br />Přemyslův orle plný vzdušné síly -.<br />pod tebou květ se rozlož krásou tklivý:<br />jak bílý bůh to národ spravedlivý!<br />Dej osud bojů nám, co muž a rek jich snese,<br />pak ale nad hlavou ať ráno rozbřeskne se,<br />z červánků slunce vyskoč, lehni českým polem -.<br />buď v Čechách bílý den a plno růží kolem.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-144242885151356096?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-4193294469702130082008-03-13T05:18:00.000-07:002008-03-13T05:21:31.719-07:00BALADA O SVATBĚ V KANAÁN<br /><br />Po celém Kanaánu víří svatby ruch!<br />Šest dní tu byli s rozmarinou, vycházeli zváči<br />a poslíčkové až se prohýbali pod koláči,<br />však za to sešel se též slavný hostí kruh!<br />vždyť dostavil se, slyšte, s Matkou svou sám Pán,<br />ten slavný kazatel, jenž vyšel z Nazaretu -.<br />a lidé kývali a šlo to od rtu k retu,<br />že nebylo tu ještě také svatby, co je Kanaán.<br /><br />Kol domu žen je žádostivých jako much,<br />a každá živě povídá a každá ráda slouchá,<br />co na vozy se naloží pak nevěstina roucha,<br />a při tom nechat může každá zrak i sluch.<br />A zase, jaký náklad na hostinu dán,<br />pec chlebovou že po měsíc již topí denně,<br />ba pětkrát že ji topili jen na pečeně,<br />a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán.<br /><br />Pak zvědavy zas k oknu obracejí tvář:<br />jak ženich uvnitř hledí ostýchavě, jen jak kradbí<br />svou na nevěstu, jež tu trůní vedle starosvatbí;<br />jak nevěsta je krásna, samá zlatá zář,<br />a v štěstí němá, jak by ret byl ukován;<br />jak družbovi, kdy ž družičce své mlsku nese,<br />se černé oči svítí, ruka jak se třese -.<br />snad brzy zase uzří novou svatbu rodný Kanaán!<br /><br />V tom náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrst!<br />Bylť šíbal starosvat všem zevlujícím ženám venku<br />potajmo ostrou jehlou přišil sukni na sukénku,<br />pak hrnek s vodou vzal a jak by na ně chrst!<br />Ty chtěly uskočit, kde bezpečněiší stan,<br />však v klubko sešity jak zběsily teď skáčou,<br />a tančí, hulají, až všecky smíchy pláčou,<br />a bujný vřískot jejich přes celičký letí Kanaán.<br /><br />Však také hosté uvnitř pojednou mění vzhled -.<br />vždyť po stolech se šeptem nese nevítaná zpráva,<br />že mimo nadání se v džbánech vína nedostává,<br />a každý, náhle žízniv, mrzut věsí ret.<br />Též panně Marji apoštol to sdělil Jan.<br />Ta dí však: "Ticho -. ticho! Povím já to synu,<br />a co Vám poručí, Vy rychle dbejte činu,<br />a starý rozveselí se nám znovu zase Kanaán."<br /><br />I ptal se Ježíš: "Zdali prázdné štoudve mám? -."<br />"Šest prázdných zde!" -. "Nuž ze studnice vody do nich vlejte,<br />ať každá k přetékání plna, při tom dobře dbejte,<br />a přineste je sem, nechť já jim požehnám. -.<br />Teď panu starosvatu první dejte džbán!" -.<br />A starosvat již ry chle po plném si sáhnul,<br />a napil se a v udivení ruku vzpřáhnul:<br />"Aj, takového nikdy vína neurodil Kanaán!"<br /><br />A již zas ozdobných měl řečí dost a dost:<br />"Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte<br />a vemte dobrou notu si a pěkně vivat! hreite -.<br />ať žije s matičkou svou převzácný náš host!<br />Nechť brzy má svůj dům a při něm pole lán,<br />a v domě hospodyňku, krásnou jak to kvítí,<br />jež ve dne myrhou dýše, v noci hvězdou svítí -.<br />a my pak všichni vzpomeňme si dnešní svatby v Kanaán!"<br /><br />Je ticho kolem. Matka smutně hledí v klín,<br />jeť vidět, zlá že tucha dobrou duši její tísní,<br />a proto každý na starosvata se tuze přísní,<br />a zvědav čeká, co as prosloví teď Syn.<br />Však úsměvně svůj okřín s vínem pozdvih Pán:<br />"tuš! páni muzikanti. Račtež všichni píti -.<br />kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti -.<br />já dím, že věčně vzpomínáno bude svatby v Kanaán!",.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-419329446970213008?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-20100522860558669272008-03-11T02:02:00.000-07:002008-03-11T02:05:01.521-07:00Dle vzdáleného motivu<br /><br />Na návsi je převeselo! Polka sedí v zlatých saních,<br />před nimi dva vraní koně, plno pestrých pentlí na nich,<br />nad nimi jak v mladém jaře tisíc písní vzduchem jásá,<br />kolem nich se tísní, víří, skáče, plesá veská chasa.<br />Polka sedí v zlatý ch saních, chce až k vzdálenému<br />městu -.<br />"Nuže, jeď už, milá polko, šťastnou cestu, šťastnou cestu!<br />Ti se budou v pyšném městě, co to přišlo ze vsi, dívat,<br />budou nožičkami šoupat, boky vzpírat, bujně zpívat!"<br />Polka jede -. polka jede.<br /><br />Hlasně bičem svojím práskla -. je to cesta, je to jízda!<br />Pod saněmi sníh si zpívá, po stromích kdos písně hvízdá,<br />kámen radostí se válí, ba i tam ta hora šedá<br />bok si skalnou pěstí vzpírá, podle taktu hlavu zvedá.<br />A ta polka -. je to holka! je-li pak kde druhá v světě,<br />v očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí růže květe,<br />veselostí v mladém těle každá žiLka jinou hraje,<br />věčně je jí do zpívání, do skoku a do mumraje.<br />Polka jede -. polka jede.<br /><br />Dofičeli pozdě k městu, koníci už samá pěna -.<br />ej, jakž večer město smutno! vrata zimně pozamčena,<br />náměstí jak vymeteno, ulice tak hluše pusty,<br />pod střechami tma jak v py tli, nad střechami mlhy husty.<br />Polka na zem seskočila, sníh si s lesklých tváří stírá -.<br />"Což tu není nikdo kolem, kdo že hostem odevírá?"<br />rozhlídla se po staveních, přistoupila ku okénku,<br />uvnitř hlas se ozval hrubý: "Kdo to na nás klepá venku?" -.<br />"Polka jede -. polka jede." -.<br /><br />"Slyšíš, ženo, polka jede! Vejdi dál, můj milý hosti,<br />doufám, že Ti dům náš cele bude ihned po libosti!<br />Hned tu budeš jako doma: mladý muž a žena mladá,<br />pod krovem nám dudy visí, strop se z samých houslí skládá;<br />stěny plny klarinetů, v každém koutě basa bručí,<br />dvéře do noty nám vržou, kamna k tomu fagot hučí.<br />Honem, ženo, pospěš městem, sezvi bohaté i chudé,<br />sezvi nám sem staré, mladé, ohlašuj a zvěstuj všude:<br />polka jede -. polka jede!"<br /><br />Přišlo k polce město celé! "Pěkně vítám," chudý řekl,<br />bohatý vzaL klobouk s hlavy, král i korunu svou smekl.<br />Jak se polka roztočila, král chyt králku, kníže kněžku,<br />Jozífek vzal Kačku za pás, Toník kýv si na Anežku.<br />Hej, ten výskot, hej, ta vřava! tisícům se svítí oči -.<br />je to přelud nebo pravda -. vždyť i světnice se točí -.<br />stěna sem tam otáčí se, kamna sem tam potácejí,<br />lavice se nadzdvihují, trámy v stropě obracejí -.<br />polka jede -. polka jede! ,.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2010052286055866927?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-10251867802772520082008-03-04T05:11:00.000-08:002008-03-04T05:15:10.696-08:00BALADA o DUŠI KARLA BOROVSKÉHO<br /><br />(Z pola, ano i zcela národní.)<br />Po lučině slz a vzdechů<br />šly dvě duše v pilném spěchu.<br /><br />Za nima pak třetí duše,<br />hříšná duše těžce kluše.<br /><br />Když až k ráji dostupaly,<br />na dveře tam zaklepaly.<br /><br />"Vstaňte, Petře, s klíčem jděte,<br />kdo to tluče, pohlédněte -."<br /><br />"Pane, jdou dvě dobré duše,<br />za nima však hříšná kluše. -."<br /><br />"Dvěma dobrým přístup dejte,<br />však té hříšné nic nedbejte.<br /><br />Ukažte jí širou cestu,<br />kudy k pekelnému městu."<br /><br />Sotva všiChni svatí spolu<br />k zlatému zas sedli stolu,<br /><br />už zas znějí pádné rány<br />buch, buch! od nebeské brány.<br /><br />"Vstaňte, Petře, s klíčem jděte,<br />kdo to tluče, pohlédněte. -."<br /><br />Je tu zas ta duše hříšná,<br />zarputilá, tuze pyšná,<br /><br />opírá se celým tělem,<br />do vrat našich buší čelem. -.<br />"Hned ji odtud vyprovoďte,<br />do propasti mně ji shoďte!<br /><br />Shoďte ji tam vlastní rukou,<br />ať se setká s pekel mukou." -.<br /><br />"Ne tak, ne tak, milý synu,<br />odpusť hříšné duši vinu!" -.<br /><br />Zeptej se jí, matko milá,<br />dobrého co učinila!<br /><br />Kolik svátků posvětila,<br />kolik pátků postem ctila,<br /><br />zdali také modlitbičku<br />posílala ku nebíčku?" -.<br /><br />"Já jsem svátků nesvětila,<br />ani pátků nepostila, -.<br /><br />jenom jednu modlitbičku<br />poslala jsem ku nebíčku." -.<br /><br />"Tedy, duše, pěkně klekni,<br />modlitbičku svou nám řekni!" -.<br /><br />"Svatý Jene z Nepomuku,<br />drž nad námi Čechy ruku,<br /><br />by nám Bůh dal, co dal Tobě,<br />náš by jazyk neshnil v hrobě!"<br /><br />Usmál se pán Ježíš trochu:<br />"Inu -. je to divné, hochu!<br /><br />Ale předc ta modlitbička,<br />pomáhá ti do nebíčka.<br /><br />Sedni vedle tam té vdovy,<br />ať Ti, zač sem přišla, poví. -."<br /><br />"Almužny jsem grešli dala,<br />nebešťankou jsem se stala.<br /><br />Grešlička, almužna malá,<br />do ráje mně pomáhala.",.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1025186780277252008?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-67044840480672838872008-02-22T13:46:00.000-08:002008-02-22T13:51:08.719-08:00Hned městem zas se berou dál, až k chudobnému stáji,<br />tam s velbloudů svých slézají a řadou poklekají,<br />a mezi tím, co služebníci v chvat<br />po zemi rozstírají s dary šat,<br />král řečník zvolený -. ten, jenž hned první s kraje klečí -.<br />svou úctu svatým pronáší, to tuze pěknou řečí.<br /><br />Pak druhý lichotivě dí: "Ó matičko Ty jasná,<br />jakž je to dítko půvabné -. již očička ta krásná -.<br />toť věru celý panímámin zrak!"<br />A třetí k Josefu dí právě tak:<br />"No je to radost nad radost -. jakž, ctěný pane mistře!"<br />Však Ježíšek kýv z jeslí prstem svým a pravil bystře:<br /><br />"Vy králové jste přišli sem, že já jsem ještě dítě,<br />Vyť apoštolům svobody se kdys i ukláníte:<br />však až já ponarostu v celý muž,<br />a žáků půjde za mnou houfně už,<br />hned sestrčíte hlavy své pak v strachu dohromady<br />a budete i tupých od biřiců bráti rady.<br />Teď přišli jste sem s poklonou z té světa někde dáli,<br />a sy pete mi zlata lesk a kadidlo i chvály,<br />pak -. byste zachovali zlatou svou -.<br />mně korunu necháte trnovou,<br />a k poslední mé cestě skalní ku Golgatě<br />z Vás tří se nedostaví žádný -. dím to svatosvatě!" -.<br /><br />Král řečník s čela korunu si honem k uchu šoupnul,<br />rád řek by něco, neví co, a zdá se mu, že zhloupnul.<br />A na to v tajený se dali šept,<br />druh druhu ve královské ucho rept:<br />"Že z tesařky je přece jen, on každým slovem jeví!"<br />To ví se: -. přišli se slávou -. jak odešli, se neví. ,.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6704484048067283887?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-11754344767937233102008-02-21T15:22:00.000-08:002008-02-21T15:26:11.636-08:00BALADA TŘÍKRÁLOVÁ<br /><br />Při sterých dětí vřískotu a lidských houfů hluku,<br />při mocném kotlů víření a táhlý ch trubic zvuku<br />tři králi vjeli v město Betlehem.<br />A řekli lidem: "My jsme přišli sem,<br />by hlavy naše pánův před pánem se uklonili -.<br />a bychom slzu radosti zde spolu uronili."<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1175434476793723310?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-3074619371331849222008-01-31T22:30:00.000-08:002008-01-31T22:31:28.936-08:00rukama lomila, po břehu chodila,<br />na kámen poklekla, dceru porodila.<br /><br />"Chceš Ty, matičko má bledá,<br />bych Ti rybek nalovila?"<br />"Jak bys sítě rozhodila,<br />vždyť ses sotva narodila!" -.<br /><br />"Chceš Ty, matičko má bledá,<br />bych si plinky vybílila?"<br />"Zanech plínek, dlouhá cesta,<br />čas, bys sobě popílila!" -.<br /><br />"Vlna s vlnou v rozhovoru,<br />mám se po vodě dát dolů?"<br />"Po vodě se dáme spolu,<br />zastavíme mlýnská kola,<br />aby mladý mlynář věděl,<br />kdo ho před soud boží volá!",.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-307461937133184922?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-42718988906949540342008-01-23T00:58:00.001-08:002008-01-23T00:58:46.733-08:00Čaroděj šel po silnici<br />v mrazné zimní chumelici,<br />došel k šeré šibenici.<br />Šibenice trojram lysý,<br />na ní tři zloději visí.<br />Usednul. "Zde dobré by dlo.<br />Máte, hoši, pěkné sídlo! -.<br />ale teď už honem dolů,<br />ponoclehujem tu spolu!"<br />Zaklel, máchnul rukou v kole,<br />hup! a již jsou všichni dole.<br /><br />Zasedli kruh ve příšerný.<br />Hlavy sobě napravují,<br />mistra chvalně pozdravují.<br />První jako pes je černý,<br />kde ramena tu kolena,<br />brada věky neholena;<br />druhý s hlavou rozsochatou,<br />s nohou dřevem podepjatou;<br />třetí -. pánbůh budiž s námi! -.<br />celý nahý -. v očích ledy,<br />po tváři je jíním šedý<br />a po těle střechýl samý.<br /><br />"Vzkřísil jsem Vás, dále žijte,<br />tropte dál svou lotrovinu,<br />za to mně dnes posloužíte.<br />V šibenice nočním stínu<br />pospolu se pobavíme,<br />vínem spijem, povyspíme.<br />Vzhůru, sneste, čeho třeba,<br />jeden peřin, druhý chleba,<br />třetí vína -. kapka stačí! -.<br />vzhůru, leťte, plémě stračí!"<br />Vzlétli jako hejno ptačí.<br /><br />Vzduch jen hvizdnul divým letem<br />a již první snes se zpátky.<br />"Nesu polštáříček malý,<br />uzmul jsem jej vdově chudé<br />churavícím pod dítětem;<br />trochu na nás bude krátký -."<br />"Však ho na nás dosti bude!"<br />mistr tovaryše chválí;<br />říká slova, statek množe:<br />už tu čtvero měkké lože.<br />Nad hlavami teskné vání,<br />jako dálné žalování.<br /><br />A již je tu nazpět druhý.<br />"Nesu víno, šel jsem zchytra<br />na skříň kostelního sluhy,<br />mělo ku mši sloužit zítra;<br />jen že je ho málo trochu. -."<br />"Stačí nám, můj dobrý hochu!"<br />Mistr říká svoje bludy,<br />a již vína kolem sudy.<br />Ve vzduchu to lačně hučí,<br />jak když šedí vlci skučí.<br /><br />Třetí tu a volá v plesu:<br />""Svěcenou Ti hostyj nesu!<br />Vyrval jsem ji knězi ctnému,<br />nes ji k smrti nemocnému<br />na poslední posilnění!"<br />"Dobrý chléb, když jiný není. -.<br />Hrom v tom bouchnul. -. Co se děje? -.<br /><br />zem se pod nohama chvěje,<br />vzduch jak hlína, plný chmýru,<br />vše se točí v náhlém víru,<br />co kde leží, co kde stojí,<br />vzhůru dolů lítá v roji,<br />a ti čtyři v divém kůru<br />letí jako plevy vzhůru.<br />Ještě zavzdechnutí táhlé,<br />a zas ticho, ticho náhlé.<br /><br />Zimní ticho. Přišlo ráno,<br />s nocí den se plavě mísí,<br />nad silnicí trojram lysý,<br />na něm čtyři chlapi visí<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4271898890694954034?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-4446003231899122532008-01-12T10:26:00.000-08:002008-01-12T10:27:26.763-08:00Bouř žene koráb u divokém běhu.<br />John lampu klamnou k skále přivěsil<br />a dí: "Bůh žehnej břehu!"<br /><br />A koráb k světlu žene se a v trysku<br />se náhle přes úskalí překotil,<br />a stěžněm vězí v písku.<br /><br />John zavejsknul si ve syčící pěnu:<br />"Má dceruška si chystá veselku,<br />dnes pomohu jí k věnu!"<br /><br />A člunek jeho jako liška běží<br />po těžkých vlnách tam, kde zvrhlá loď<br />jak černá rakev leží.<br /><br />John nenavykl marně tratit času,<br />svou sekyru hned v koráb zarazil,<br />v tom z nitra doslech hlasu.<br /><br />"Jen pospěš, pospěš!" zní to dutě zdůli,<br />"a všeho zboží půli dostaneš,<br />i všeho zlata půli."<br /><br />John naslouchá a vytřešťuje zraky. -.<br />"Aj pakli jedna půle bude má,<br />toť bude druhá taky!"<br /><br />A rychle s člunkem ku břehu uhání.<br />Po celou noc se k lodi nevrátil,<br />až teprv po svítání.<br /><br />Až po svítání, v bílé ranní době<br />zas sekyru svou v koráb zaráží,<br />a uvnitř již jak v hrobě.<br /><br />Již voda otvorem si cestu klestí,<br />teď vyhoupla si první mrtvolu,<br />John rychle po ní pěstí.<br /><br />Tvář mrtvou k sobě obrátil: "Eh kletě!<br />je po svatbě -. já tady za vlasy<br />mrtvého držím zetě!",.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-444600323189912253?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-88258106063178249862008-01-07T01:14:00.000-08:002008-01-07T01:16:10.569-08:00Ugo Bassi, mnich a republikán,<br />chycen Rakušany, vydán Římu;<br />odsouzeu jest k ztrátě posvěcení<br />a pak k smrti v sedmi pušek dýmu.<br /><br />Vyvedli ho, čtverhran rozstavili.<br />Katan kněz naň vskočil jako saně,<br />hrubou cihlou drhnul šíji jeho,<br />drhnul do krve mu jeho dlaně.<br /><br />"A teď jdi -. a klepej na nebesa,"<br />dí pak katan kněz ve pustém smíchu,<br />"nepozná víc Kristus sluhu v Tobě,<br />jak Ty jeho nepoznáš v svém hříchu!"<br /><br />Pušky cvakly. Mnich se náhle vzpřímil,<br />hrdě na prsa své ruce loží. -.<br />"Myslíš, že se Tobě, bídný cháme,<br />zjevila kdys svatá vůle boží?<br /><br />Však mne pozná Kristus, pozná mžikem,<br />jak já mžikem jeho, mistra ctného:<br />podle lidstva reků kolem něho,<br />praporu dle nad ním červeného!" ,.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8825810606317824986?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-63424102932057044962007-12-29T02:27:00.001-08:002007-12-29T02:27:25.476-08:00Čas oponou trhnul -. a změněn svět!<br />Kam, kam padlo lidstvo staré?<br />Ej, kamkoli tázavý letěl hled,<br />vše nové, tak mladě jaré!<br />A ve vzduchu šuměla divná báj<br />a pěl nám ji sad, pěl ji haluzný háj,<br />i pěl nám ji údol i horstva tem,<br />a pěla ji celá nám širá zem<br />a pěli jsme: "Volnost -. volnost!"<br /><br />Tak leskLá teď čela, tak kyprý ret<br />a pohled tak vlhce řásný,<br />krev na rubín mladla, sval změnil se v květ<br />a každý byl člověk krásný!<br />Nám ve jedno splývala noc a den,<br />den samá byl tužba, pln záře sen -.<br />my chvěli se, nevěděli oč,<br />my smáli se, nevěděli proč -.<br />ach příznaky první lásky!<br /><br />Jak ku svatbě hluknul se mužstva roj,<br />druh druhovu ruku třímal,<br />a jásavě ku předu šel ten voj,<br />byť osud i v děla hřímal.<br />Kde klobouk tam péro, kde bok tam zbraň -.<br />kdo tyranem, prchni, chraň se, chraň,<br />jeť ztracen, kdo ve smích by statnost bral,<br />z těch každý by stokrát život dal<br />Za národ i lidstvo celé!"<br /><br />I příroda všude se leskla kol,<br />den každý jak vyhejčkaný,<br />měl modroučkou na sobě kamizol<br />a zlatem byl obetkaný.<br />Kraj celý jak bálová síň se skvěl,<br />kdes pod zemí hudba, vždyť tančil, kdo šel<br />sám pánbůh nás pokynem k tanci zval<br />a blažen se nad námi usmíval:<br />"Nuž konečně lidmi tedy!"<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6342410293205704496?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-33337574771642983202007-12-17T13:37:00.001-08:002007-12-17T13:37:18.200-08:00Král Karel s Buškem z Vilhartic<br />teď zasedli si k dubovému stolu -.<br />ti dva už pili mnohou číši spolu<br />a zapěli si z plných plic.<br />"Nuž dej sem zlaté číše, páže,<br />a nalej vína -. dolej výš -.<br />dnes, pane Bušku, čehos zvíš!"<br />král Karel vesel káže.<br /><br />"Zde po tom víně, Bušku, slyš,<br />domácí slunce naše vloni hrálo -.<br />toť první víno, které v Čechách zrálo -.<br />aj tedy vzhůru, pijme již!"<br />A pili -. král však náhle prsknul:<br />"To že je víno? tenhle kvas?<br />vždyť křiví ústa, láme vaz!"<br />a zlostně rukou mrsknul.<br /><br />"Eh -. vezu révu z Burgund sem,"<br />král dál a dál si v zlosti svojí vede,<br />"a takovouhle peluň mně z ní svede<br />ta velebená česká zem!<br />Jsem přesvědčen, když broskve vsadím,<br /> že sčesám trpké trnky s nich,<br />a chceš-li klidit pustý smích,<br />zde růže sázet radím!<br /><br />Však jaká země -. taký lid!<br />vás kdyby učit chtěli všichni svatí,<br />zda všimnou si jich Češi paličatí -.<br />buď svatý rád, když není bit!<br />Jak bych zde mlátil otep slámy!<br />Nechť chci co chci, za krátký čas<br />se všechno jinak zvrtne zas -.<br />mám já to bídu s vámi!"<br /><br />Přec zase číši k ústům zdvih,<br />a napiv se, své velké dobré oči<br />teď kradmo přes stůl po soudruhu točí,<br />ten však je jako pěna tich.<br />Jen -. aby marně nezahálel -.<br />pan Bušek máčel zub a pysk<br />a víno ku půnebí tisk<br />a po jazyku válel.<br /><br />"Ba je to bída," děl zas král<br />a rychle zavdal sobě vína znovu,<br />tak ry chle, jak by bránil zlému slovu;<br /> však kolem úst již úsměv hrál.<br />"Mám žízní umřít? -. na mou víru,<br />Tys oslep, páže -. nevidíš,<br />že přede mnou je prázdná číš? -.<br />a dej mi dobrou míru!<br />Pij, Bušku -. již se nezarmuť -.<br />a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:<br />můj jazyk je jak známo vybíravý -.<br />a našel již v tom víně chuť.<br />Víš -. zkoumat třeba, Bušku milý,<br />to víno má svůj zvláštní ráz,<br />zprv trpké, ale milé zas -.<br />my, myslím, se už vpili!"<br /><br />"Nu vidíš, králi: tak náš lid!<br />Má duši zvláštní -. trochu drsná zdá se -.<br />však květe po svém, v osobité kráse -."<br />teď přerušil svůj náhle klid,<br />hned rozveselen Vilhartice -.<br />"ach přibliž k tomu lidu hled<br />a přitiskneš svůj k němu ret<br />a neodtrhneš více!",.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3333757477164298320?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-13010812716789345022007-12-15T04:23:00.001-08:002007-12-15T04:23:48.675-08:00Starý motiv<br /><br />Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná!<br />Les kolem tichý, temný jako myrta rmutná,<br />břeh zadřímlý a po něm mech jen roste hnědý,<br />a je-li v mechu květ, je jako z vosku bledý.<br />Zde nezní včelek šum, zde není zpěvný pták,<br />jen šedý dravec někdy v prázdné výši kráče,<br />a zní to v ozvěnách hor kolem truchle tak,<br />jak v dáli náhlý škytot z dušeného pláče.<br /><br />Můj zrak, sny opleten, se v černou vodu vrývá -.<br />ta nezměřená tůň, ta něco dole skrývá!<br />Snad česká pohádka tam, z krajův vyhoštěná.<br />Snad dávných bohů kruh ta kryje sklenná stěna.<br />Snad dlí tam českých našich hrdin slavný tem-<br />Vy bohorovní, úžasní Vy hrdinové,<br />již na Vás zapomněla sirá česká zem<br />a zapomnělo všechno pokolení nové!<br /><br />Ti kdyby zaplakali pro národu hoře,<br />to černé jezero by vzrostlo v černé moře,<br />ti kdyby z živých prsou vzdechli, pozaštknuli,<br />svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli!<br />Ach nekliden je asi pod vodami sen<br />a porván vzdechy těch, již spolu dole leží,<br />však jsou to umrlců již tiché vzdechy jen,<br />a povrchem to jako lehký mrazík běží.<br /><br />Snad podsvětí nás všech zde v podjezerním šeru.<br />Já zíral k horám kdysi v letním pološeru<br />a zřel, že lesní strání, hlubnou v skalách slují<br />kés divné postavy jak voje sestupují.<br /><br />Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spíš<br />skrz kmeny tiskly se a s větve k větvi nesly,<br />než oko dostřehlo, již byly blíž a níž,<br />až jako šedý oblak na hladinu sklesly.<br /><br />Ach smrt jich sílá denně od živoucích stolů,<br />že nestačí noc celá k podsvětí jim dolů,<br />a ranní hodiny když bílé světlo tkají,<br />ty zbylé stíny v lesy kol se utíkají.<br />Ba kdykoli jsem vstoup v těch černých lesů lem,<br />hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu<br />a v náhle nepokojný ch tepnách cítil jsem,<br />že na mne z tmavých houštin zírá oko duchů.<br /><br />Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě,<br />jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě-<br />tam musí něco být, v té vodě nezčeřené,<br />a musí se cos krýt v té tůni nezměřené!<br />Jak lehký byl by skok, jak měkký dolů pád,<br />a člověk přistoup by ku čárných bájů kolu -.<br />já vím, já pevně dím: tam musí něco spát,<br />tam musí něco být -. a mne to táhne dolů.,.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1301081271678934502?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-38118522425672205992007-12-13T03:11:00.000-08:002007-12-13T03:12:13.919-08:00Žil jednou v Čechách smavý rek,<br />Vám známý rytíř Paleček;<br />on samý šprým a nápad byl,<br />rád dobře jed a dobře pil,<br />a lidem dobře činil.<br /><br />Rád jed a pil, jak povídám,<br />však ještě něco dodat mám:<br />on též rád bloudil po Čechách -.<br />a pak byl vždy jak v mátohách<br />a nevěděl, kde stojí.<br /><br />"Nu, nu" -. kdys zazněl náhle hlas -.<br />"pan rytíř je už ve snách zas?"<br />a Paleček jak přimražen!<br />Aj před ním kolo bujných žen,<br />a vprostřed Vesna sama.<br /><br />"Jen neboj se, Tys celý muž,<br />ty se mi ze všech líbíš -. nuž<br />mé slovo k smělosti Tě zve,<br />rci jakékoli přání své -.<br />však vtipně jen a hbitě!"<br /><br />Již rytíř bez všech rozpaků<br />si hodil hlavou: "Tedy řku<br />a prosím: až bych jednou zdech,<br />mne výročně vždy ožít nech,<br />na osm dní -. to s jara!<br /><br />Když svět zas jednou krásným je,<br />když zem se celá rozsměje,<br />pak, Vesno, milostiva buď,<br />na osm dní mne jenom vzbuď!"<br />A Vesna kývla: "Staň se!"<br /><br />Od časů těch, děj se co děj,<br />fialek vůní budí jej,<br />slavíkův ven jej volá hlas,<br />pan rytíř vstává bujný zas<br />a rozkročí se krajem.<br /><br />Kraj český, jindy smuten, tich,<br />je pojednou pak samý smích,<br />a celý ten náš český svět<br />je samý zpěv a samý květ -.<br />však krátce jen, ach krátce!<br /><br />Vždyť umluvil si rek náš s ní<br />jen blažených vždy osm dní!<br />Pak vrací se zas v dumnou říš,<br />a Vesna dá mu medu číš -.<br />on opiv se zas usne.,.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3811852242567220599?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-75040633044321828902007-12-11T03:26:00.001-08:002007-12-11T03:26:23.629-08:00Matka zdřimla na úsvitě.<br />Dítko vyjeveně hledí -.<br />v nožičkách mu Smrtka sedí.<br /><br />Malá Smrtka, sama dítě,<br />na hlavičce věnec bílý,<br />ve košilce drobné tílko,<br />v ručkách drží hravé sítě<br />jako k honbě na motýly.<br />A ty ruce jako hůlky,<br />žluté jako z vosku čílko,<br />místo oček modré důlky.<br /><br />"Pojď děťátko, pojď holátko,<br />na chvílečku, jen nakrátko!<br />Zahrajem si na Hélice,<br />andělíčkův při muzice<br />co dvě bílé holubice."<br /><br />"Matička mně nedovolí,<br />a mne tělíčko tak bolí!"<br /><br />"Pojď děťátko, holoubátko!<br />Přišla jsem Ti ku pomoci,<br />nemoc nemá více moci,<br />venku ve andílkův kůru<br />poletíš až k nebi vzhůru."<br /><br />"Matička mně jíti nedá -.<br />myslím, že už hlavu zvedá."<br /><br />"Pojď děťátko, pojď babátko!<br />Posílá mne Jezulátko,<br />posílá královna nebe,<br />abych přivedla jim Tebe,<br />posílá mne ta Tvá svatá:<br />"Ať už jde má dcerka zlatá!"<br /><br />"Pojďme, pojďme -. ale z ticha,<br />ať se matička nevzbudí!<br />Něco těžkého ji trudí,<br />i když dřímá, těžce vzdychá,<br />ňadro bolestně jí skáče,<br />a když vzhlédne, ihned pláče.",.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7504063304432182890?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-90556942505470384802007-12-08T06:26:00.000-08:002007-12-08T06:27:32.903-08:00"Řekněte mi, babičko má, co že rány svírá,<br />po čem člověk, těžce raněn, přece neumírá?" -.<br />"Rány hojí odevřené na tom lidském těle<br />jenom čarodějná jarní šťáva z jitrocele." -.<br />"Řekněte mi, babičko má, co se dobře dává,<br />je-li ochořelá hlava bolestí až žhavá?"<br />"Na tak těžký úpal hlavy pomoc jiná není<br />nežli mladé jarní listí z lesní jahodení."<br /><br />Dítě z chaty vyskočilo, do sousedních polí -.<br />"Daruj šťávy, jitroceli, na vše co kde bolí!"<br />S pole spěchá ku lesině, přes trní a hloží -.<br />"Dej mi to své mladé listí, jahodino boží!"<br />Co kde chtělo, rychle mělo, ke kostelu běží:<br />na kříži zde před oltářem Kristus rozpjat leží.<br /><br />"Potírám Tvá svatá prsa, myju bok Tvůj svatý,<br />tělíčko zas uzdraví se, Ježíšku můj zlatý -.<br />kladu čerstvé listí lesní na hlavu a líce,<br />nebude Ti hlavičku Tvou bodat úpal více!"<br /><br />Nad kostelem velké zvony do vůkolí zvoní,<br />lid se sbíhá, v prsa bije, zázraku se kloní:<br />jak to dětská duše snila,<br />vůle boží vyplnila.<br /><br />Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele,<br />nemá rány ve svém boku, nemá trnu v čele,<br />bílá lilje v ranní záři po celičkém těle.,.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-9055694250547038480?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-80186002083941398122007-12-04T08:52:00.000-08:002007-12-04T08:53:40.678-08:00By la rada kol božího trůnu<br />svolána, by Satan měl svou vůli.<br />Slétli andělé se s nebes končin,<br />vzlétl také Satan šumně zdůli.<br /><br />A Bůh kynul. Bylo ticho, ticho.<br />"Satane, nuž prones slovo svoje!"<br />Anděl děsu uklonil se pánu:<br />"Pozdravena koruna buď Tvoje!<br /><br />Vznáším žalobu před tváří nebes,<br />žalobu na Tebe, Hospodina,<br />žes dal zrádně lidstvu na spasení<br />královského Mariina syna.<br /><br />Dals mně lidstvo darem za hřích jeho,<br />bych je spoutal žalem, věčnou nocí,<br />zželelo se Ti zas lidstva toho,<br />a Ty saháš na kořen mé moci!" -.<br /><br />"Dávám syna svého jediného,<br />jeho život lidstva za spasení.<br />Není, Satane, to cena plná?" -.<br />Satan volá: "Není, Bože, není!" -.<br /><br />"Nuže přidej ty, a přidej dále<br />každý anděl, co jich po mém nebi,<br />muk mu velkých, nežli na kříž smrti<br />přibijí ho studenými hřeby!"<br /><br />Vystoup Cherub: "Dej mu v kalich nevděk,<br />onen nevděk, jenž až k nebi křičí,<br />že ti, pro něž mladý život dává,<br />sami "Kamenuj!" a "Na kříž" křičí!"<br /><br />Vystoup Seraf: "Dej mu bolest onu,<br />která srdce bodá nejlitěji:<br />ti, jež k sobě vinul nejtoužněji,<br />že ho zalhou, zradí, opouštějí!"<br /><br />Vystoup Trůn: "Nech pocítiti jeho,<br />že ho opustilo celé nebe,<br />nech ho zoufat, žes i Ty -. odvrácen,<br />a že ztratil, Bože, také Tebe!"<br /><br />A Bůh kynul: " Satane, ty slyšíš!<br />Je to dosti lidstva za spasení?"<br />Anděl děsu rozpřáh křídla chará,<br />volá nebem: "Není, Bože, není!<br /><br />Jedna bolest nad bolesti všechny,<br />jedna muka nade všechna muka -.<br />pod křížem stůj matka, by syn viděl,<br />jak to její srdce hořem puká!",.,<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8018600208394139812?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-84290599086793762332007-12-02T05:59:00.001-08:002007-12-02T05:59:39.865-08:00Not the least obeisance made he - <br />not a moment stopped or stayed he, <br />But with mien of lord or lady, <br />perched above my chamber door. <br /><br />bez poklony, bez váhání, vznešeně jak pán či paní <br />usadil se znenadání v póze velmi výhružné. <br /><br />V dalších dvou slokách je ten záměr zřetelně rozveden: <br /><br />Then this ebony bird beguiling <br />my sad fancy into smiling <br />By the grave and stern decorum <br />of the countenance it wore, <br />"Though thy crest be shorn and shaven <br />thou," I said, "art sure no craven, <br />Ghastly grim and ancient Raven <br />wandering from the nightly shore - <br />Tell me what thy lordly name is <br />on the Night's Plutonian shore?" <br />Quoth the Raven "Nevermore." <br /><br />Much I marvelled this v,ngainly <br />fowl to hear discourse so plainly, <br />Though its answer little meaning - <br />little relevancy bore; <br />For we cannot help agreeing <br />that no living human being <br />Ever yet was bLessed with seeing <br />bird above his chamber door - <br />Bird or beast upon the scubptured <br />busi above his chamber door, <br />With such name as "Nevermore". <br /><br />Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu <br />vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané - <br />"ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy, <br />jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane - <br />řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!" <br />Havran děl: "Už víckrát ne." <br /><br />Žas jsem nad nevzhledem ptáka, jenž tak <br />bez okolků kráká <br />bezobsažnou odpověď, jež prozrazuje bezradné; <br />velmi dobře vím, že není skoro ani k uvěření <br />pták či zvíře, jež si lení v póze velmi záhadné <br />na poprsí nade dveřmi - v póze velmi záhadné <br />a říká si: "Už víckrát ne." <br /><br />Opatřiv si takto účinné rozuzlení, přešel jsem rázem od fantastičnosti k <br />tónu nejhlubší vážnosti - tento tón se začíná v další sloce, přímo za <br />slokou citovanou, a to veršem: <br /><br />But the Raven, sitting lonely <br />on that placíd bust, spoke only, etc. <br /><br />Potom, sedě na mramoru, ustal havran v rozhovoru atd. <br /><br />Od této chvíle už milenec nežertuje už ani nevidí v havranově chování nic <br />fantastického. Říká o něm, že je "přísný, nevzhledný, příšerný, vyzáblý a <br />zlověstný dávnověký pták", a cítí, jak se mu jeho "divé oči" propalují až <br />do "hloubi prsou". Tento zvrat v milencově myšlení nebo představách má <br />přivoditi podobný zvrat i u čtenáře - má ho naladit na rozuzlení, k němuž <br />pak dojde nanejvýš rychle a rázně. <br /><br />Vlastním rozuzlením, totiž havranovou odpovědí "nevermore" na milencův <br />poslední dotaz, setká-li se se svou milenkou na onom světě - lze říci, že <br />se báseň ve své vnější fázi, jakožto prosté vypravování, uzavírá. Až potud <br />se to nikterak nevymyká srozumitelnosti - skutečnosti. Havran, který se <br />naučil odříkávat slovo "nevermore", unikne z dozoru svému majiteli a je o <br />půlnoci prudkou bouří donucen domáhat se vpuštění u okna, z něhož dosud <br />probleskuje světlo - je to okno pokoje badatele, který je napolo zahloubán <br />do knihy, napolo sní o své vroucně milované mrtvé. Když se otevře ptáku <br />dokořán okenice, do níž tepe křídly, usadí se co nejpohodlněji opodál z <br />dosahu badatele, kterého ta příhoda a podivné vzezření návštěvníkovo baví, <br />takže se ho žertem otáže na jméno, aniž se nadá odpovědi. Havran, byv <br />osloven, odpovídá svým obvyklým slovem "nevermore" - a to slovo dojde <br />rázem ohlasu v zarmouceném srdci badatele, který pak pronáší nahlas <br />myšlenky, ke kterým ho podnítilo, a znovu ustrne nad tím, že opeřenec <br />opakuje své "nevermore". Badatel pak uhádne, co v tom vězí, ale jak už <br />jsem vyložil, lidská touha po sebetrýznění a trochu pověrčivosti ho pudí k <br />tomu, že dává ptáku otázky, které jemu, milenci, předem známou odpovědí <br />"nevermore" způsobí nejpalčivější hoře. Tím, že se do krajnosti oddá <br />tomuto sebetrýznění, takzvaná prvotní neboli vnější fáze vyprávění se <br />přirozeně končí, aniž dosud nějak vybočila z mezí skutečnosti.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8429059908679376233?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-20803030036649775792007-11-26T15:37:00.000-08:002007-11-26T15:38:16.680-08:00Nečiním si ovšem nárok na původnost ani v rytmu, ani v metru Havrana. <br /> Rytmus je trochejský - metrum je akatalektický oktametr, který se střídá s <br /> katalektickým heptametrem, opakovaným v refrénu pátého verše, a končí se <br /> katalektickým tetrametrem. Mám-li to říci méně školometsky - stopy <br /> (trocheje), jichž je použito v celé básni, skládají se z dlouhé slabiky, <br /> po níž následuje krátká; první verš sloky jich má osm, druhý sedm a půl <br /> (nebo vlastně dvě třetiny), třetí osm, čtvrtý sedm a půl, pátý rovněž, <br /> šestý tři a půl. Nuže, každého z těchto veršů o sobě bylo už použito dříve <br /> a všechna původnost Havrana záleží jen v tom, jak jsem je sestavil ve <br /> sloku; nikdo se nikdy nepokusil o sestavu třeba jen vzdáleně podobnou. <br /> Působivosti této původní sestavy napomáhají ještě jiné, zčásti úplně nové <br /> účinky, vyplývající z toho, že jsem vydatně využil rýmových a aliteračních <br /> zásad. <br /><br /> Dále bylo třeba uvažovat o tom, jak svést dohromady milence s havranem - a <br /> při této úvaze první na řadě bylo místo. Snad by se zdálo, že se na ně <br /> nejspíše hodí les nebo pole - ale podle mého názoru má-li izolovaný příběh <br /> vyniknout, nutně potřebuje úzce vymezeného prostoru, který je mu tím, čím <br /> rám obrazu. Svou nespornou vnitřní silou soustřeďuje pozornost a nesmí se <br /> ovšem plést s pouhou jednotou místa. <br /><br /> Rozhodl jsem se tedy dát milence do jeho pokoje - do pokoje, který se mu <br /> stal posvátný tím, že tam ona často dlela. Místnost, jak jsem ji vylíčil, <br /> je skvostně zařízena - což prostě vyplývá z mých uvedených názorů, že <br /> Krása je jediným pravým úkolem básnictví. <br /><br /> Určiv si takto místo, musil jsem tam ještě uvést ptáka a tu bylo nasnadě <br /> uvést ho oknem. Nápad, aby se milenec zprvu domníval, že tepot ptačích <br /> křídel na okenici je "klepání" na dveře, zrodil se z úmyslu napínat <br /> průtahy čtenářovu zvědavost a pak z touhy uplatnit vedlejší účinek, <br /> vyplývající z toho, že milenec otevře dokořán dveře do tmy a potom se <br /> rozblouzní, že to klepal duch jeho milenky. <br /><br /> Noc jsem učinil bouřlivou předně proto, aby se vysvětlilo, proč se havran <br /> dobývá dovnitř, a za druhé, aby se odrážela od (zevnějšího) klidu v <br /> pokoji. <br /><br /> Ptáku jsem dal usednout na poprsí Palladinu také proto, aby se mramor <br /> odrážel od peří - rozumí se, že na poprsí mě přivedl právě pták - a poprsí <br /> Palladino jsem si vybral předně proto, že nejvíc odpovídá milencově <br /> učenosti, a za druhé už pro zvučnost slova Pallas. <br /><br /> Asi uprostřed básně jsem si také pomohl působivým kontrastem, abych tím <br /> více zesílil výsledný dojem, Tak třeba vstup havrana má ráz fantastický - <br /> pokud to jen bylo přípustno, má blízko k směšnu. Vejde "s čepýřením a <br /> natřásáním".<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2080303003664977579?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-1262006388853002552007-11-24T02:14:00.000-08:002007-11-24T02:15:12.282-08:00Možno tedy říci, že báseň má počátek zde, na konci, kdež se má začínat <br /> každé umělecké dílo, neboť teprve po těchto předběžných úvahách jsem sáhl <br /> k peru a složil tuto sloku: <br /><br /> "Prophet," said I "thing of evil! <br /> prophet still if bird or devil! <br /> By that heaven that bends above us - <br /> by that God we both adore <br /> Tell this soul with sorrow laden, <br /> if within the distant Aidenn <br /> It shall clasp a sainted maiden <br /> whom the angels name Lenore - <br /> Clasp a rare and radiant maiden <br /> whom the angels name Lenore" <br /> Quoth the Raven - "Nevermore." <br /><br /> "Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel, <br /> při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, <br /> rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji <br /> tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine, <br /> jasnou dívku Lenoru kdy v náruči své přivine" <br /> havran dí: "Už víckrát ne." <br /><br /> Tuhle sloku jsem tehdy složil, předně abych si postavil vrchol a tak mohl <br /> lépe střídat a stupňovat vážnost a důsažnost předcházejících otázek <br /> milencových, a za druhé, abych se ustálil na rytmu, metru, délce a <br /> celkovém uspořádání sloky, a také abych stupňoval sloky, které měly <br /> předcházet, tak, aby ji žádná nepřevyšovala rytmickým účinkem. Kdyby se mi <br /> bylo podařilo při dalším skládání vytvořit sloky mohutnější, býval bych je <br /> bez okolků schválně oslabil, aby nerušily působivé stupňování. <br /><br /> Tu bych se rád několika slovy zmínil o stavbě veršů. Především mi šlo <br /> (jako obyčejně) o původnost. Je až nepochopitelné, jakou měrou se <br /> původnost ve stavbě veršů opomíjí. I když připustíme, že pouhý rytmus <br /> nelze tuze obměňovat, přece jen je jasné, že metrum a sloka se dají <br /> obměňovat do nekonečna, a přesto za celá staletí nikdo nesvedl ve verši <br /> nic původního, ba jako by na to ani nepomyslil. Ve skutečnosti kromě u <br /> duchů nadprůměrně silných není původnost nikterak věcí pouhého nápadu nebo <br /> intuice, jak se má za to. Má-li se k ní dojít, zpravidla se po ní musí <br /> pečlivě pátrat a dosáhne se jí ani ne tak vynalézavostí jako spíše <br /> potlačováním.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-126200638885300255?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-21705668357511137492007-11-13T09:24:00.000-08:002007-11-13T09:25:24.533-08:00Měl jsem teď sloučit dvojí myšlenku: milence, hořekujícího nad mrtvou <br /> milenkou, a havrana, ustavičně opakujícího slovo "nevermore". Měl jsem tu <br /> dvojí myšlenku sloučit a nevzdat se přitom úmyslu použít opakovaného slova <br /> pokaždé jinak; ale jediné přijatelné sloučení bylo to, že jsem si <br /> představil, jak havran pronáší ono slovo v odpověď na milencovy dotazy. A <br /> tu jsem rázem postřehl, jaká vhodná příležitost se mi tu podává pro <br /> účinek, na němž mi tolik záleželo, totiž účinek obměňování. Uviděl jsem, <br /> že mohu dát první otázku pronést milenci - první otázku, na kterou havran <br /> odpoví "nevermore" - že ta první otázka může být všední, druhá už méně, <br /> třetí ještě méně a tak dále, až nakonec truchlivost onoho slova vyburcuje <br /> milence stálým opakováním z jeho lhostejnosti, takže se zamyslí nad <br /> zlopověstností opeřence, který je pronáší, a nakonec se v něm ozve <br /> pověrčivost a on mu pak nazdařbůh dává otázky docela jiné - otázky, na <br /> jejichž rozluštění mu horoucně záleží - pronáší je napolo z pověry a <br /> napolo z onoho zvláštního zoufalství, které se kochá sebetrýzněním - <br /> pronáší je nikoli proto, že by věřil ve věštecký dar nebo démoničnost <br /> ptáka (o němž mu rozum praví, že opakuje jenom naučenou formulku), nýbrž <br /> že v divé rozkoši formuluje své otázky tak, aby mu opakované "nevermore" <br /> působilo nejvzácnější, protože nejnesnesitelnější bolest. Všimnuv si, jaká <br /> příležitost se mi tu podává nebo lépe vnucuje při postupu skladby, složil <br /> jsem si nejprve v duchu vrcholnou neboli závěrečnou otázku otázku, na <br /> kterou bude "nevermore" konečnou odpovědí - otázku, na niž odpověď <br /> "nevermore" v sobě zahrne největší možné hoře a zoufalství.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2170566835751113749?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-60243917946771755272007-11-12T03:42:00.000-08:002007-11-12T03:43:53.177-08:00Dále bylo třeba záminky pro ustavičné používání slova "nevermore". Když <br /> jsem zkoumal nesnáz, na kterou jsem narazil při vymýšlení dostatečného <br /> důvodu pro ustavičné opakování refrénu, neušlo mi, že ta nesnáz tkví v <br /> tom, že by to slovo měl ustavičně a jednotvárně pronášet lidský tvor <br /> neušlo mi zkrátka, že je nesnáz v tom, jak smířit tu jednotvárnost s tím, <br /> že bytost, která to slovo opakuje, vládne rozumem. A tu jsem ihned připadl <br /> na tvora nikoliv rozumového, schopného řeči, a samozřejmě se nejprve <br /> nabízel papoušek, kterého však vzápětí zatlačil havran, který je rovněž <br /> schopen řeči a neskonale víc odpovídá zamýšlenému tónu. <br /><br /> Tím jsem se dostal až k představě zlověstného ptáka havrana, který <br /> jednotvárně opakuje jediné slovo "nevermore" na závěr každé sloky v básni <br /> smutného tónu o nějakých sto verších. A tu, nespouštěje ze zřetele úsilí o <br /> výsostnost a dokonalost, tázal jsem se sám sebe: "Kterýpak ze smutných <br /> námětů je podle obecného soudu lidstva nejsmutnější?" Smrt, zněla rovnou <br /> odpověď. "A kdy," pravil jsem, "je tento nejsmutnější námět <br /> nejbásničtější?" Podle toho, co jsem již obšírně vyložil, odpověď se také <br /> nabízí sama: "Když je těsně spjata s Krásou: smrt krásné ženy je tedy <br /> nesporně nejbásničtějším námětem na celém světě a rovněž je nepochybné, že <br /> se pro takový námět nejlépe hodí ústa truchlícího milence."<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6024391794677175527?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-85247816622688970962007-11-07T00:23:00.000-08:002007-11-07T00:29:49.593-08:00Když jsem tedy uznal Krásu za svůj obor, další otázka se týkala tónu, jímž <br /> se nejsilněji projevuje - a tu jsem ze zkušenosti věděl, že je to tón <br /> smutku. Krása jakéhokoli druhu v nejsvrchovanějším rozvoji pokaždé dojímá <br /> citlivou duši až k slzám. A tak je smutek ze všech básnických tónů <br /> nejoprávněnější. <br /><br /> Určiv si takto délku, obor, tón, uchýlil jsem se k obyčejné indukci a <br /> hledal jsem nějakou uměleckou dráždivost, která by mi posloužila při <br /> skládání básně - nějaký čep, na němž by se mohla celá stavba otáčet. Když <br /> jsem bedlivě promýšlel všechny obvyklé umělecké účinky nebo lépe, po <br /> divadelnicku řečeno, efekty - neušlo mi především, že se více než čeho <br /> jiného obecně používá refrénu. Okolnost, že se ho používá obecně, byla mi <br /> zárukou vnitřní ceny a zbavila mě povinnosti rozebírati jej. Uvažoval jsem <br /> však, pokud by se dal zlepšit, a brzy jsem shledal, že je dosud ve stavu <br /> primitivním. Refrén neboli vracející se verš, jak se ho obyčejně používá, <br /> omezuje se na lyriku a jeho působivost je dána jednotvárností - zvuku i <br /> myšlenky. Libost vyplývá jedině z pocitu totožnosti opakování. Rozhodl <br /> jsem se tedy zavést rozmanitost a zvýšit účinek tím, že se vcelku přidržím <br /> jednotvárnosti zvuku a myšlenku budu ustavičně střídat: jinými slovy <br /> rozhodl jsem se vyvolávat stále nové účinky obměňovaným používáním refrénu <br /> - přičemž by refrén sám zůstal většinou beze změny. <br /><br /> Když jsem si vyřešil tyto věci, rozmýšlel jsem dále, jakého rázu má být <br /> refrén. Ježto se měl refrén znovu a znovu obměňovat, bylo zřejmé, že musí <br /> býti krátký, neboť obměňovati jej častěji v jedné delší větě by působilo <br /> nepřekonatelnou nesnáz. Čím kratší bude věta, tím snáze jej bude možno <br /> obměňovat. A tak jsem připadl rázem na to, že nejlepším refrénem bude <br /> jediné slovo. <br /><br /> Šlo pak o to, jakého druhu to slovo má býti. Z toho, že jsem se rozhodl <br /> pro refrén, vyplývalo, že bude třeba rozdělit báseň na sloky uzavřené <br /> pokaždé refrénem. Bylo nesporné, že má-li takový záměr mocně působit, musí <br /> býti zvučný a musí se dát zdůraznit prodloužením. Tyto úvahy mě <br /> nevyhnutelně vedly k nejplnozvučnější samohlásce, dlouhému o, spojenému se <br /> souhláskou r, kterou lze nejvíc protáhnout. <br /><br /> Určiv takto zvuk refrénu, musil jsem si vybrati slovo, které by obsahovalo <br /> tento zvuk a zároveň odpovídalo co nejvíce onomu smutku, který jsem <br /> předurčil za tón básně. Při tomto pátrání bylo naprosto nemožno <br /> přehlédnouti slovo "nevermore". Opravdu se mi první samo vynořilo.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8524781662268897096?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-22626612038359910042007-11-03T02:46:00.000-07:002007-11-03T02:48:13.138-07:00Další má myšlenka se odnášela k volbě dojmu neboli účinku, který mám <br /> vzbudit; a tu rovnou podotknu, že při skládání ve mně ustavičně tkvěl <br /> úmysl učinit dílo všeobecně přístupným. Příliš bych se vzdálil od svého <br /> nynějšího předmětu, kdybych měl dokazovat věc, kterou zdůrazňuji znovu a <br /> znovu a kterou lidem opravdu vnímavým pro poezii nemusíme vůbec vykládat - <br /> že totiž jediným plnoprávným oborem poezie je Krása. Než aspoň několik <br /> slov na objasněnou toho, co míním, neboť někteří přátelé si to po svém <br /> špatně vykládali. Rozkoše nejsilnější, nejvíc povznášející a nejčistší se <br /> dochází, jak se domnívám, rozjímáním o krásnu. Když ovšem lidé mluví o <br /> kráse, nemyslí tím ve skutečnosti nějakou vlastnost, jak se má za to, <br /> nýbrž účinek mluví zkrátka právě o onom silném a čistém povznesení duše - <br /> nikoli rozumu ani srdce -, o němž jsem se zmínil a jehož se zakouší <br /> rozjímáním o "krásnu". Nuže, Krásu označuji za obor básně jen proto, že <br /> podle jasného pravidla umění mají účinky vyplývat z přímých příčin k cíli <br /> se má docházet prostředky nejpřiměřenějšími - a nebylo až dosud nikoho, <br /> kdo by bláhově popíral, že se onoho zvláštního povznesení, o kterém <br /> mluvím, nejrychleji dosáhne v básni. Předmětné Pravdy neboli ukojení <br /> rozumu a předmětné Vášně neboli vzrušení srdce se sice do jisté míry <br /> dosáhne také v poezii, avšak mnohem rychleji v próze. Pravda vyžaduje <br /> totiž přesnosti a Vášeň prostornosti (lidé opravdu vášniví mi porozumějí), <br /> což se naprosto příčí oné Kráse, která je podle mého soudu vzrušením <br /> neboli libým povznesením duše. Z toho, co jsem zde řekl, naprosto <br /> nevyplývá, že by se nemohla do básně uvádět, a to s prospěchem, vášeň nebo <br /> i pravda mohou sloužiti k ozřejmování nebo kontrastem přispívati k <br /> celkovému účinku, tak jako disonance v hudbě - ale opravdový umělec se <br /> vždycky postará, předně, aby je zladil a řádně podřídil vůdčímu cíli, a za <br /> druhé, aby je zahalil Krásou, která je ovzduším a jádrem básně.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2262661203835991004?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-86511014546784071082007-11-02T07:03:00.001-07:002007-11-02T07:03:54.289-07:00Začneme tedy tímto úmyslem. <br /><br /> Nejprve jsem uvažoval o rozsahu. Je-li literární dílo příliš dlouhé, aby <br /> se přečtlo na jedno posezení, musíme oželeti nesmírně důležitý účinek, <br /> vyplývající z jednotnosti dojmu - je-li totiž třeba číst je nadvakrát, <br /> zasáhnou do toho světské starosti a je rázem veta po jakékoli ucelenosti. <br /> Poněvadž se však básník ceteris partibus nemůže vzdát ničeho, co prospívá <br /> jeho záměru, zbývá ještě zjistit, vyváží-li rozsah nějak ztrátu jednoty, <br /> kterou má vzápětí. A tu pravím hned, že nikoliv. To, čemu říkáme dlouhá <br /> báseň, je ve skutečnosti jenom sled krátkých básní - to jest krátkých <br /> básnických účinků. Netřeba dokazovati, že je báseň jen potud básní, pokud <br /> mocně vzrušuje tím, že povznáší duši; a všechny mocné vzruchy jsou už svou <br /> psychickou povahou krátké. Z toho důvodu je aspoň polovina Ztraceného ráje <br /> vlastně próza - sled básnických vzruchů, zcela nezbytně promíšených <br /> přiměřenými poklesy - a celek je následkem nesmírné délky zbaven onoho <br /> náramně důležitého uměleckého prvku, ucelenosti neboli jednoty účinku. <br /><br /> Je tedy zřejmé, že všechna literární díla mají jistou délkovou hranici - <br /> četba na jedno posezení -, i když v některých prozaických oborech, jako je <br /> např. Robinson Crusoe (kde není třeba jednoty), je ji možno s prospěchem <br /> překročit, v básni ji překročit nelze vlastně nikdy. S tímto obmezením <br /> budiž rozsah básně v matematickém poměru k její hodnotě - jinými slovy k <br /> vzruchu, k povznesení - anebo ještě jinak, k stupni pravého básnického <br /> účinku, jaký dovede navodit; neboť je jasné, že krátkost musí být v přímém <br /> poměru k mohutnosti zamýšleného účinku - arci s tou jedinou výhradou, že <br /> je naprosto třeba jistého trvání, aby se dosáhlo vůbec nějakého účinku. <br /><br /> Maje na zřeteli tyto úvahy, jakož i takový stupeň vzruchu, který by se <br /> nevymykal prostému vkusu, přitom však též neklesal pod vytříbený vkus, <br /> došel jsem rázem k pravé délce své zamýšlené básně - totiž k délce asi sto <br /> veršů. Ve skutečnosti je jich sto osm.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8651101454678407108?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-62155304613515635322007-11-01T09:12:00.000-07:002007-11-01T09:13:25.214-07:00Přitom však vím, že není nijak běžné, aby spisovatel vůbec dovedl jít <br /> zpátky po stopách svých výsledků. Nápady se zpravidla vynořují bez ladu a <br /> skladu a podobně se též sledují a zase zapomínají. <br /><br /> Co se mne týče, nelibuji si v onom zdráhání, ba dovedu se kdykoliv bez <br /> nesnází rozpomenout na to, jak nějaká má skladba postupovala; a poněvadž <br /> zajímavost takového rozboru nebo takové rekonstrukce, jichž se nám podle <br /> mého mínění dosud tolik nedostává, naprosto nesouvisí se skutečnou nebo <br /> domnělou zajímavostí rozebíraného předmětu, nebude se mi vykládat za <br /> neskromnost, když ukáži na "modus operandi" při skládání některého svého <br /> díla. Vybírám si Havrana, protože je nejznámější. Hodlám prokázati, že <br /> jeho skladba nevděčí na žádném místě náhodě ani intuici - že celé dílo <br /> pokračovalo krok za krokem až k závěru s přesností a strohou důsledností <br /> početního úkolu. <br /><br /> Ponechejme stranou to, co v básni samo o sobě nerozhoduje, totiž okolnost <br /> - nebo třeba nutnost, která ve mně nejprve podnítila úmysl napsati báseň, <br /> která by vyhovovala prostému i vytříbenému vkusu.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6215530461351563532?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-83826109329012726122007-10-29T06:48:00.001-07:002007-10-29T06:48:54.273-07:00Začnu raději úvahou o účinku. Maje stále na zřeteli původnost - neboť kdo <br /> si troufá obejít se bez tohoto samozřejmého a lehce dosažitelného zdroje <br /> zájmu, ten se klame - nejprve si řeknu: "Kterýpak z nesčíslných účinků <br /> nebo dojmů, jimž podléhá srdce, rozum čili obecněji duše, si mám vybrati v <br /> tuto chvíli?" Když jsem se rozhodl předně pro nový a pak živý účinek, <br /> uvažuji, bude-li lépe vzbudit jej událostí či tónem - zdali obyčejnými <br /> událostmi a zvláštním tónem, či naopak, nebo snad zvláštností události i <br /> tónu - a pak hledám kolem sebe (nebo spíše v sobě), jaká sestava události <br /> i tónu mi dopomůže vytvořiti účinek. <br /><br /> Přemýšlel jsem často o tom, jaký by to byl zajímavý článek, kdyby tak <br /> některý spisovatel chtěl - to jest dovedl - stopovati krok za krokem, jak <br /> postupovala některá jeho skladba až ke krajnímu dovršení. Je mi záhadné, <br /> proč se takový článek dosud nedostal na světlo - ale snad je tím <br /> nedostatkem vinna především spisovatelská ješitnost. Spisovatelé - zvláště <br /> pak básníci - nás většinou chtějí udržovat v domnění, že tvoří v jakémsi <br /> ušlechtilém šílenství v jakémsi nazíravém vytržení a přímo by se zhrozili, <br /> kdyby měli dát čtenářům nahlédnout za kulisy, na nehotové myšlenky, dosud <br /> rozkolísané a vratké - na vlastní záměry pojaté až v poslední chvíli - na <br /> nesčíslné záblesky myšlenky, které nedozrály k úplné podobě - na dozrálé <br /> nápady, nepotřebné, a proto malomyslně zahozené na místa pečlivě vybíraná <br /> a potlačovaná na pracné pilování a vsuvky - slovem na hnací a posuvná <br /> kolečka - na jevištní mašinérii - na schůdky i propadliště - na falešný <br /> knír, šminku i flastříky, z nichž se v devětadevadesáti případech ze sta <br /> skládá majetek literárního herce.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8382610932901272612?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-7497401160717143712007-10-25T13:20:00.001-07:002007-10-25T13:20:38.418-07:00Myslím, že tkví hluboký omyl v tom, jak se obyčejně skládá příběh. Buďto <br /> poskytne úkol historie - nebo ho vnukne všední událost - anebo spisovatel <br /> sestaví z význačných událostí nejvýš pouhý podklad svého vyprávění - a <br /> mezery ve skutečnostech nebo jednání, které se snad stránka za stránkou <br /> objeví, umíní si vyplnit líčením, rozhovorem nebo autorskými poznámkami.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-749740116071714371?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-17483549455754130542007-10-24T13:24:00.001-07:002007-10-24T13:24:37.187-07:00Budovatelský román<br />Schématismus, čenobílý hrdina, pracovní prostředí, komunista versus kolaborant, odpůrce<br /><br />Václav Řezáč: Bitva, Nástup<br />Jan Otčenášek: Občan Brych. Plným krokem<br />Bohumil Říha: Země dokořán<br />Vašek Káňa: Parta brusiče Karhana – drama<br />Jaroslav Stehlík: Jarní hromobití – drama<br />Antonín Zápotocký(dělnický prezident): Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem<br /><br />Historická próza- únik od reality<br />Václav Kaplický: Kladivo na čarodějnice<br />Vladimít Neff: Sňatky z rozumu(5dílů)<br /><br />První emigrační vlna po únoru 1948<br />Pavel Tigrid – časopis Svědectví – Francie vydával zakázané a emigrantské autory<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1748354945575413054?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-47156490999172473782007-10-23T08:18:00.000-07:002007-10-23T08:20:18.529-07:00- básník, prozaik, básnická tvorba je intimní a romantická. Vystudoval konzervatoř a absolvoval obor činoherní režie na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Studoval také filozofii a estetiku. <br /><br />Dílo: <br />1. „Kuře na rožni“ <br />2. „Tovaryšstvo Ježíšovo“ – historický román z období protireformace, hlavní postavou je vzdělaný jezuita Vojtěch Had, autor využívá básnivosti jazyka, symbolů, opakování a dramatického rozvržení scén. <br /><br />Jiří Suchý<br /><br />- 50. – 60. léta, básník a písničkář, se Šlitrem Semafor<br /><br />Dílo: <br />1. „Klokočí“, „Motýl“, „Pro kočku“, „Písničky“ – soubor textů. <br /><br />František Hrubín (1910 – 1971)<br /><br />- básník, dramatik, zakladatel moderní poezie pro děti u nás. Nedokončil studia na právnické a filozofické fakultě. Pracoval jako knihovník. <br /><br />Dílo: <br />1. „Říkejte si se mnou“ – knížka pro děti, vychází z dětské fantazie, hravosti, z říkanek a rozpočitadel. <br />2. „Jobova noc“ – poema, mezi biblické symboly je zakomponována myšlenka na Čechy a jejich utrpení. <br />3. „Hirošima“ – sbírka, upozorňuje v ní na nebezpečí nové války, propojuje tuto událost s životem na pražském předměstí, vše, co se odehrává na Zemi, má společný prostor – vesmír. <br />4. „Romance pro křídlovku“ – básnická skladba o lásce a smrti, které se prolínají ve dvou rovinách, autor přechází od lyrických metafor až k hovorovosti, sugestivně působí opakování a nejrůznější obměňování. <br />5. „Špalíček pohádek“ – pro děti<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4715649099917247378?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-41215818104845932562007-10-21T03:58:00.001-07:002007-10-21T03:58:27.590-07:00„Skupina 42“ (1942 – 1948) – Jan Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, aj. Inspirace velkoměstskou civilizací a periférií<br /><br />„Ohnice“ (1939 – 1945) – K. Bednář, aj. Vliv existencialismu.<br /><br />Skupina „Rudého práva“ – 1945 – I. Skála aj. <br /><br />Skupina „Mladé frondy“ 1947 – F. Listopad, L. Fikar, aj. program dynamoarchismu<br /><br />Skupina „Surrealistů“ (1938 – 1948) – V. Effenberfer, aj.<br /><br />Skupina „RA“ (1942 – 1948) – L. Kundera, aj. Tendence surrealistické<br /><br />Kulturní kádr „Českého svazu mládeže“ – Pavel Kohout, tj.<br /><br />Katoličtí básnící – B. Reynek, J. Zahradníček, V. Renč, Z. Rotekl, I. Slavík, aj.<br /><br />Skupina kolem časopisu „Host do domu“ – od poloviny 50. Let, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel.<br /><br />Skupina kolem časopisu „Květen“ – 1955 – Miroslav Florian, Miroslav Holub, Karel Šiktanc, J. Štola, Milan Kundera aj. program poezie všedního dne. <br />Skupina kolem časopisu „Tvář“ (1963 – 1966) – Václav Havel, Lopatka, J. Gruša, Josef Topol, aj.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4121581810484593256?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-42234279147395709042007-10-19T03:55:00.000-07:002007-10-19T03:56:13.264-07:00Reakce na válku – radost z nově získané svobody <br /><br />František Halas<br />„Barikáda“, „V řadě“ – sbírka<br /><br />Vilém Závada<br />„Povstání z mrtvých“ – sbírka<br /><br />Jaroslav Seifert<br />„Přilba hlíny“ – sbírka<br /><br />František Hrubín<br />„Chléb s ocelí“, „Jobova noc“ – sbírky<br /><br />Obavy o budoucnost<br /><br />František Hrubín<br />„Hirošima“, „Proměna“ – sbírky <br /><br />Poezie oslavující poválečnou dobu a politické osobnosti<br /><br />Ivan Skála, Vítězslav Nezval aj.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4223427914739570904?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-32977499313408018432007-10-17T00:41:00.001-07:002007-10-17T00:41:38.209-07:00Období 1945 – 1948 – oslava vítězství Rudé armády, varování před další válkou, nebezpečím, fašismem, rasismem a nacionalismem. <br />Období února 1948 – polovina 50. let. Komunistický převrat – dostali se do čela vlády, stalinský kult osobnosti, vliv sovětského svazu, všechno podřízeno pouze komunistické straně, literatura pouze oficiální a budovatelskou tématikou, hlavní hrdina je dělník. Vykonstruované politické procesy, nejvíce proti letcům druhé světové války. <br />Období od poloviny 50. let – 1968 – postupné uvolňování vyvrcholilo Pražským jarem 1968, 21. Srpna 1968 – vstup spojeneckých vojsk – totalitní moc, nadvláda komunistů, konec svobodného vývoje.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3297749931340801843?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-8724536182105400872007-10-15T23:24:00.000-07:002007-10-15T23:29:43.571-07:00V dopise, který mám právě před sebou, praví mi Charles Dickens, narážeje <br /> na mé někdejší zkoumání svatby Barnaby Rudge: "Všiml jste si ostatně, že <br /> Godwin napsal Caleba Williamse pozpátku? Nejprve svého hrdinu zamotal do <br /> pletiva nesnází a tak vytvořil druhý svazek; teprve potom si při prvním <br /> vymýšlel, jak by vysvětlil to, co se stalo." <br /><br /> Že by byl Godwin postupoval přesně takto, to si nemyslim, a také to, co <br /> sám přiznává, nesouhlasí ve všem všudy s představou Dickensovou - ale <br /> autor Caleba Williamse byl příliš dobrým umělcem, aby nepostřehl, jaké <br /> výhody vyplývají z postupu aspoň trochu podobného. Nic není zřejmějšího, <br /> než že se každá zápletka, hodná toho jména, musí vypracovati až k <br /> rozuzlení, ještě než se vůbec začne psát. Jenom tehdy, když máme ustavičně <br /> na zřeteli rozuzlení, může nabýti zápletka potřebného vzhledu nezbytnosti <br /> a příčinné souvislosti, když totiž události a zejména tón ustavičně <br /> napomáhají rozvíjení záměru.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-872453618210540087?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-54943854605191842422007-10-15T00:38:00.001-07:002007-10-15T00:38:32.016-07:00V deset třicet devět<br />sed si na mě medvěd.<br />A v jedenáct deset<br />zase ze mě sesed.<br /><br />Dárek pro služku<br />Vyřežu ze dřeva služce<br />hezkýho tetřeva hlušce.<br /><br />Moji rodiče<br />Neživí mě, nešatí,<br />šediví a plešatí.<br /><br /><br />Láska<br />Láska je hluboká strž,<br />tak sebou nemel a drž.<br /><br />Jarní<br />V korunách ptáčkové ševelí,<br />voják se dívá a nevelí.<br />Nábožně naslouchá ptákům,<br />v hlavě má pokoj a vakuum.<br /><br />Lákal dívku do žita,<br />neboť byla opita.<br />Řekla, já si nehajnu,<br />obávám se kombajnu.<br /><br />Šnečku, šnečku, vystrč růžky,<br />dokud držím v ruce nůžky.<br /><br />Rukavice<br />Našel jsem já na ulici,<br />sedmiprstou rukavici.<br />Je to smůla, Boží trest,<br />když mám prstů jenom šest?<br /><br />Schwarzenegrova ukolébavka pro děti<br />Děti které nestíhají,<br />donutím svou pěstí hají.<br /><br />Socha<br />V parku stojí socha<br />děvčete a hocha.<br />S neskrývanou rozkoší<br />každou noc tu sousoší.<br /><br />O obraze<br />Obraz visí na skobě<br />a ta skoba se viklá,<br />stejně já visím na tobě<br />a ty jsi na to zvyklá.<br />Až jednou ono zátiší<br />se utrhne a sletí,<br />budeš tichá, tišší, nejtišší<br />a já pochopím, jak je ti,<br />budeš tichá, tišší, nejtišší . . .<br /><br />O vosách<br />Opuchlý před hnízdem vosím<br />říkám vosám: "Další, prosím."<br /><br />Vletěl mi pod kola zajíc,<br />nevadí, stejně měl AIDS.<br /><br />Žid se opřel o břízku,<br />sám si dělal obřízku.<br /><br />Moravská poučná<br />Jak propadl šohaj zlu,<br />tak to s ním šlo do ...<br /><br />Miska<br />Zanech už té promiskuity,<br />dojdi si k nám pro misku i ty.<br /><br />Reklama - žiletky<br />Kvalitní žiletka Astra,<br />podřízne hravě i Castra.<br /><br />Vedoucí<br />Pionýrská vedoucí<br />spadla pod vlak jedoucí.<br />Skočte děti pro líh,<br />spálíme ji v polích.<br /><br />O měsíčcích<br />Poslal jsem ženu k dvanácti měsíčkům<br />pro kivi, pro uherák.<br />Nejenže s prázdnou se potvora vrátila,<br />navíc jsem dvanácterák.<br /><br />Kradl koně, prznil ženy,<br />je to tak.<br />Život by přece pozbyl ceny,<br />kdyby to dělal naopak.<br /><br />Nalezl jsem na vozovce,<br />přejeté dva somozovce.<br />Měli sedět za vraty<br />a nedělat převraty.<br /><br />Teráriem varan de<br />na rande.<br /><br />V parku stojí stativ,<br />na něm prezervativ.<br /><br />Návštěva<br />Přijeli k nám z dálky<br />intelektuálky.<br />Já měl dvě a Pepa tři,<br />ale to sem nepatří...<br /><br />Pomoc<br />Chybí ti něha a pohlazení,<br />je tu jednotka rychlého nasazení.<br /><br />Marka<br />Našel jsem já v parku<br />jednoho dne marku.<br />Ležela tam mnoho dní,<br />byla totiž východní.<br /><br />Dárek<br />Pod stromečkem leží šek,<br />přines nám ho Ježíšek.<br />Smějeme se na šek,<br />to zas bude flašek.<br /><br />Na besídce<br />Děti si na školní besídku<br />přinesly lahvovou desítku.<br /><br />Přepadení<br />Maskován vánočním jmelím<br />řval na mě stůj nebo střelím.<br /><br />Trpaslo, trpaslo,<br />zase jsi nezhaslo.<br /><br />Podlehl jsem města svodům,<br />udělal jsem si to o dům.<br />A teď čekám chytře (v Nitře),<br />až to někdo vytře.<br /><br />Někdy pudy opanuju<br />jindy jednám spontánně.<br />Teďka právě onanuju<br />v Křižíkově fontáně.<br /><br />Máme doma tuleně,<br />který hraje na bicí.<br />Dáme na něj krabici<br />bude to znít tlumeně.<br /><br />V metru skončil velký lov<br />revizor je nadšený<br />na stanici Kačerov<br />kasíruje kačeny.<br />Každá druhá z osmi kačen<br />měla lístek neoznačen.<br /><br />Pojďte bratři, sestry<br />na daleké cesty.<br />Prožijete hezké září<br />s incestovní kanceláří.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-5494385460519184242?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-57248248689202439992007-10-11T23:56:00.000-07:002007-10-11T23:59:19.792-07:00Radka<br />Dnes mi vyjel po Radce<br />můj daňový poradce.<br /><br />Já mám holku z Madridu,<br />když si sundá hadry, du.<br /><br />Vlasta a Amos<br />Rychle poběž mámo sem,<br />Vlastík má styk s Ámosem.<br /><br /><br />Zdenek<br />Po ulici kráčí Zdenek<br />a je celý od písmenek.<br />Vpředu, vzadu, prostě hrůza,<br />posrala ho v letu múza.<br /><br />Radostné vyhlídky<br />Až mi bude tak sto deset,<br />přijde Bůh a zmáčkne RESET.<br /><br />Tchýně<br />Někdo zvoní, nadávám,<br />nemám ruce volné,<br />právě tchyni vyndávám<br />z kyseliny solné.<br />Pár gumových rukavic<br />marně šmátrá po dně,<br />nezbylo z ní vůbec nic<br />i když jí bylo hodně.<br /><br />O myších (Podnikatelská)<br />V uzavřeném Mitsubishi<br />chcíply mi v tom hicu myši.<br /><br />Slavík<br />Sedl slavík na koleje,<br />mojí milé píseň pěje.<br />Pak jel kolem osobák<br />a on přišel o zobák.<br /><br />Na výstavě<br />Uprostřed soch a plastik<br />těším se domů na styk.<br /><br />Pod oblohou světle šedou,<br />člun A a člun B si jedou.<br />A když vyjde slunce,<br />vyjede i člun C.<br /><br />Tragédie ve skupině Elán<br />Za vratama do garáže<br />pokousala doga Ráže.<br /><br />Nahý v trní<br />Šel jsem sypat slonům zrní,<br />on tam stál nahý v trní.<br />Sloni se ho ulekli,<br />usekli mu kule kly.<br /><br />Najezený komár<br />Sedí komár na okně,<br />vypadá dost barokně.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-5724824868920243999?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-45256898787007846552007-10-10T00:42:00.001-07:002007-10-10T00:42:54.907-07:00Dana I<br />Teď opravdu Dano ne,<br />právě snídám Danone.<br /><br />Dana II<br />Vždycky, když jsem na Daně,<br />musím myslet na daně.<br />Z obratu i příjmu,<br />tak ho radši vyjmu.<br /><br />Dáša<br />Jede Dáša na svém skútru<br />hledat kluky něžný,<br />v podpaží má Kamasútru,<br />ten skútr je sněžný.<br />Odvážně se řítí z kopce,<br />opět ztrácí hlavu,<br />takto buďto skončí v hrobce,<br />nebo v jiném stavu.<br /><br />Eliška<br />Léta pátrám po kraji,<br />kde Elišky dávají<br />dobrou noc.<br /><br />Eva<br />V Olomouci před papežskou návštěvou,<br />lez jsem na koleje za Evou.<br />Jak mám nyní Evě říci,<br />že jsem prase nevěřící.<br /><br />Jana<br />Jsi jen jedna z mnoha Jan,<br />s kterou jsem šel do hajan.<br /><br />Marta<br />Osud divně míchá karty,<br />zase ležím vedle Marty.<br />Hezká je i po capartech,<br />umřu s jménem Marta na rtech.<br /><br />Naděžda<br />Divná holka Naděžda,<br />dělá fóry, načež dá.<br /><br />Olga<br />Ólgo, jiščó dólgo?<br /><br />Petra<br />Nalákal jsem slečnu Petru<br />na sedmnáct centimetrů.<br />Nyní velí Petra slézt<br />a jít hledat zbylých šest.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-4525689878700784655?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-68934146910439987122007-10-08T23:15:00.000-07:002007-10-08T23:16:42.237-07:00a OO o OIOOO <br /><br />e OOO r OOOIO <br /><br />f II u IOOOOOO <br /><br />m IOOO w IIOO <br /><br />n O ž IIOOOIOOOI<br /><br /><br /><br /><br /><br />IIOOOIOOOIOOOOOO žena<br /><br />IIOOOIOOOIOOOOOO femme<br /><br />IIOOOIOOOIOOOOOO woman<br /><br />IIOOOIOOOIOOOOOO frau<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-6893414691043998712?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-89755193111697543222007-10-07T01:07:00.000-07:002007-10-07T01:08:17.744-07:00- jednodušší než čes. moderna, stejný věk, bohémský život, Neumannova vila na Olšanech, časopis Nový Kult<br /><br />Viktor Dyk:<br />Soumrak u moře - předpověď autorovy smrti<br />Síla života, Marnosti, Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice - politická satira<br />Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok - válečná básnická tetralogie<br />Devátá vlna - předtucha smrti<br />Krysař<br />Zmoudření Dona Quijota - zmoudření=smrt<br /><br />František Gellner:<br />Po nás ať přijde potopa, Radosti života<br /><br />Karel Toman:<br />Torzo života, Pohádky krve<br />Melancholická pouť, Sluneční hodiny - zážitky z cest<br />Verše rodinné a jiné, Měsíce, Staletý kalendář, Hlas Ticha - báseň Vlastní podobizna<br />Fráňa Šrámek:<br />Poezie:<br />Života bído, přec tě mám rád - báseň Píšou mi psaní - protiválečný postoj<br />Modrý a Rudý - báseň Raport - „Zas mě držíš kolem krku vojno moje milá,<br /> sladkou krev mám, proto si se na mne přilepila“<br />Splav - milostná sbírka, vztah k přírodě a rodné zemi: „trápím se trápím, myslím si<br /> kde bych tě nejraději potkal“<br />Próza: Stříbrný vítr - dospívání > ztráta stříbrného větru<br /> Tělo, Žasnoucí voják<br />Drama: Léto - oslava mládí a lásky<br /> Měsíc nad řekou – kontrast staré a mladé generace<br /><br />Petr Bezruč:<br />- bard moravský: „Já, Petr Bezruč od Těšína Bezruč, toulavý šumař, šílený rebel, já prvý sem z toho od Těšína lidu, bard prvý z Beskyd co promluvil, prvý bard z Beskyd a poslední.“<br />Slezské písně – jediná sbírka<br />Maryčka Magdónová, Kantor alcar, Ošklivý zjev, Markýz Gero - balady<br />Stužkonoska modrá<br /><br />Stanislav Kostka Neumann:<br />Kniha lesů, vod a strání - přírodní a milostná lyrika<br />S městem za zády, Láska<br />Nové zpěvy, Rudé zpěvy, České zpěvy - oslava civilismu<br />Srdce a mračna - socialistický realismus<br />okupační tvorba:<br />Bezedný rat, Zmařená lila, Jsem apoštolem nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi<br /><br /><br /><br />Proletářská poezie<br />- reakce na zážitky z války, manifestem stať Proletářská poezie od J. Wolkera, Devětsil - skupina levicově orientovaných umělců - postupně základnou básnického směru poetismus<br /><br />Jiří Wolker:<br />Host do domu - radost z obyčejných věcí (b. Poštovní schránka, Věci, Svatý kopeček)<br />Těžká hodina - odhodlání změnit svět,<br />„Dnes je má těžká hodina.<br />Chlapecké srdce mi zemřelo<br /> a sám v rakvi je vynáším.“<br />Sociální balady: Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu<br />Moderní pohádky: Pohádka o listonošovi, Pohádka o milionáři, který ukradl slunce<br /><br />Josef Hora: (1891 - 1945)<br />- básník, prozaik, lit. kritik, překladatel (Puškin, Jesenin, Blok)<br />Strom v květu - vliv civilismu a vitalismu<br />Pracující den (Dělnická madona), Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro - obraz společenských rozporů<br />sbírka Struny ve větru - nově motiv plynoucího času <br />sbírky: Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha, Máchovské variace, Tiché poselství <br /> - reflexivní a meditativní lyrika<br />Domov - sbírka<br />lyrickoepická b. Jan houslista - návrat českého hudebníka ze světa domů, aby prožíval utrpení, kterým osudově prochází jeho země<br /> <br />Jindřich Hořejší: (1886 - 1941)<br />- proletářský básník, překladatel francouzské poezie<br />- sbírky: Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc <br /> <br />Jaroslav Seifert: (1901 - 1986)<br />- Nobelova cena (1984), básník, prozaik, novinář, překladatel proletářská poezie:<br />sbírka Město v slzách - motiv revoluce a města, citlivost a smutek nad tím, jaký je svět<br />sbírka Samá láska<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-8975519311169754322?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-76072204670053693252007-10-03T00:35:00.000-07:002007-10-03T00:36:19.523-07:00Josef Svatopluk Machar:<br />- autor manifestu české moderny- mluvčí české moderny<br />Confiteor - kritika maloměšťáctví, Machar označen za pesimistu a cynika<br />Zde by měli kvést růže - věnováno osudu žen ve společnosti<br />Magdaléna, Čtyři knihy sonetů, Tristium Vindobona<br /><br />Otokar Březina:<br />symbolista, učitel, myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k sociální humanitě<br />Tajemství dálky - sbírka, b. Moje matka<br />Svítání na západě - sbírka, b. Tys nešla (neurčitost myšlenky)<br />Větry od pólů - vrchol abstrakce, smysl života<br />Stavitelé chrámů, Ruce - sbírky, víra v budoucnost<br />Hudba pramenů, Skryté dějiny - eseje<br /><br />Antonín Sova:<br />impresionista a symbolista, obliba jižních Čech,<br />imp. přírodní lyrika:<br />Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit a vzdor, Zlomená duše<br />symbolická poezie:<br />Ještě jednou se vrátíme, Údolí nového království, Zpěvy domova<br />Próza:<br />Ivův román, Výpravy chudých, Pankrác Budecius kantor<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7607220467005369325?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-18158879558812480632007-10-02T00:56:00.000-07:002007-10-02T00:57:01.948-07:00Poezie:<br />Vyšehrad - z českých národních dějin<br />Karolínská epopeja - obraz rytířských ctností<br />Próza: Ondřej Černiše, Román o věrném přátelství Amise a Amile,<br />Jan Maria Plouhat - psychologický román, autobiografické prvky, rozpor snu a skutečnosti<br />Dům u tonoucí hvězdy<br />Drama: Radúz a Mahulena<br /><br /><br />Česká moderna<br />-generační a názorové konflikty v literatuře, časopis Čas<br />-mladá generace vystupuje s Manifestem české Moderny(1895) – Otokar Březina, Antonín Sova, Josef Svatopluk Machar, Vilém Mrštík, František Xaver Šalda<br />- individualita, skupina bez jednotného uměleckého programu, vnáší do Čech symbolismus, impresionismus a naturalismus.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1815887955881248063?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-2564213203995521702007-09-30T04:00:00.000-07:002007-09-30T04:05:33.804-07:00Jaroslav Vrchlický:<br />Milostná lyrika:<br />Eklogy a písně, Dojmy a rozumy, Poutí Eldorádo- pocit štěstí, láska k ženě<br />Hořká jádra, Bodláčí z Parnasu, Okna v bouři - osobní zklamání, manželská krize<br /> („pro trochu lásky šel bych světa kraj“)<br />Brevíř moderního člověka - obhajuje svoji tvorbu<br />Formalistní lyrika: (ritornel, rondó, rispet, malajská lidová píseň, vilónská balada)<br />Hudba v duši, Zlatý prach, Sonety samotáře<br />Epika: Zlomky epopeje - dějiny lidstva, obsahuje sbírku: Duch a svět<br /> Selské balady - báseň: Lorecký ze Lkouše, Hrabě Breda<br />Drama: Noc na Karlštejně<br /> Hippodamie - trilogie: Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie<br />Překlady: - z 18-ti světových literatur<br />Poezie Francouzská Nové doby, Poezie Italská Nové doby<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-256421320399552170?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-31328786907252758032007-09-29T04:08:00.001-07:002007-09-29T04:08:57.646-07:00Stať: Obraz novějšího básnictví českého - vyvolala spor mezi ruchovci a lumírovci<br />Z máje žití<br />Libreta k operám: Smetanovy skladby, Čertova stěna, Hubička<br /><br /><br />Lumírovci<br />- Skupina kolem Sládkova časopisu Lumír<br />- Josef Václav Sládek, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický<br />- Snaží se českou literaturu povznést na světovou úroveň, požadují uměleckou svobodu – tzv. „škola Kosmopolitní“<br /><br />Josef Václav Sládek:<br />Sbírky:<br />Básně (Na hrobech indiánských), Jiskry na moři, Světlou stopou, Na prahu ráje, Ze života, Sluncem a Stínem (báseň: Hlavy vzhůru)<br />Oslava venkova: Selské písně, České znělky<br />Ohlas lidové poezie: Staroměstské písničky a jiné písně, Směska<br />Závěr tvorby: V zimním slunci, Za soumraku, Nové selské písně - smysl života, reflexivní (úvahové) verše<br />Dětská poezie: Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky<br />Překlady - přeložil 33 Shakespearových dramat<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-3132878690725275803?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-22651097878765129872007-09-28T02:07:00.001-07:002007-09-28T02:07:40.338-07:001867- mladá generace vydává almanach „Ruch“ tzv. „škola Národní“<br />-Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Alois Jirásek, Josef Holeček, Karel Václav Reiss, Tereza Nováková<br />- vlastenectví, zaměření na Českou minulost<br />- Dlouhé rétorické citové básně.<br /><br />Husita na Baltu - vyšla v almanachu Ruch<br />Adamité - z české minulosti, konec náboženské sekty<br />Dagmar - epos, minulost pobaltských Slovanů<br />Evropa - alegorie<br />Slavie - alegorie<br />Venkovská tématika: Lešetínský kovář, Ve stínu Lípy, Zpěvník Jana Buriana<br />Satira: Hanuman, Petrklíče, Pravda, Šotek<br />Lyrika: Jitřní písně, Nové písně, Písně Otroka<br />Próza (broučkiády):<br />Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 14.století<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2265109787876512987?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-70689391310558368532007-09-25T22:30:00.001-07:002007-09-25T22:30:41.101-07:00obdoba protestsongů, u nás především v době po r. 1968<br />Karel Kryl :<br />1968 – LP : Bratříčku, zavírej vrátka = reakce na r. 1968<br />1969 – emigroval do Mnichova – LP : Rakovina = situace v ČSR – po r. 1989 – listopad : návštěva ČSR<br />Jaromír Nohavica :<br />Český Těšín, nyní Ostrava – Mariánské Hory, 70. léta – zakázán, po roce 1989 – CD : Divné století, Moje smutné srdce, muzikál Romeo a Julie - text<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-7068939131055836853?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-14408652107218267972007-09-24T00:42:00.000-07:002007-09-24T00:43:03.903-07:00(1923) :<br />povolání : lékař – mikrobiolog, práce patologa – vliv na jeho poezii = inspirace = svět moderní vědy – jeho poezie je věcná, stručná, racionální pohled na skutečnost<br />zákl. kritériem : etika, morálka x doba normalizace – jeho dílo bylo zakázáno, byl oblíben u mladých lidí<br />sbírky :<br />Achilles a želva<br />Slabikář : tzv. poezie všedního dne – obdoba Wolkerovy poezie = úcta k prostým, obyčejným věcem. V každé básni je skrytý nesouhlas s tehdejší dobou = popření všech morálních a lidských hodnot<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-1440865210721826797?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-17302186.post-29636162206296388192007-09-22T12:53:00.000-07:002007-09-22T12:54:09.386-07:00návrat k původnímu pojetí : sbírka Člověka hořce mám rád<br />Kainar si uvědomuje, že člověk se dopouští mnoha omylů, chyb, nemůže být dokonalou bytostí, ale přesto ho má rád pro jeho věčnou touhu po svobodě a spravedlnosti<br />sbírka Lazar a píseň : ústřední postava pan Lazar oblečený v černém obleku a s chryzantémou v klopě (květina smutku a smrti), p. Lazar = ztělesnění smutku a skepse – vnáší smutek mezi lidmi (vyjádření vnitřních pocitů Kainara) = důsledek dobové atmosféry – zklamání z tehdejší atmosféry, výjimečnost : výrazy obecné češtiny (např. báseň Jaký to s ním bylo)<br />sbírka Moje blues : soubor písňových textů : „...smrt je moje černá můza...“ x láska = život<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/17302186-2963616220629638819?l=basnicky.blogspot.com' alt='' /></div>rufushttp://www.blogger.com/profile/11825795720357997962noreply@blogger.com