Povzdech předsvatební

Ty jsi paní mého štěstí,
můžeš klidně dát mi pěstí,
musím jenom zuby cenit
neměl jsem se nikdy ženit.

To však není ve tvém stylu
raději mi koupíš vilu
doženeš mě do kostela,
tak jak jsi to vždycky chtěla.

Stanu se tvým miláčikem
s legračním nervovým tikem
zlatým hřebem domácnosti,
v té pak složím svoje kosti.

Zbývá už jen jedna sloka
nenecháš mi ani floka
zavřeného do čtyř stěn bez
vina i pěkných žen!