František Hrubín

(1910 – 1971) :
1945 – Jobova noc – básnická poéma, hl. postava – biblický básník Job = Hrubínova stylizace – pláč básníka Joba nad starou, umírající zemí, Hrubín však chce překonat vnitřní úzkost a nevíru a chce se stát básníkem nové země. Refrén : inspirace lidovou písní : „Čechy krásné, Čechy mé !“
1945 – Hirošima – básnická poéma – téma atomové smrti ( obavy o budoucnost) x oficiální optimismus – Hrubín byl nucen se odmlčet
1956 – Poezie pro děti – básnická skladba – 2 dějové linie :
obraz Hrubínovy současnosti
báje o Daidalovi a Ikarovi (řec. mytologie) – dílo má charakter výtvarného podobenství = varuje před sebezničením člověka = nezvládnutí techniky (vycházel z Ovidiových proměn)
závěr : „Ikarií nazvána byla ona země, v níž syna pohřbil Daidalos. Kdo po nás dal by jméno zemi ?“
obdoba Čapkových děl – varování před sebezničením
1962 – Romance pro křídlovku :
autentický záznam Hrubínovy první lásky – forma retrospektivy : poč. 1930 – Lešany – příjezd kolotočů (dívka Terina) : Hrubínova první láska, jeho sokem v lásce je Viktor, majitel kolotoče, který chce Terinu okouzlit hraním na křídlovku. Současně se Hrubín setkává poprvé se smrtí – jeho dědeček umírá ve chvíli, kdy má utéci s Terinou. Zkušenost prvního milostného citu a dotek smrti obohacují Hrubína jako básníka i člověka. V r. 1961 se Hrubín setkává s Viktorem na náměstí v Lešanech a dovídá se, že Terina zemřela na záškrt