Historický úvod:

 v předmoderní době neměla čínština zobecňující pojem, který by vyjadřoval totéž, co naše slovo poezie
 konkrétní názvy: shi 诗, sao 骚, fu 赋, yuefu 乐府,ci 词, qu 曲
 největší úcta k formě shi, protože její počátky sahají k Shijingu → čtyřznakový verš
 období Válčících států → Písně ze Chu (poezie náboženského původu) → Qu Yuan (autobiografická báseň Setkání s hořkostí: Li sao)
 Písně ze Chu → šestislabičný verš obohacený o prázdnou částici xi (→využili Hanové ve svých dlouhých popisných básních fu, za Hanů se proměňuje v báseň pěti či sedmislabičnou)
 nejstarší Hanské básně → yue fu (imitace lidové poezie)
 Wen xin diao long = dílo literární kritiky a estetiky (počátek 6. stol)
 gong di shi = tzv. palácová poezie ( milostná tematika) → forma shi dovedena k dokonalosti → bezprostřední předchůdce tangské pravidelné básně
 dvorské prostředí Jižních dynastií → vznik paralelní prózy pian ti wen (骈体文)