Do proletářského období

můžeme zahrnout sbírku Pracující den, Srdce a vřava světa a Bouřlivé jaro. S dělníky a chudými cítí pro jejich opravdovost a větší schopnost žít než bohatí. Horovo pojetí proletářské poezie je také méně revoluční než Neumannovo, odmítá politickou agitaci, básník musí podle něj uložit své názory do díla uměleckou formou.
Dojmy ze své cesty do Itálie uložil do stejnojmenné sbírky spolu s motivem konfliktu mezi severem (jako symbol nudy a jednotvárnosti) a jihem (život, vzrušení). Zážitky z Ruska zachytil sbírkou Struny ve větru, obdivuje ho kvůli idealizovanému Leninovi a jeho "nekonečnosti".
Variací na básnický styl a náměty (osudová láska, strach z prázdnoty) Máchova Máje jsou Máchovské variace, vydané ke stému výročí jeho vytvoření. Reakcí na ohrožení vlasti tehdejší politickou situací je sbírka Domov (báseň Zpěv rodné zemi) a Jan Houslista s motivem sepětí umělce s rodnou zemí.
Za okupace těžce nemocný Hora vytvořil sbírku Zápisky z nemoci, osvobození země se ještě dočkal.