Přitom však vím, že není nijak běžné, aby spisovatel vůbec dovedl jít
zpátky po stopách svých výsledků. Nápady se zpravidla vynořují bez ladu a
skladu a podobně se též sledují a zase zapomínají.

Co se mne týče, nelibuji si v onom zdráhání, ba dovedu se kdykoliv bez
nesnází rozpomenout na to, jak nějaká má skladba postupovala; a poněvadž
zajímavost takového rozboru nebo takové rekonstrukce, jichž se nám podle
mého mínění dosud tolik nedostává, naprosto nesouvisí se skutečnou nebo
domnělou zajímavostí rozebíraného předmětu, nebude se mi vykládat za
neskromnost, když ukáži na "modus operandi" při skládání některého svého
díla. Vybírám si Havrana, protože je nejznámější. Hodlám prokázati, že
jeho skladba nevděčí na žádném místě náhodě ani intuici - že celé dílo
pokračovalo krok za krokem až k závěru s přesností a strohou důsledností
početního úkolu.

Ponechejme stranou to, co v básni samo o sobě nerozhoduje, totiž okolnost
- nebo třeba nutnost, která ve mně nejprve podnítila úmysl napsati báseň,
která by vyhovovala prostému i vytříbenému vkusu.