Balada o dusi Karla Borovskeho

BALADA o DUŠI KARLA BOROVSKÉHO

(Z pola, ano i zcela národní.)
Po lučině slz a vzdechů
šly dvě duše v pilném spěchu.

Za nima pak třetí duše,
hříšná duše těžce kluše.

Když až k ráji dostupaly,
na dveře tam zaklepaly.

"Vstaňte, Petře, s klíčem jděte,
kdo to tluče, pohlédněte -."

"Pane, jdou dvě dobré duše,
za nima však hříšná kluše. -."

"Dvěma dobrým přístup dejte,
však té hříšné nic nedbejte.

Ukažte jí širou cestu,
kudy k pekelnému městu."

Sotva všiChni svatí spolu
k zlatému zas sedli stolu,

už zas znějí pádné rány
buch, buch! od nebeské brány.

"Vstaňte, Petře, s klíčem jděte,
kdo to tluče, pohlédněte. -."

Je tu zas ta duše hříšná,
zarputilá, tuze pyšná,

opírá se celým tělem,
do vrat našich buší čelem. -.
"Hned ji odtud vyprovoďte,
do propasti mně ji shoďte!

Shoďte ji tam vlastní rukou,
ať se setká s pekel mukou." -.

"Ne tak, ne tak, milý synu,
odpusť hříšné duši vinu!" -.

Zeptej se jí, matko milá,
dobrého co učinila!

Kolik svátků posvětila,
kolik pátků postem ctila,

zdali také modlitbičku
posílala ku nebíčku?" -.

"Já jsem svátků nesvětila,
ani pátků nepostila, -.

jenom jednu modlitbičku
poslala jsem ku nebíčku." -.

"Tedy, duše, pěkně klekni,
modlitbičku svou nám řekni!" -.

"Svatý Jene z Nepomuku,
drž nad námi Čechy ruku,

by nám Bůh dal, co dal Tobě,
náš by jazyk neshnil v hrobě!"

Usmál se pán Ježíš trochu:
"Inu -. je to divné, hochu!

Ale předc ta modlitbička,
pomáhá ti do nebíčka.

Sedni vedle tam té vdovy,
ať Ti, zač sem přišla, poví. -."

"Almužny jsem grešli dala,
nebešťankou jsem se stala.

Grešlička, almužna malá,
do ráje mně pomáhala.",.,