ROMANCE O KARLU IV

Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu -.
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
"Nuž dej sem zlaté číše, páže,
a nalej vína -. dolej výš -.
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!"
král Karel vesel káže.

"Zde po tom víně, Bušku, slyš,
domácí slunce naše vloni hrálo -.
toť první víno, které v Čechách zrálo -.
aj tedy vzhůru, pijme již!"
A pili -. král však náhle prsknul:
"To že je víno? tenhle kvas?
vždyť křiví ústa, láme vaz!"
a zlostně rukou mrsknul.

"Eh -. vezu révu z Burgund sem,"
král dál a dál si v zlosti svojí vede,
"a takovouhle peluň mně z ní svede
ta velebená česká zem!
Jsem přesvědčen, když broskve vsadím,
že sčesám trpké trnky s nich,
a chceš-li klidit pustý smích,
zde růže sázet radím!

Však jaká země -. taký lid!
vás kdyby učit chtěli všichni svatí,
zda všimnou si jich Češi paličatí -.
buď svatý rád, když není bit!
Jak bych zde mlátil otep slámy!
Nechť chci co chci, za krátký čas
se všechno jinak zvrtne zas -.
mám já to bídu s vámi!"

Přec zase číši k ústům zdvih,
a napiv se, své velké dobré oči
teď kradmo přes stůl po soudruhu točí,
ten však je jako pěna tich.
Jen -. aby marně nezahálel -.
pan Bušek máčel zub a pysk
a víno ku půnebí tisk
a po jazyku válel.

"Ba je to bída," děl zas král
a rychle zavdal sobě vína znovu,
tak ry chle, jak by bránil zlému slovu;
však kolem úst již úsměv hrál.
"Mám žízní umřít? -. na mou víru,
Tys oslep, páže -. nevidíš,
že přede mnou je prázdná číš? -.
a dej mi dobrou míru!
Pij, Bušku -. již se nezarmuť -.
a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:
můj jazyk je jak známo vybíravý -.
a našel již v tom víně chuť.
Víš -. zkoumat třeba, Bušku milý,
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas -.
my, myslím, se už vpili!"

"Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní -. trochu drsná zdá se -.
však květe po svém, v osobité kráse -."
teď přerušil svůj náhle klid,
hned rozveselen Vilhartice -.
"ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!",.,