ROMANCE HELGOLANDSKÁ

Bouř žene koráb u divokém běhu.
John lampu klamnou k skále přivěsil
a dí: "Bůh žehnej břehu!"

A koráb k světlu žene se a v trysku
se náhle přes úskalí překotil,
a stěžněm vězí v písku.

John zavejsknul si ve syčící pěnu:
"Má dceruška si chystá veselku,
dnes pomohu jí k věnu!"

A člunek jeho jako liška běží
po těžkých vlnách tam, kde zvrhlá loď
jak černá rakev leží.

John nenavykl marně tratit času,
svou sekyru hned v koráb zarazil,
v tom z nitra doslech hlasu.

"Jen pospěš, pospěš!" zní to dutě zdůli,
"a všeho zboží půli dostaneš,
i všeho zlata půli."

John naslouchá a vytřešťuje zraky. -.
"Aj pakli jedna půle bude má,
toť bude druhá taky!"

A rychle s člunkem ku břehu uhání.
Po celou noc se k lodi nevrátil,
až teprv po svítání.

Až po svítání, v bílé ranní době
zas sekyru svou v koráb zaráží,
a uvnitř již jak v hrobě.

Již voda otvorem si cestu klestí,
teď vyhoupla si první mrtvolu,
John rychle po ní pěstí.

Tvář mrtvou k sobě obrátil: "Eh kletě!
je po svatbě -. já tady za vlasy
mrtvého držím zetě!",.