Balada o svatbě v Kanaán

BALADA O SVATBĚ V KANAÁN

Po celém Kanaánu víří svatby ruch!
Šest dní tu byli s rozmarinou, vycházeli zváči
a poslíčkové až se prohýbali pod koláči,
však za to sešel se též slavný hostí kruh!
vždyť dostavil se, slyšte, s Matkou svou sám Pán,
ten slavný kazatel, jenž vyšel z Nazaretu -.
a lidé kývali a šlo to od rtu k retu,
že nebylo tu ještě také svatby, co je Kanaán.

Kol domu žen je žádostivých jako much,
a každá živě povídá a každá ráda slouchá,
co na vozy se naloží pak nevěstina roucha,
a při tom nechat může každá zrak i sluch.
A zase, jaký náklad na hostinu dán,
pec chlebovou že po měsíc již topí denně,
ba pětkrát že ji topili jen na pečeně,
a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán.

Pak zvědavy zas k oknu obracejí tvář:
jak ženich uvnitř hledí ostýchavě, jen jak kradbí
svou na nevěstu, jež tu trůní vedle starosvatbí;
jak nevěsta je krásna, samá zlatá zář,
a v štěstí němá, jak by ret byl ukován;
jak družbovi, kdy ž družičce své mlsku nese,
se černé oči svítí, ruka jak se třese -.
snad brzy zase uzří novou svatbu rodný Kanaán!

V tom náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrst!
Bylť šíbal starosvat všem zevlujícím ženám venku
potajmo ostrou jehlou přišil sukni na sukénku,
pak hrnek s vodou vzal a jak by na ně chrst!
Ty chtěly uskočit, kde bezpečněiší stan,
však v klubko sešity jak zběsily teď skáčou,
a tančí, hulají, až všecky smíchy pláčou,
a bujný vřískot jejich přes celičký letí Kanaán.

Však také hosté uvnitř pojednou mění vzhled -.
vždyť po stolech se šeptem nese nevítaná zpráva,
že mimo nadání se v džbánech vína nedostává,
a každý, náhle žízniv, mrzut věsí ret.
Též panně Marji apoštol to sdělil Jan.
Ta dí však: "Ticho -. ticho! Povím já to synu,
a co Vám poručí, Vy rychle dbejte činu,
a starý rozveselí se nám znovu zase Kanaán."

I ptal se Ježíš: "Zdali prázdné štoudve mám? -."
"Šest prázdných zde!" -. "Nuž ze studnice vody do nich vlejte,
ať každá k přetékání plna, při tom dobře dbejte,
a přineste je sem, nechť já jim požehnám. -.
Teď panu starosvatu první dejte džbán!" -.
A starosvat již ry chle po plném si sáhnul,
a napil se a v udivení ruku vzpřáhnul:
"Aj, takového nikdy vína neurodil Kanaán!"

A již zas ozdobných měl řečí dost a dost:
"Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte
a vemte dobrou notu si a pěkně vivat! hreite -.
ať žije s matičkou svou převzácný náš host!
Nechť brzy má svůj dům a při něm pole lán,
a v domě hospodyňku, krásnou jak to kvítí,
jež ve dne myrhou dýše, v noci hvězdou svítí -.
a my pak všichni vzpomeňme si dnešní svatby v Kanaán!"

Je ticho kolem. Matka smutně hledí v klín,
jeť vidět, zlá že tucha dobrou duši její tísní,
a proto každý na starosvata se tuze přísní,
a zvědav čeká, co as prosloví teď Syn.
Však úsměvně svůj okřín s vínem pozdvih Pán:
"tuš! páni muzikanti. Račtež všichni píti -.
kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti -.
já dím, že věčně vzpomínáno bude svatby v Kanaán!",.,