Matka Sedmibolestná

MATKA SEDMIBOLESTNÁ

Na naší Kalvárii, v charém kříže stínu,
hle matka Vlast -. syn Národ v jejím klínu.

Do noci skleslo slunce, bouří hnáno,
do prázdna bouř své vyhučela amen,
sy n, matka bez pohnutí, jeden kámen -.
je ticho, mrtvo -. vždyť je dokonáno!
Co matce slunce, co jí nové ráno!
zrak nemá citu, srdce nemá tluku,
mráz smrti ledem pokryl chvějnou ruku
a spálil myšlénky -. je dokonáno!
Květ její duše, květ jejího těla,
syn krásný, libý jak vše jara vůně,
muž, jímž se země nebi rovnat chtěla,
bůh člověk, jehož dosud nepoznáno -.
zlým lidstva duchem zdáven zas zde v lůně
své matky stlívá -. již je dokonáno!

Sám kámen zřím, jak kameníte spolu,
má duše trne, ret můj sotva dýše,
třesoucí ruka k Vašim nohám píše:
"Vy všichni, kteří božím světem jdete,
krok zastavte svůj a sem pohlédněte,
zda jesti bol, jenž tomu roven bolu!"
,.,