Nečiním si ovšem nárok na původnost ani v rytmu, ani v metru Havrana.
Rytmus je trochejský - metrum je akatalektický oktametr, který se střídá s
katalektickým heptametrem, opakovaným v refrénu pátého verše, a končí se
katalektickým tetrametrem. Mám-li to říci méně školometsky - stopy
(trocheje), jichž je použito v celé básni, skládají se z dlouhé slabiky,
po níž následuje krátká; první verš sloky jich má osm, druhý sedm a půl
(nebo vlastně dvě třetiny), třetí osm, čtvrtý sedm a půl, pátý rovněž,
šestý tři a půl. Nuže, každého z těchto veršů o sobě bylo už použito dříve
a všechna původnost Havrana záleží jen v tom, jak jsem je sestavil ve
sloku; nikdo se nikdy nepokusil o sestavu třeba jen vzdáleně podobnou.
Působivosti této původní sestavy napomáhají ještě jiné, zčásti úplně nové
účinky, vyplývající z toho, že jsem vydatně využil rýmových a aliteračních
zásad.

Dále bylo třeba uvažovat o tom, jak svést dohromady milence s havranem - a
při této úvaze první na řadě bylo místo. Snad by se zdálo, že se na ně
nejspíše hodí les nebo pole - ale podle mého názoru má-li izolovaný příběh
vyniknout, nutně potřebuje úzce vymezeného prostoru, který je mu tím, čím
rám obrazu. Svou nespornou vnitřní silou soustřeďuje pozornost a nesmí se
ovšem plést s pouhou jednotou místa.

Rozhodl jsem se tedy dát milence do jeho pokoje - do pokoje, který se mu
stal posvátný tím, že tam ona často dlela. Místnost, jak jsem ji vylíčil,
je skvostně zařízena - což prostě vyplývá z mých uvedených názorů, že
Krása je jediným pravým úkolem básnictví.

Určiv si takto místo, musil jsem tam ještě uvést ptáka a tu bylo nasnadě
uvést ho oknem. Nápad, aby se milenec zprvu domníval, že tepot ptačích
křídel na okenici je "klepání" na dveře, zrodil se z úmyslu napínat
průtahy čtenářovu zvědavost a pak z touhy uplatnit vedlejší účinek,
vyplývající z toho, že milenec otevře dokořán dveře do tmy a potom se
rozblouzní, že to klepal duch jeho milenky.

Noc jsem učinil bouřlivou předně proto, aby se vysvětlilo, proč se havran
dobývá dovnitř, a za druhé, aby se odrážela od (zevnějšího) klidu v
pokoji.

Ptáku jsem dal usednout na poprsí Palladinu také proto, aby se mramor
odrážel od peří - rozumí se, že na poprsí mě přivedl právě pták - a poprsí
Palladino jsem si vybral předně proto, že nejvíc odpovídá milencově
učenosti, a za druhé už pro zvučnost slova Pallas.

Asi uprostřed básně jsem si také pomohl působivým kontrastem, abych tím
více zesílil výsledný dojem, Tak třeba vstup havrana má ráz fantastický -
pokud to jen bylo přípustno, má blízko k směšnu. Vejde "s čepýřením a
natřásáním".