JAROSLAV SEIFERT (1901 - 1986)

Prvním českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu se stal roku 1984 Jaroslav Seifert. Svou poezii se snaží psát formou lehce přístupnou všem (jako J. Wolker) a zároveň v poetickém stylu (jako V. Nezval) a melodicky. V tomto směru mu byla vzorem lidová slovesnost.
Mládí prožil na Žižkově, pocházel ze skromné rodiny otce zámečníka, revolučního sociálního demokrata, zatímco matka byla tichá věřící katolička. Žižkovské gymnázium nedostudoval, a žurnalistickou dráhu začíná jako redaktor Rudého práva, brněnské Rovnosti. V Praze vede satirický časopis Sršatec a spolu s Nezvalem Reflektor.
Ve své první sbírce, Město v slzách, spojuje revoluční ideály proletářské poezie s romantickou lyrikou. Narozdíl od ostatních se nenechal nikým ovlivnit, své představy líčí spontánně, inspirován jen atmosférou doby a prostředím, ve kterém vyrůstal.
Revoluční ideje se ve sbírce Samá láska mění v touhu po štěstí pro celé lidstvo. Proto i sociální lyrika má méně drastický ráz (Hodina míru) a objevuje se tu i milostná lyrika (Ukolébavka). Do své víry v život zahrnuje i obdiv k dříve odmítané civilizaci velkoměsta a techniky (oslava elektřiny v Elektrické lyře). Poetický námět mají sbírky Na vlnách TSF (Telegrafie sans fil - bezdrátová telegrafie) a Slavík zpívá špatně, vzniklé po Seifertových cestách do Francie a SSSR. Období poetismu v jeho tvorbě uzavírají sbírky Poštovní holub ("Černý pátek" 1929 na newyorkské burze a světová hospodářská krize) a autobiografické Hvězdy nad rajskou zahradou.