Seifert

Ve třicátých letech se Seifert obrací k ironické zpovědi, nostalgickým vzpomínkám na dětství a rodinu, hlavně na svou matku. Pesimismem ho naplňuje poznání nedosažitelnosti snů a hledání smyslu života. Ve sbírkách z tohoto období se objevují motivy sociální i vlastenecké : Jablko z klína, Ruce Venušiny a Jaro sbohem. V reakci na úmrtí prezidenta T. G. Masaryka vydal cyklus deseti elegií s názvem Osm dní.
Ohrožení země mnichovskou dohodou se projevilo ve sbírce Zhasněte světla. Ani za okupace Seifert neustává ve svém boji za svobodu. Naději čtenářům se snaží dodat návratem k vlasteneckým motivům, k české historii. Právě kvůli své alegorické formě mohly sbírky Vějíř Boženy Němcové (jako symbol českého jazyka a domova), Světlem oděná (o kráse Prahy) a Kamenný most (také o Praze) projít tehdejší okupační cenzurou.