Možno tedy říci, že báseň má počátek zde, na konci, kdež se má začínat
každé umělecké dílo, neboť teprve po těchto předběžných úvahách jsem sáhl
k peru a složil tuto sloku:

"Prophet," said I "thing of evil!
prophet still if bird or devil!
By that heaven that bends above us -
by that God we both adore
Tell this soul with sorrow laden,
if within the distant Aidenn
It shall clasp a sainted maiden
whom the angels name Lenore -
Clasp a rare and radiant maiden
whom the angels name Lenore"
Quoth the Raven - "Nevermore."

"Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru kdy v náruči své přivine"
havran dí: "Už víckrát ne."

Tuhle sloku jsem tehdy složil, předně abych si postavil vrchol a tak mohl
lépe střídat a stupňovat vážnost a důsažnost předcházejících otázek
milencových, a za druhé, abych se ustálil na rytmu, metru, délce a
celkovém uspořádání sloky, a také abych stupňoval sloky, které měly
předcházet, tak, aby ji žádná nepřevyšovala rytmickým účinkem. Kdyby se mi
bylo podařilo při dalším skládání vytvořit sloky mohutnější, býval bych je
bez okolků schválně oslabil, aby nerušily působivé stupňování.

Tu bych se rád několika slovy zmínil o stavbě veršů. Především mi šlo
(jako obyčejně) o původnost. Je až nepochopitelné, jakou měrou se
původnost ve stavbě veršů opomíjí. I když připustíme, že pouhý rytmus
nelze tuze obměňovat, přece jen je jasné, že metrum a sloka se dají
obměňovat do nekonečna, a přesto za celá staletí nikdo nesvedl ve verši
nic původního, ba jako by na to ani nepomyslil. Ve skutečnosti kromě u
duchů nadprůměrně silných není původnost nikterak věcí pouhého nápadu nebo
intuice, jak se má za to. Má-li se k ní dojít, zpravidla se po ní musí
pečlivě pátrat a dosáhne se jí ani ne tak vynalézavostí jako spíše
potlačováním.