báseň - Orten

Řine se z úst a ústí, rozlévá se v jakousi bezbřehost,
je velmi zklamána, je velmi štíhlá v pase, kdybych ji objal, snad by rozbila se,
to by byl most...
Jdu zcela potichu, abych ji neprobudil z dvojité smrti té,
z té delty smrti v hrudi,

Bouře
Jde bouře po tichu. Ó ticho útěchy, oddaně čekající!
Dech úst a stromů dech přikrývá jinovatka, jež jednou vylétne tak jako z vína zátka. Ted' mlha tancuje a padá na Čechy,
na Čechy lehce spící.
Kdybych směl pc~vídat! O hadrech vyprávěl bych, jež leží v kanálečh,
o rzi bych vyprávěl a také o měděnce, jak moudře přikrývá kopuli víry tence,
o dýmu mluvil bych a o hluchotě střelby, o tom, jak řinčí plech,
děti bych přivedl a ukázal jim vody, které se klikatí.
Ach usmívejte se a politujte vlky,
hlas jednou promluví, vylétne ze zámlky, ach usmívejte se! Chceme být hromosvody a vy musíte doufati.
I241
7. 1.
Noční jízda < Cvičení > 8. 1.
Zítřejší zemřelí v tramvajích klímají.
To už byl Smíchov? Vždyt neslyším smích! Jen malé cinkání, rolničky udýchané
zdraví, neb zdravé jsou, všechny své dobré známé, ty, kteří nikdy nepřesedají,
ty snící o rakvích.
Štěkání nočních psů pohřební hudbu skládá, žalostné oktávy s černými hroty not,
ach cosi práší se, to Prašná brána práší líbezné příhody, jež vítr neodnáší
ke smutným opilcům, pro jejich těžká záda, pro smrt a pro život.
Zatímco jedeme, denička procitá, oči si protírá, myje se u studánky, zatímco jedeme, zlá mlha od nábřeží se klade na město a leží, leží, leží, do srdcí vtírá se, něco jim vyčítá
a radost zamyká na devatery zámky.
Jaké to ted nastalo období? Včera jsem napsal dopis V. H., je to ted jaksi jediný člověk, kterému mohu psát.