Orten
Po dvě noci se mi zdály zmatené, těžké sny. Duhamelův Salavin se mi stal velmi drahý. S kamarády se takřka nevídám, není to úmyslné, ale příliš mi to neschází. I. jsem například neodpověděl tři neděle, to bych byl dřívjistě neudělal. Připravuji, zatímje to značně neurčité, svou druhou sbírku. Byljsem na návštěvě u E. A. S., zaplavil mne výmluvností, nemá dle všeho pravdu, je přespříliš chytrý. Jeho paní je hořká, mnoho asi trpí svým stářím. Cetljsem Shakespeara, víc mne baví, než uchvacuje; úžasně mladý. A co se zatím děje kolem? Pražádná větší změna v tváři lidí. Do dušejim nevidím, žíhaná kniho, jak bych mohl. Máme milovat bližního ,~ako sebe samého. Ale to předpokládá, že sebejiž milujeme! Ríká to Unamuno, víš, a já mu věřím, protože je veliký básník s úplně bílými vlasy; je - i když zemřel. Představuji si, že jednoho dne pochopím nějakou věc. V té chvíliji budu milovat tolik, že zemřu, alejakápak smrt, ta věc, to budu přecejá!
9. 1.
[251
Zimní procházka křížem krážem 11. 1. rozežraná červotoči, prázdná čistota, již trestá Nechci Tisíc napřažených prázdný trest a prázdná zrada, prázdných dlaní, muži, ženy, stojí, stojí bez pohnutí průvod bez vody, čekajíce vše, co padá, mrzne, mrzne po vánici, led je voda tvrdě spící, Padej, rostu pod břemenem, žízeň, hlad, padej za ztraceným jménem, vítr usnul bez pohnutí, padej kámen za kamenem jak by mrtev byl, na mohylu nemohoucí, ale větve, ruce vichru, ~ padej, plode, padej, noci, bijí prostor, v němž je prázdno, ~ padej, dešti, na rty suché, opuštěné dno, ~ padej, padej na bezduché, pláčí tak, že není slyšet na věřící, připravené jejich kvílení. padnout též. To je kámen na prameni. Chci! A~ bolí! Tají ledy, To je láska. (Nechci! Není!) naposledy, naposledy To je kořen vyvrácení. ! ohlédnout se za mizením , To jsou slova, jež se vzňala ~ vědět, v něhu že se změním, v prsou hlasu, to je skála, ~ prudkou, krutou, bolestivou, která boří dům. ~ ~ ~ v něhu smrti, věčně živou. To je srdce pln~ vzdoru. To je zámek bez otvoru. ~ Čekej v zemi, země moje, To je hranice, již žádný čekej, duše nepokoje, oheň nespálí. čekej tiše, bez pohnutí.
9. 1.
[251
Zimní procházka křížem krážem 11. 1. rozežraná červotoči, prázdná čistota, již trestá Nechci Tisíc napřažených prázdný trest a prázdná zrada, prázdných dlaní, muži, ženy, stojí, stojí bez pohnutí průvod bez vody, čekajíce vše, co padá, mrzne, mrzne po vánici, led je voda tvrdě spící, Padej, rostu pod břemenem, žízeň, hlad, padej za ztraceným jménem, vítr usnul bez pohnutí, padej kámen za kamenem jak by mrtev byl, na mohylu nemohoucí, ale větve, ruce vichru, ~ padej, plode, padej, noci, bijí prostor, v němž je prázdno, ~ padej, dešti, na rty suché, opuštěné dno, ~ padej, padej na bezduché, pláčí tak, že není slyšet na věřící, připravené jejich kvílení. padnout též. To je kámen na prameni. Chci! A~ bolí! Tají ledy, To je láska. (Nechci! Není!) naposledy, naposledy To je kořen vyvrácení. ! ohlédnout se za mizením , To jsou slova, jež se vzňala ~ vědět, v něhu že se změním, v prsou hlasu, to je skála, ~ prudkou, krutou, bolestivou, která boří dům. ~ ~ ~ v něhu smrti, věčně živou. To je srdce pln~ vzdoru. To je zámek bez otvoru. ~ Čekej v zemi, země moje, To je hranice, již žádný čekej, duše nepokoje, oheň nespálí. čekej tiše, bez pohnutí.
Labels: básně
<< Home