ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN: EVŽEN ONĚGIN..

/vil/

Nebyl z těch, kterým dal sám pámbu

cit pro hudebnost ve větě,

rozdíly trocho je a jambu

nechápal za nic na světě.

Kde mohl, horlil na Homéra,

přečetl však, co vyšlo z pera

A. Smitha, čímž byl kovaný

ekonom: došel k poznání,

co podporuje rozkvět státu,

proč nezpůsobí škodu těm,

kdo vládnou ČISTÝM PRODUKTEM,

že nedávají přednost zlatu.

Otec však zabřed do bludů

a půjčoval si na půdu.

/vili/

V časové tísni nedokážem
sepsat arch Evženových plus,
řeknu jen, co znal křížem krážem,
v čem opravdu byl génius,
v čem našel únik z letargie,
v čem objevil, proč vůbec žije,
v čem poznal radost, starost, žal,
v čem nikdy neochaboval:

v umění vášně, jejíž něhu
oslavil Ovidiův hlas,
pro svůj zpěv daný napospas
pustině moldavského břehu,
kde básník do posledních chvil
o rodné Itálii snil.