Puškin-Evžen Oněgin

/XXVIII/

Už je tu Evžen, sotva postřeh

vrátného v zlatě, v šarlatu,

vzal mramorové schody po třech,

odfoukl smítko ze šatů,

vchází... Sál kypí po okraje,

znavená hudba tiše hraje

doprovod k dvorné mazurce,

ruch a šum, ruka na ruce,

ostruhy gardistú se třpytí,

nožky lem krajek zvířily,

očarované motýly

pohledů vábí do svých sítí

a v kvílivé hře houslisty

zaniká šepot závisti.