ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN: EVŽEN ONĚGIN..

/XXI/

Potlesk. Teď přišel Evžen. Vkročí

psst nepsst klidně do řady,

lorňonem vyzbrojuje oči,

přejíždí první pořadí,

pak všechny zbývající lóže:

po tvářích, po výstřihách klouže
bez zájmu, bez zalíbení,
na všechny strany vymění
pozdravy se známými pány,
pak lorňon, chvíli zvednutý
k jevišti, klesá ... zívnutí:

„Ty balety jsou k uzoufání!
Co na tom koho upoutá?
Mám po krk už i Didelota." '

/XXIII/

Verš možná ani nedovolí

vylíčit věrně onen sál,

kde se žák estetické školy

oblékal, svlékal, převlékal.

Všechno, čím vyhovuje módním

zálibám galanterní Londýn,

co štědré baltské přílivy

přinesou za tuk, za dříví,

všechno, co s neúnavnou snahou,

důvtipná Paříž vyrobí

na každé roční období

pro své i pro obecné blaho,

všechno dal svět té neskrovné

krasovědecké studovně.



/XXIV/

Turecké jantarové dýmky,

rosenthal s fauny, s růžemi,

bronz, křišťál, schránky na kelímky,

kolínské vody, parfémy,

rovné i prohnuté nůžky,

pilníčky — krátký, dlouhý, úzký,

kartáčky, které zušlechtí

vše od zubů po nehty.

Vzor potrhlého filozofa,

Rousseau (už zase odbočím)

nemohl pochopit, proč Grimm

si leštit nehty před ním troufá.

Sám reformátor, nesporně

byl tehdy proti reformě.

/XXVI/

Modely, které oblékal si,
popsat vám do všech detailů,
tak aby povolaní znalci
mi uštědřili pochvalu,
mohl bych se sebejistotou
a klidně, jsem tu přece proto,
má to však háček: nevím, jak
říct rusky PANTALONY, FRAK,
a už teď vidím (v celé šíři
chápu svůj hřích), že nemohu
chtít slušnou známku ze slohu:

cizími slovy zrovna hýří,

i když znám zkratky jazyků

v Akademickém slovníku.