ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN: EVŽEN ONĚGIN..

V posteli poštou probírá se,
když ještě mhourá na světlo.
Co? Pozvánky? A na dnes? Zase
tři, aby se to nepopletlo:

ples, jubileum, kdeco slíbil.

Kam půjde MON ENFANT TERRIBLE?

Co já vím! Čas je moudřejší:

vždycky to nějak vyřeší.

Teď hezky do vycházkového,

BOLÍVAR mírně dozadu

a vzhůru na proměn ^du,

užívat vzduchu,- vzruďlu, všeho,

než čas dá na srozuměnou,

že k obědu je prostřeno.



/XVI/

Stmívá se, kočí v saních klímá.

„Jeď rychle!" — postroj zaskřípěl.

Na bobří límec vdechla zima

stříbrně blyskotavý pel.

Kam? K TALONOVI: s Kaverinem

zahájit večer dobrým vínem.

Vchází, prásk! ze zajetí skla

KOMETA proudem vytryskla,

dobrou chuť: ROAST-BEEF dokrvava,

zlatavá hora brambůrků,

paštika — chlouba Štrasburku,

lanýže — périgordská sláva,

limburský sýr a přísluní

ananasové koruny.

/XVII/

Žízeň sní ještě o naději,

že pohár spláchne kotletu,

BREGUETKY však už odbíjejí

čas premiéry baletu.

Náš znalec, který vysloužil si

glejt: čestný občan zákulisí,

nadšený vždycky pro všecky

okouzlující herečky,

pospíchal k eldorádu bratrů,

ochotných salvou potlesku

děkovat za arabesku,

vypískat Phědru, Kleopatru,

Moinu vzývat (protože

je bude slyšet do lóže)...