ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN: EVŽEN ONĚGIN..

/IX-X/

Jak brzy uměl klamat ženy,
žárlit, snít nebo skrývat sny,
vyvracet, živit přesvědčení,
být hrdý, smutný, nešťastný,
pozorný nebo nevšímavý,
předstírat, že ho nuda baví,
mlčením světit lyriku,
hrát zápal krasořečníků,
vylévat srdce na papíry,
žít v sedmém nebi, upíjet
i ždímat z citů sladký jed,
očima vznítit jiskru víry,
vyzývat, hladit, pro soucit
občas je slzou orosit.

/XII/

Jak stejně hravě uměl zviklat

kokotky v sebedůvěře!

Každý si z něho moh brát příklad

pro likvidaci soupeře.

Jak pomlouval! Jak neobvykle

a důmyslně strojil pikle!

Zato vám, muži krásných žen,

říkal si přízní o přízeň:

dopustit na něj nedal mnohý

Faublasúv věrný epigon,

žárlivý stařec, ani on,

muž, jenž byl stvořen pro parohy,

vždy sebeuspokojený

svou ženou a svou pečení.

/XI/

Jak uměl střídáním svých zásad

nevinnost zviklat zakrátko,

zoufalstvím nervy krutě drásat,

lichotkou podat cukrátko,

počkat, až přijde slabá chvilka,

rozumem rádce, něhou snílka

prorážet hráze předsudků,

vyvolat vhodnou pohnutku,

cit zavést na půdu dost kluzkou,

poznat, kdy bdělost oslepla,

zachytit vznět a zateplá

dosáhnout svého tajnou schůzkou ,

pak pod dohledem měsíce

dát lekci další novicce!