literatura po r. 1989

Odraz války v české poezii po r. 1945

Jaroslav Seifert – Přilba hlíny
František Hrubín – Jobova noc
Vladimír Holan – Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci
Jiří Orten (za války umírá)
Josef Čapek (také za války umírá) – Básně z koncentračního tábora (jsou napsány z momentálních zážitků)

70. a 80. léta

- 1970 vychází poučení z krizového vývoje
- vydala KSČ
- snaha o zahlazení všech stop z minulých let
- mezníkem bylo datum 21. srpna 1968
- 3 základní proudy:
- oficiální literatura (Ivan Skála)
- samizdatová literatura (vznikala mimo oficiální lit., tvořili ji spisovatelé, kteří se vůči režimu dostali do opozice; Edice petlice = největší samizdatové nakladatelství L. Vaculíka; knihy se vydávaly tajně v podobě strojopisu, šířily se mezi lidmi; Expedice a Kvart = další samizdatová nakladatelství)
- exilová literatura (prostřednictvím příbuzných a známých se pašují díla za hranice; 68-Publishers – nakladatelství Škvoreckého a jeho ženy Z. Salivarové v Torontu; Index v Kolíně na Rýnem)
- Fuks, Páral, Hrabal – také mohli v 70. letech vycházet, aniž by patřili k socialistickému realismu

Česká poezie po roce 1945

1. literatura v letech 1945-48
- především poezie, ale i próza
- reaguje na 2. světovou válku a osvobození

2. literatura od r. 1948 do konce 50. let
- ideologicky ovlivněna
- skupiny, díla ovlivněna socialistickým realismem
- Seifert: Píseň o Viktorce

3. 60. léta
- uvolnění
- zlaté období poezie a prózy
- uplatňují se nové směry, metody
- vstupují mladí spisovatelé

dramata:

Zmoudření dona Quijota
próza:
Krysař – novela (delší povídka s překvapivým koncem), vychází ze staré německé pověsti ze 17.
století, kdy konšelé německého města Hammeln slíbili krysaři určitou odměnu za to, že
zbaví město od krys, a odměnu mu nezaplatil. Krysař se jim za to pomstil tím, že hrou na
píšťalu odvedl z města všechny děti a svrhl je do blízké propasti.

e) Karel Toman (1877 – 1946)
Celý život se toulal po různých evropských velkoměstech, z nichž se vždycky vracel domů. S těmito jeho návraty a útěky se setkáváme v jeho sedmi lyrických básnických sbírkách.
Díla:
Stoletý kalendář
Melancholická pouť
Sluneční hodiny

f) Viktor Dyk (1877 – 1931)
K jeho básním se náš národ vracel vždycky, když nu bylo nejhůře. Psal poezii, prózu a dramata. Těžiště jeho tvorby však nalézáme v poezii – v lyrice.
Díla:
poezie:
Devátá vlna – je to poslední dílo, které Dyk napsal se stejnojmennou básní, v níž se stále opakuje
refrén: „Smeť mne, smeť, devátá vlno.“ Krátce na to se Dyk utopil při koupání
v Jugoslávii.

Splav – nejkrásnější Šrámkova sbírka a jedna z nejhezčích sbírek přírodní lyriky v české poezii.
Popisuje zde přírodu v okolí Sobotky, několik básní reaguje na I.sv.v.
próza:
Stříbrný vítr – hlavní postava student Jeník Ratkin představuje samotného Šrámka i celou jeho
generaci, odehrává se v Písku.
dramata:
Léto
Měsíc nad řekou – obě dramata se odehrávají v Písku

d) František Geller (1881 – 1914)
Byl největší bohém ze všech anarchistů, svůj život prožil v různých evropských velkoměstech, soustřeďoval se hlavně na noční život, svoje básně psal v nočních barech a lokálech. Jeho básně se podobají kupletům a šansonům (v Německu a Francii).
Díla:
Po nás ať přijde potopa
Radosti života

Dílo:

Kniha lesů, vod a strání – jedna z nejkrásnějších sbírek přírodní lyriky, jaké máme v české poezii.
Popisuje zde přírodu v okolí řeky Svitavy u Brna, kde v době I.sv.v. žil.

c) Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
Je to básník mládí, ve své poezii, próze i dramatech stojí vždy na straně mladých a opěvuje mládí. Narodil se v Sobotce v Českém ráji, studoval v Písku, obě tato města jsou dodnes spjata s jeho jménem. V Sobotce jsou každoročně v létě pořádány literární oslavy Šrámkova Sobotka a v Písku přehlídka divadel malých forem Šrámkův Písek.
Díla:
poezie:
- anarchistické sbírky:
Života bído, přec tě mám rád
Modrý a rudý – barva Rakouska a barva anarchistů
- přírodní lyrika:

Anarchistická poezie počátku 20. století

a) obecná charakteristika
Jde o skupinu básníků, kteří se na začátku 20. století scházejí ve vile Stanislava Kostky Neumanna v Praze na Olšanech. Patří sem kromě něj Fráňa Šrámek, František Geller, Karel Toman, Viktor Dyk. Vydávali anarchistický časopis Nový kult, v němž, stejně tak jako v části své anarchistické poezie, hlásali absolutní svobodu jedince.

b) Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947)
Stál vždy v čele všech moderních směrů, s nimiž se v průběhu svého života setkal.

Karel Hlaváček

(1874 – 1898)
Vynikající básník a malíř, ve 24 letech zemřel na tuberkulózu.
Díla:
Pozdě k ránu – vedle Březinova Svítání na západě nejvýraznější kniha českého symbolismu. Vykres-
lil zde symbolistickou snovou neskutečnou krajinu na přelomu noci a dne. Sbírka je
plná melancholie a smutku, jemuž nelze zabránit.
Mstivá kantiléna – tato sbírka naopak vyznívá vzpurně

8. Impresionismus v české poezii
Antonín Sova:
- Z mého kraje
- Květy intimních nálad

Antonín Sova

(1864 – 1928)
Narodil se v Pacově v jižních Čechách. Byl dlouhodobým ředitelem městské knihovny v Praze. Kromě symbolistických sbírek psal i jinak laděné sbírky.
Díla:
impresionistické období:
Z mého kraje
Květy intimních nálad – v obou sbírkách popisuje krajinu v okolí Pacova, živé obrazy krajiny
v těchto sbírkách patří k nejlepším v české poezii
symbolistické období:
Zlomená duše – vyjadřuje zde pocit celé mladé generace trávené vším, co je obklopuje, patří sem i
báseň Smetanovo kvarteto Z mého života, v němž popisuje obraz skladatelovy
tragédie.
intimní poezie:
Lyrika lásky a života – touto sbírkou vytvořil Sova nový netradiční typ balady, tzv. lyrickou baladu
- jde o baladický příběh, jehož epické jádro je pouze naznačeno v úvodu básně,
ale jeho tragika se už dále nevyvíjí v rovině epické, nýbrž ve sféře citové,
v oblasti pocitů a nálad.

Charakter Březinovy poezie byl poznamenán básníkovým zaujetím pro středověkou filozofii. Je to výrazný křesťanský básník, ke kterému se dodnes vrací celá řada mladších básníků. Existuje Společnost Otokara Březiny (v Jaroměřicích nad Rokytnou), která vydává březinovsky orientovaný časopis a pořádá různé akce na jeho počest.
Díla:
Tajemné dálky
Svítání na Západě – největší sbírka českého symbolismu plná vykonstruovaných neskutečných krajin
s dokonalou formou.
Větry od Pólu
Stavitelé chrámů
Ruce
korespondence s Annou Pammrovou – česká spisovatelka, která byla jeho celoživotní přítelkyní

Otokar Březina

(1868 – 1929)
Vlastním jménem Václav Jebavý. Je nejvýznamnějším básníkem českého symbolismu. Narodil se v Počátkách na Českomoravské vrchovině. Studoval v Telči, později učil na několika místech na Českomoravsko vrchovině, nejdéle v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde je také pohřben. Svých pět symbolistických sbírek napsal v posledních pěti letech 19. století. Později, když už symbolismus neměl co říct, se odmlčel.

Český symbolismus

a) v sochařství
František Bílek
Je největší symbolistický sochař, tvůrce náhrobku Otokara Březiny, jeho velkého přítele. Svoje sochy vyřezával hlavně ze dřeva. Jeho muzeum je v Chýnově u Tábora, kde se narodil, a v tzv. Bílkově vile, kde bydlel. Bílkova vila se nachází u letohrádku královny Anny. Bílek je dále autorem sochy Krista v chrámu Sv. Víta.

b) v literatuře
Po rozpadu České moderny se literatura rozvíjí v celé škále nejrůznějších směrů, stylů a žánrů, z nichž nejvýznamnější je impresionismus a hlavně symbolismus. Symbolismus je směr, v němž autor vyjadřuje svoje pocity a nálady pouze náznakem, symbolem, a zdůrazňuje barvu a hlavně hudebnost veršů. Patří sem: Otokar Březina, Antonín Sova a Karel Hlaváček.

Časopis Moderní revue

V 90. letech se stal symbolismus pojítkem řady básníků soustředěných kolem časopisu Moderní revue, vydávaného Arnoštem Procházkou a Jiřím Karáskem. Tato skupina zvaná Česká dekadence (= úpadek) byla spjata oproti České moderně jednotícím uměleckým programem. Navazovali na dílo Tak pravil Zarathustra (jméno indického bůžka), jehož autorem je německý filozof Friedrich Nietzsche. Jde o vášnivou vůli člověka stát se silným jedincem, tzv. nadčlověkem, který je morálním zákonodárcem a který nově určuje hodnotu jevů.
V tomto programu nacházela mladá generace východisko ze svého zklamání a v symbolismu nacházeli možnosti vyjádřit svou neurčitou představu svobodného člověka.

Česká moderna

V r. 1895 vydává svůj Manifest tehdy sestavená Česká moderna. Přestože neměla dlouhé trvání (neměla ještě svůj program), šlo o první významný pokus sjednotit na společném základě tehdejší mladé literáty. Spojoval je rozchod s vládnoucí politikou, rozchod s dosavadním uměním a právo umělce na vlastní osobité pojetí tvorby. Patří sem např. literární kritik František Xaver Šalda (náš největší český literární kritik), básníci Josef Svatopluk Machar (stál v čele České moderny, napsal sbírku Zde by měli kvést růže), Antonín sova, Otokar Březina a prozaik Vilém Mrštík. Po rozpadu České moderny tito autoři přešli k nově vzniklým směrům (Sova, Březina – symbolismus), jediný Machar byl rozpadem České moderny zdrcen a nikdy se nepřipojil do jiného směru.

Impresionismus v malířství

V r. 1877 uspořádali mladí francouzští malíři šokující výstavu. Vystavovali zde, Monet, Renoire, Pissaro, Degas a další. Směr je pojmenován podle ústředního obrazu výstavy Imprese vycházejícího slunce, který namaloval Monet. Imprese znamená bezprostřední dojem a ten také chtěli všichni tito malíři navodit. V malířství jde o vpád jasných, zářivých, čistých barev oproti dřívější šedi. I technika se změnila, místo dřívějších dlouhých tahů štětcem, sestává impresionistický obraz z jednotlivých letmých dotyků štětcem.
Největším českým impresionistickým malířem je Antonín Slavíček (známé jsou jeho Kameničky na Českomoravské vrchovině, kde maloval). Jeho nejznámější obraz se jmenuje U nás v Kameničkách (s Kameničkami jsme se setkali i v románu K.V.Raise Západ, který se zde odehrává. V románu se ale Kameničky jmenují Studenec).

Arthur Rimbaud

Je autorem mnoha básní, které psal v době svého přátelství s Verlainem (prožil s ním 2 roky života, od svých 17 do 19 let). Později po rozchodu s Verlainem psal Rimbaud, jako jediný z prokletých básníků, i prózu.
Díla:
Spáč v úvalu – obraz zastřeleného vojáka, který leží a vypadá jakoby spal
Opilý koráb – obraz bouřlivé plavby
próza:
Iluminace – (umělé osvětlení)
Sezóna v pekle

Malé básně v próze

Paul Verlaine
Prožil část života v toulkách s přítelem Rimbaudem, kterého později v hádce postřelil a byl odsouzen do vězení. Po návratu se uchýlil k alkoholu (právě jeho zásluhou se proslavil nazelenalý absint jako zdroj inspirace). Svou poezií, která chtěla být především hudbou, která pocity a náladami napovídala pouze náznaky slov, se stal Verlaine zakladatelem symbolismu.
Dílo:
Písně beze slov – vynikají tím, že přibližují náladu okamžiku volně spojenými obrazy a představami
ve všem jenom vzdáleně se vztahujícím k námětu, zato ale silně zdůrazňují rytmus
a melodii.

. Prokletí básníci

Všemi aspekty své poezie se staly ve své době zcela nepochopeni. Patří sem: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud.

Charles Baudelaire
Byl velký bohém, šokoval svým způsobem života i svou poezií. Krásu hledal v oblastech, kde to překvapovalo a pohoršovalo, v krutosti života, nudě a smrti.
Díla:
Květy zla – tato sbírka ho proslavila, byl však za ni odsouzen z mravnostních důvodů k žalářování a
pokutě a sbírka byla okamžitě stažena z prodeje. Spojuje zde představu krásy a zla, lásky
a pohrdání, vyznává smyslovou a exotickou krásu.
- Mršina (Zdechlina) – tato báseň je součástí sbírky Květy zla. Krása je zde hledána ve smrti,
rozkladu a smradu rozložení zdechliny koně.

1. Dva základní rysy 90. let
- nonkonformismus – naprostý rozchod umělce s tehdejší společností a vymanění se z její závislosti
- literatura se rozvíjí v dosud nebývalé rozmanitosti směrů, stylů a žánrů

2. Charakteristické rysy poezie 90. let
Nepřátelství umělce vůči společnosti a naopak se nejostřeji projevilo v poezii, přestávají zde být respektovány platné zákony a uznávaná pravidla.
charakteristické rysy:
- osamocení umělce
- zdůraznění svobody umělce
- výraz iluzí oblastní výjimečnosti
- soustředění na vnitřní život člověka – tito umělci zdůrazňovali právo na osobité vidění světa a jeho prožívání. Výsledkem je rozvoj bohatě odstíněných uměleckých tendencí.
- sensibilita – přecitlivělost
Všechny tyto charakteristické rysy jsou typické pro francouzské básníky, kteří jsou nazýváni prokletí básníci.

Jaroslav Vrchlický

(vlastním jménem Emil Frýda) byl to všestranný autor, psal jak lyriku, tak epiku, tak drama a k tomu ještě překládal do češtiny. Jeho lyrika byla intimní a milostná. Sbírky Z hlubin nebo Co život dal. V epice se hlavně zaměřil na vývoj lidstva (podle něj byl největší vývoj v období antiky). Sbírky Duch a svět, Selské balady. Jeho nejslavnější drama je Noc na Karlštejně, což bylo také zfilmováno. Překládal takové autory jako Shakespeare, Huga Poea,

Mezi avantgardní směry patřil třeba symbolismus. Symbolisté vycházeli z toho že někdy může nastat neshoda mezi čtenářem a básníkem dle jejich zkušeností. Symbolisté to vyřešili tím že požívali ve svých dílech symboly jako například stůl nebo židle a každý čtenář si vybaví tu svojí židli co zná a má doma. Ale tohle
podání je někdy velmi těžké rozluštit “co tím chtěl vlastně básník říci“.