Jan Neruda

Balada dětská - Báseň vznikla v létě 1878 v Písku
jako projev soustrasti věnovaný paní Heydukové, ženě básní-
ka Adolfa Heyduka, při úmrtí její dcerušky Jarmily. - Za-
hrajem si na Hélice - lidová dětská hra, při níž tančí nej-
prve družičky kolem jedné z nich, tak zvané Héličky, a pak
Hélička tancuje s každou zvláště; kůr - sbor;
babátko - děťátko;

rytíř Paleček - šašek krále Jiřího z Poděbrad nazývaný
také bratrem Palečkem, poněvadž jej takto oslovoval král.
Vystupoval jako ochránce spravedlnosti na dvoře králově
a pomáhal členúm jednoty bratrské v době pronásledování.
Příhody Palečkovy, jeho vtipy a výroky byly sebrány v His-
torii o bratru Palečkovi a na konci 16. stol. vytištěny.
Paleček představuje typ prostého a ušlechtilého mudrce,
proto jej učinil Neruda i hrdinou své básně; Vesna - bo-
hyně jara;

Romance o černém jezeře - Báseň vyšla pů-
vodně v časopise Květy pod titulkem "Ze zpěvů pátečních"..
- Černé jezero - jezero v severozápadním cípu Šumavy,
pod Jezerní stěnou, ve výši 1008 metrů; rmutný - smutný;
tem - pluk, sbor;
podsvětí - sídlo duší zemřelých (v antickém bájesloví);

Karel IV. - český král (1346-1378), dal podnět k pěstování
vinné révy u Mělníka; Bušek z Vilhartic, Český pán, jehož
připomíná Karel IV. ve svém životopise; kvas - nápoj na-
kyslé chuti, připravovaný z mouky, sladu a kvasnic; v Bur-
gund - Burgundsko - krajina ve Francii, proslulá vinař-
stvím; peluň - pelyněk, rostlina hořké chuti;
půnebí - ponebí, patro;

Romance o jaře 1848 - Báseň připomíná události
a naděje revolučního roku 1848. - tém - témě, temeno;

Jan Neruda

Nerudovy Bala dy a romance a Zpěvy páteční vydáváme podle kri-
tického vydání těchto básnických sbírek v 2. svazku Básní, který
vyšel v roce 1956 ve Spisech Jana Nerudy v Knihovně klasiků.
Jen v pravopisné úpravě textu bylo přihlédnuto k novým Pravidlům
českého pravopisu.

Balady a romance - Tato sbírka básní vyšla poprvé
v roce 1883 jako 1. číslo Poetických besed, redigovaných
Janem Nerudou. Jednotlivé básně této sbírky vznikaly a byly
časopisecky uveřejňovány v době od roku 1875 do roku 1883,
většina z nich vznikla však až v letech osmdesátých;

Balada pašijová - Její námět čerpá z obsahu pašijí,
církevních zpěvů, zpívaných o velikonocích, v nichž se líčí
utrpení (latinsky passio) Ježíše Krista;

Cherub - Seraf - Trůn - zástupci tzv. andělských sborů
(kůrů); že ho Zalhou, zradí, opouštějí - Ježíše zradil jeho
učedník Jidáš a zapřel jej i apoštol Petr podle Ježíšovy
předpovědi: "Prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapřeš"
(Lukášovo evangelium); že ztratil, Bože, také tebe - podle
evangelia Markova zvolal Ježíš přibitý ke kříži: "Bože
můj, Bože můj, pročs mne opustil?"; charý - černý, temný;
pod křížem stúj matka - evangelium Janovo připomíná, že
u kříže byla Marie a že "Ježíš zřev matku, řekl matce
své: Ženo, aj syn tvůj";

Jan Neruda

KU VZKŘÍŠENÍ!

Když se hory zelenají, modrým květem prokvétají,
anděl Páně po nich chodí.
Krok svůj staví, v kraje zírá,
palmou mává, hromem volá,
jarním hromem, prvním hromem:
"Ku vzkříšení! Ku vzkříšení!

Kdo jste spali, procitněte, kdo jste zmdleli, oživněte!
Zámky země odevřeny,
klenby hrobů odvaleny,
z hrdla lidu pouto sňato -.
hromným slovem božím volám:
Ku vzkříšení - ku vzkříšení!

Hrom se dolů s hory valí -. údol duní, zem se chvěje -.
slyšíš, lide, slyšíš, lide?
Chýš se jako v proudu houpá,
hrad se ve základech třese,
na věžích to samo zvoní:
ku vzkříšení, ku vzkříšení!

Kdo se choulí, bůh když volá -. pro věk ztracen,
vržen k trouchni-
slyšíš, lide, slyšíš, lide?
Cítíš, krev že v žilách tepe,
ve svalech že ocel květe,
v prsou že to hučí, bouří:
ku vzkříšení, ku vzkříšení!

Kdo se třese, hrom když bije - pro věk ztracen,
vržen k trouchni:

z ledů budí bůh jen krásu,
z hrobů hrdiny jen volá -.
není jara bez hřímání,
není cesty mimo krví
ku vzkříšení, ku vzkříšení!

JEN DÁL

Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál -.
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem k předu -. dál, jen dál!

S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,
jak byl by z rukou božích vyšel dnes;
jenž dosud v prsou nese idól žasný,
byť byl i před věky již za něj kles!
Za volnost lidskou -. v nás kdys rozekvětla! -.
dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:
ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,
zas k slávě vznese nás -. jen dál, jen dál!

Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,
den nový vzešel k nové práci nám,
jeť sláva otcův krásný šperk pro syny -.
však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám!
Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,
vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,
je za korábem jenom brázda lesklá -.
napněte lana -. vzhůru plachty -. dál!

Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,
že přízeň doby není jasna tak!
což růže neodvírá svoje květy,
když mezi ní a sluncem rozstřen mrak?
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,

den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje -. jen dál, jen dál!

Nám slunce jako jiným skráně zdobí,
nám po noci jak jiným vzchází den,
jsme jako jiní syny velké doby -.
ta žádá však si celých mužů jen!
Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,
by truchlý rej náš plesem zas se zdál,
ty zlatá naděj, smavá troufalosti,
nes prapor náš, my s jásotem jdem dál!

My nevíme, co budoucnost nám chová -.
však ještě žije českých bitev bůh,
a pro vítězství veliká a nová
je dosud širý dost ten český luh!
A chce-li bůh snad dát kdys nové seče -.
nám stačí hlas husitský na chorál,
dost v zemi železa na dobré meče,
i v krvi železo -. jen dál, jen dál!

Ach hleďme pilně ke korábu svému,
jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,
a věrně, toužně přilneme-li k němu,
zas šťastna záhy bude Česká zem!
Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,
čeho si v nejbujnějších snech svých ždál -.
to lidské moře nezná odpočinku,
Ty též ho neznej, stále měj se k činu,
dál, Národe náš drahý, věčně dál!