Thursday, January 31, 2008

BALADA STARÁ -. STARÁ!

rukama lomila, po břehu chodila,
na kámen poklekla, dceru porodila.

"Chceš Ty, matičko má bledá,
bych Ti rybek nalovila?"
"Jak bys sítě rozhodila,
vždyť ses sotva narodila!" -.

"Chceš Ty, matičko má bledá,
bych si plinky vybílila?"
"Zanech plínek, dlouhá cesta,
čas, bys sobě popílila!" -.

"Vlna s vlnou v rozhovoru,
mám se po vodě dát dolů?"
"Po vodě se dáme spolu,
zastavíme mlýnská kola,
aby mladý mlynář věděl,
kdo ho před soud boží volá!",.,

Labels:

Wednesday, January 23, 2008

BALADA ZIMNÍ

Čaroděj šel po silnici
v mrazné zimní chumelici,
došel k šeré šibenici.
Šibenice trojram lysý,
na ní tři zloději visí.
Usednul. "Zde dobré by dlo.
Máte, hoši, pěkné sídlo! -.
ale teď už honem dolů,
ponoclehujem tu spolu!"
Zaklel, máchnul rukou v kole,
hup! a již jsou všichni dole.

Zasedli kruh ve příšerný.
Hlavy sobě napravují,
mistra chvalně pozdravují.
První jako pes je černý,
kde ramena tu kolena,
brada věky neholena;
druhý s hlavou rozsochatou,
s nohou dřevem podepjatou;
třetí -. pánbůh budiž s námi! -.
celý nahý -. v očích ledy,
po tváři je jíním šedý
a po těle střechýl samý.

"Vzkřísil jsem Vás, dále žijte,
tropte dál svou lotrovinu,
za to mně dnes posloužíte.
V šibenice nočním stínu
pospolu se pobavíme,
vínem spijem, povyspíme.
Vzhůru, sneste, čeho třeba,
jeden peřin, druhý chleba,
třetí vína -. kapka stačí! -.
vzhůru, leťte, plémě stračí!"
Vzlétli jako hejno ptačí.

Vzduch jen hvizdnul divým letem
a již první snes se zpátky.
"Nesu polštáříček malý,
uzmul jsem jej vdově chudé
churavícím pod dítětem;
trochu na nás bude krátký -."
"Však ho na nás dosti bude!"
mistr tovaryše chválí;
říká slova, statek množe:
už tu čtvero měkké lože.
Nad hlavami teskné vání,
jako dálné žalování.

A již je tu nazpět druhý.
"Nesu víno, šel jsem zchytra
na skříň kostelního sluhy,
mělo ku mši sloužit zítra;
jen že je ho málo trochu. -."
"Stačí nám, můj dobrý hochu!"
Mistr říká svoje bludy,
a již vína kolem sudy.
Ve vzduchu to lačně hučí,
jak když šedí vlci skučí.

Třetí tu a volá v plesu:
""Svěcenou Ti hostyj nesu!
Vyrval jsem ji knězi ctnému,
nes ji k smrti nemocnému
na poslední posilnění!"
"Dobrý chléb, když jiný není. -.
Hrom v tom bouchnul. -. Co se děje? -.

zem se pod nohama chvěje,
vzduch jak hlína, plný chmýru,
vše se točí v náhlém víru,
co kde leží, co kde stojí,
vzhůru dolů lítá v roji,
a ti čtyři v divém kůru
letí jako plevy vzhůru.
Ještě zavzdechnutí táhlé,
a zas ticho, ticho náhlé.

Zimní ticho. Přišlo ráno,
s nocí den se plavě mísí,
nad silnicí trojram lysý,
na něm čtyři chlapi visí

Labels:

Saturday, January 12, 2008

ROMANCE HELGOLANDSKÁ

Bouř žene koráb u divokém běhu.
John lampu klamnou k skále přivěsil
a dí: "Bůh žehnej břehu!"

A koráb k světlu žene se a v trysku
se náhle přes úskalí překotil,
a stěžněm vězí v písku.

John zavejsknul si ve syčící pěnu:
"Má dceruška si chystá veselku,
dnes pomohu jí k věnu!"

A člunek jeho jako liška běží
po těžkých vlnách tam, kde zvrhlá loď
jak černá rakev leží.

John nenavykl marně tratit času,
svou sekyru hned v koráb zarazil,
v tom z nitra doslech hlasu.

"Jen pospěš, pospěš!" zní to dutě zdůli,
"a všeho zboží půli dostaneš,
i všeho zlata půli."

John naslouchá a vytřešťuje zraky. -.
"Aj pakli jedna půle bude má,
toť bude druhá taky!"

A rychle s člunkem ku břehu uhání.
Po celou noc se k lodi nevrátil,
až teprv po svítání.

Až po svítání, v bílé ranní době
zas sekyru svou v koráb zaráží,
a uvnitř již jak v hrobě.

Již voda otvorem si cestu klestí,
teď vyhoupla si první mrtvolu,
John rychle po ní pěstí.

Tvář mrtvou k sobě obrátil: "Eh kletě!
je po svatbě -. já tady za vlasy
mrtvého držím zetě!",.

Monday, January 07, 2008

ROMANCE ITALSKÁ

Ugo Bassi, mnich a republikán,
chycen Rakušany, vydán Římu;
odsouzeu jest k ztrátě posvěcení
a pak k smrti v sedmi pušek dýmu.

Vyvedli ho, čtverhran rozstavili.
Katan kněz naň vskočil jako saně,
hrubou cihlou drhnul šíji jeho,
drhnul do krve mu jeho dlaně.

"A teď jdi -. a klepej na nebesa,"
dí pak katan kněz ve pustém smíchu,
"nepozná víc Kristus sluhu v Tobě,
jak Ty jeho nepoznáš v svém hříchu!"

Pušky cvakly. Mnich se náhle vzpřímil,
hrdě na prsa své ruce loží. -.
"Myslíš, že se Tobě, bídný cháme,
zjevila kdys svatá vůle boží?

Však mne pozná Kristus, pozná mžikem,
jak já mžikem jeho, mistra ctného:
podle lidstva reků kolem něho,
praporu dle nad ním červeného!" ,.,

Labels: