Vítězslav Hálek

• Ve své době byl oslavován jako největší básník – jeho poezie je optimistická a veselá
• 1. sb. VEČERNÍ PÍSNĚ – milostná lyrika – plná štěstí, radosti a optimismu, oslava lásky, ženy, přírody  tato sbírky mu vynesla oblibu
• POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE – baladicky laděné (epické básně) – upozorňuje na sociální problémy na vesnici
• MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA – jeho nejzdařilejší povídka. Liduška (dívka ze statky) miluje chudého hudebníka Tondu. Rodiče jí však donutí si vzít boháče. Tonda odchází do světa, Liduška ho hledá na všech zábavách – věří, že se vrátí. Nakonec zešílí
• NA VEJMINKU – kritika bezcitného vztahu dětí k rodičům.

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ

obraz Malé Strany v době Nerudova dětství (autobiografické rysy) – kritika obyvatel Malé Strany i láska k nim, mistrovské charakteristiky, vyprávění popis (13 povídek: Týden v tichém domě, Doktor Kazisvět, O měkkém srdci paní Rusky, Přivedla žebráka na mizinu, U tří lilií, Pan Ryšánek a pan Schlegl, Hastrman, Svatováclavská mše, Jak to přišlo, že 20. srpna 1849, o půl jedné poledne, Rakousko nebylo rozbořeno, Večerní šplechty, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Figurky, Psáno o letošních dušičkách)

Jan Neruda

• ve své době nebyl jako básník příliš oblíben (sarkasmus, vážnost, drsnost)
• redaktor Národních listů – psal do nich své fejetony (asi 2000) – pod značnou  (fejeton = krátký literární útvar, který si všímá aktuálních problémů a událostí) – fejetony byly vydané v souborech ŽERTY HRAVÉ A DRAVÉ, DROBNÉ KLEPY, BÁBY A BABY
• 1. sb.: HŘBITOVNÍ KVÍTÍ – psána v době Bachova absolutismu  pesimistické básně, sb. ovlivněna nespokojeností s politickou situací i nešťastnou láskou (rozchod s Annou Holinovou)
• PÍSNĚ KOSMICKÉ – odraz tehdejší doby (objevy v přírodních vědách) – alegorické zpracování života a politiky – personifikace, vliv vědy, vlastenectví
• BALADY A ROMANCE – záměna termínu balada a romance (balada – báseň s chmurným dějem a tragickým koncem, romance – krátká lyricko-epická báseň bez tragického konce). Tématické okruhy: představy malých dětí a lidu: Balada dětská (romance)
náměty z Bible: Balada tříkrálová, Romance štědrovečerní
národní život: Romance o Karlu IV., Balada česká (romance)
sociální náměty: Romance italská (balada)

Májovci

1858 – almanach Máj – redaktorem byl Josef Barák a organizátorem Vítězslav Hájek
na počest K. H. Máchy –viděli v něm velikého tvůrce
program Májovců:
návrat k Máji
cítění Čech jako země na stejné úrovni jako je Evropa
orientace literatury na současné společenské problémy, zájem o sociální otázky
uplatňovali realistické postupy
chtěli zobrazovat skutečnost – realistické postupy
požadovali, aby autoři měli rozhled po evropské kultuře
důraz na sdílnost projevu – krátké, jasně definované útvary (povídky, romány)
odmítají historismus  současná témata
bojovali proti sociálnímu i národnostnímu útisku

konec 19. století:

- úspěšný rozvoj společnosti umožňoval optimistický pohled na společnost, postupem ke konci století nastala změna: katastrofické představy
chaos
desorientace
– růst napětí a neshod ve společnosti, odmítnutí hodnot a ideálů měšťácské společnosti –
– pesimistický životní pocit
- století pokroku, vědecko-technická revoluce, rychlé životní tempo
- krize, rozčarování, napětí a
- nové umělecké směry:

Vzpomnělo pak na babičku, na tu starou lakotu, záhy vetchá stařenka zdobí tyčku u plotu. Když to děda všechno spatřil, zasípal : "Ty hajzlíku !!! " staré kosti pomalé jsou, neunikly majzlíku. Po chvíli pak upozornil alarm VB stanici, že se něco nekalého děje v místní márnici. Kapitán se líně zvedá, do auta se doplazil, dítě zmáčkne odpal včas, s bombou k nebi vyrazil. Tak se dítě pojistilo, že mu už nic nebrání, dál si hrát na predátora bez trestného stíhání.

Sirotek - surová básnička

U hrobečku dítě stálo, z plna hrdla mlčelo, před chvílí se usmívalo, když tatínka věšelo. Tu si náhle pomyslelo - máma má o tátu strach, nechtělo maminku trápit, teď je dvojnásobný vrah. Dva hrobečky vedle sebe, brácha vchází do dveří, za chvíli budou už tři, když se dílo podaří. Setmělo se, měsíc vyšel, dítě už má strašný hlad, no a tak si umanulo z macka guláš udělat. Či či, macku, pojď sem ke mně, dítě zvedá topůrko, macek přišel, dítě jásá, už tě mám ty potvůrko.

Oscar Wilde

1854 – 1900
Angličan irského původu
dramatik, prozaik, básník a esejista
ústřední postava hnutí dekadentů
oslava krásy
odmítají spojení umění a morálky

Obraz Doriana Graye
románové podobenství
dramata
Vějíř lady Windermerové
Bezvýznamná žena
Ideální manžel
Jak je důležité míti Filipa
Salome
tragedie – předloha pro Straussovu operu
Šťastný princ
andersenovsky laděná pohádka
Balada o žaláři v Readingu
báseň vypovídající o pobytu ve vězení, kam byl Wilde odsouzen

Stéphane Mallarmé

1842 – 1898
málo přístupná symbolická poesie
„Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč.“
chtěl sloučit poesii, hudbu a výtvarné umění
jazyk básní by se měl lišit od jazyka všedního dne

Jean Artur Rimbaud

1854 – 1891
nejproslulejší
básně plné obraznosti, metafor, zvuků a barev
Iluminace
soubor básní
báseň Samohlásky
zvuk každé samohlásky spojen s barvou
„A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek.“
Opilý koráb
snová báseň – nikdy neviděl moře
fantasie, obrazotvornost
symbolický obraz básníka totožného s lodí – bouřlivá plavba

Paul Verlaine

1844 – 1896
symbolista, ovlivněn impresionismem
bohém – toulal se s Rimbaudem po Evropě
postřelil ho – byl vězněn

Básnické umění
programová báseň symbolismu
Saturnské básně
parnasismus
silná hudebnost, volně řazené představy, náznakovost

Charles Baudelaire

1821 – 1867
rozhraní symbolismu a parnasismu
do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým
protiměšťácký postoj, bohémský život v Paříži
Květy zla
básnická sbírka
zkušenosti z autorova života
nepřikrášlený obraz reality, které vládne zlo
nemožnost člověka dosáhnout štěstí
jediná pozitivní hodnota – umění usilující o krásu
oxymóron – spojení představy krásy a zla
pobuřující cynismus – hledá krásu v ošklivosti
vyvolal odpor měšťanů – z mravnostních důvodů pokutován
6 oddílů
(Splín a ideál, Víno, Revolta, Pařížské obrazy, Květy zla, Smrt)
báseň Zdechlina

Walt Whitman

1819 – 1892
americký básník, publicista
dává poesii nový obsah (oslava života a všedních věcí),
novou formu (lyrická pásma) a přináší volný verš
Stébla trávy
básnická sbírka
nové pojetí krásy a pravdivosti
oslava všedních věcí

„PROKLETÍ BÁSNÍCI“
moderní světová literatura ve Francii
ve své době nepochopení
svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťanskou morálku
otevírali cestu nové poesii

Edgar Alan Poe

1809 - 1849
Američan
tvůrce krátké romantické a fantastické povídky
zakladatel detektivní novely
považován za předchůdce moderních hororů
Havran
básnická skladba s tématem smrti mladé dívky
Jáma a kyvadlo
hororová povídka
motiv zániku a smrti

SYMBOLISMUS
řecky symbolon = znak
opozice smyslově povrchního impresionismu a popisného naturalismu
nepřímé pojmenování – symbol, náznak, obraznost
důraz na hudebnost verše

DEKADENCE
francouzsky décadence = úpadek
původně souhrnné, hanlivé označení francouzské poesie konce 19. století
pohrdá měšťanskou kulturou a tradicí
provokovala - sahala k tématům, která byla tabu
erotika, morbidita, poetizace zla a násilí
neuctivý vztah k Bohu, oslava Satana a kult smrti

IMPRESIONISMUS

latinsky impressio = otisk, dojem
název od obrazu Clauda Moneta Imprese vycházejícího slunce
původně umělecký směr v malířství
zachycuje okamžitý dojem
vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle
smutek, radost, melancholie, nostalgie
potlačení rozumové části a obsahu
volné řazení zrakových a sluchových vjemů

společenská situace se odrazila i v literatuře
nové umělecké směry jsou hledáním nových cest v umění
prostřednictvím svobody jedince
společné rysy
soustředění se na vnitřní život člověka
právo na osobité vidění světa
pravdivé a nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků a nálad
bez falešných ohledů a zábran morálky

velké změny

vedoucí ke katastrofickým představám, chaosu a desorientaci
rychlé životní tempo, konkurenční boj, růst sociálních problémů
společnost je plná pesimismu a beznaděje
každodenní realita vystavena ostré kritice
období spojované s nejistotou, neklidem
krize myšlení a kultury vůbec

Friedrich Nietzsche
německý filosof
odmítl absolutní základ pravdy či dobra, jemuž by byl člověk zavázán
nic na světě nemá absolutní hodnotu nebo platnost
→ nihilismus
latinsky ničil = nic

Moderní básnické směry

konec 19. století

překvapivé vědecké objevy

biologie (Darwinova evoluční teorie), chemie

roste prestiž vědy

převládá positivismus

zakladatel Conte

skutečnost je to, co vnímáme svými smysly a zkušenostmi

strojní výroba – změna sociální struktury společnosti

škola parnasistů

umělecká reakce na poesii romantismu ve Francii

soustředili se na formu

chtěli krásnou poesii a čisté umění

obsah nebyl důležitý

náměty nebyly současné (ale z antiky, snů)

představili se ve třech sbornících

Současný Parnas (1866, 1871, 1876)

např.: Theophile Gautier

Sully Prudhomme

Francesco Farniente

Noc byla. Bláto tuhlo v led.
Potloukal jsem se Prahou.
Řek' jsem si: Ráno je tu hned,
a odjedeš pak drahou.
Za nocleh škoda zlatky.

Kaváren okna hořela,
však pusto na ulici.
Jen žena kolem kráčela
kohosi hledající
v podzimní chladné noci.



A v kapsách prázdno, v srdci vztek
a v duši smutku příval,
německý starý popěvek
jsem špatným hlasem zpíval.
- Strážník hrál někde v karty.

Přec jen to život osladí
takto si zazpívati
o růžích zvadlých, o mládí,
které se nenavrátí,
nikdy se nenavrátí.

Společnost jakás neznámá
se namanula k tomu.
Šli dřevěnýma nohama
vlastenci z krčmy domů.
Ať žije státní právo!

Jeden, jenž mluvil za všechny
v patriotické snaze
vzkřik' na mne: "Chlape, německy
řveš ve slovanské Praze?
To buršácká je drzost!"

Vypuk' jsem v urážlivý smích
bojechtivostí sveden.
Pohříchu osm bylo jich,
a já jsem byl jen jeden.
Pokleslo moje srdce.

Pravil jsem: -Neprovokuju
vás, páni znejmilejší!
Vlast vaši krásnou miluju,
ačkoli nejsem zdejší.
Ať žijí Češi! Na zdar!

- Přišel jsem z dálné ciziny,
o pohostinství prosím.
Já syn jsem slavné rodiny
a slavné jméno nosím:
Francesco Farniente.

- Králové, šlechta erbovní
do rodiny mé patří,
i hodnostáři duchovní
jsou mnozí moji bratři
z rodiny Farniente.



- Má píseň ze sna budívá
občany klidných duší.
Ale kdo sedí u piva,
ten se tím nevyruší.
Ať žije ten, kdo pije!

- Urážet nechci. Je to hřích.
Jak řehotání koní
do nocí podzimních můj smích,
já nevím sám, proč zvoní,
do chladných nocí zvoní.