V pusté jsme nebeské končině,
slunce i se planetami,
jinde je světů jen naseto,
my jsme tak světově sami!

My když i nožičky vyšvihnem
do šipkých světelných skoků,
letíme k nejbližší sousedce
předce jen trojici roků.

"Paničko Alfo Kentauri,
poptávce dovolte ňáké,

matička Slunce se dává ptát,
máte-,li dětičky také.

Nás je Vám, stydno až vyslovit!
je nás tam doma jak smetí,
matička zvláštní má "hvězdáře,"
kteří jí sčítají děti.

Některé z nás, ty už umřely,
některé ještě se rodí,
některým mladicky do skoku,
jiné jak o berlách chodí.

Uran a Neptun -, tak pro příklad -,
dávno jak rampouch jsou tuhy,
vedle nich v posledním tažení,
Saturn i se svými kruhy.

Jupiter také už zvadlv kmet,
pleť jeho žlutě tak září,
ledové ruce, líný chod,
široké vrásky ve tváři.

Promrzelý je to kolahnát!
ač že vám sotva se plazí;
my když se nejpěkněj točíme,
on nám to, habán ten, kazí.

Mars -, no ten ještě by prošel předc,
jen kdyby nebyl tak rudý -,
to je to : hbitým že pijákem
voják as, po světě všudy.

Země -, ach Země! toť ženuška!
při práci věčně jen hravá,
plna je květů a písniček
mladá jak lípečka zdravá.

Ještě pak, holčička Venuše,
kypící, bující poupě,
a skoro matce až na klíně
Merkur, to nemluvně hloupé.

Je Vám to pečlivá matička,
kol sebe drží nás mladší,
ale i postárlé propouští,
jen až kam zraky jí stačí.

A jsou i planety takové,
které už před časy zvadly,
jejichžto trouchnivé mrtvoly
v komety již se rozpadly.

Odlétly, ve hvězdách zmizely,
už se i rozprchlé zdály,
matička na ně jen vzpomíná
v světové myšlének dáli.

Někdy se po nich však roztouží,
náhle je stáhne až k sobě,
ohnivé slzičky žíhají
po nebi v němé té době.

IX.

Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách,
jak dědeček ve kronice,
vždyť čteme tam samou jen minulost,
co bylo, co není snad více.

Čtem o nesmírnosti prostoru
a mysl nám trne, žasne,
že papršlek světla než sletí k nám,
snad hvězda již zhasla, snad hasne.

Čeho my ještě se dožili!
ba na stará kolena divy :
nám minulé vidět lze přítomně
a mrtvy zřít jakoby živy!

X.

Paprsku s Alkyony mé,
světelný šípe, znáš-,li,
čím si Tvá paní líbezná
luznou svou líci krášlí?

"Ach snad už líc ta povadla,
snad už je po všem vděku,
vždyť já k Vám světla s poselstvím
letím již na šest věků!"

Poslíčku říše Mlékové,
po jakém po zákonu
kupí se světův millión
světelných do záhonů?

"Ach snad už zhasly světy ty,
snad už je po všech veta,
od mého vzletu vrší se
v tisíce věkův leta!" -,
Jako ta lidská myšlénka :
po věcích teprv hřímá,
po věcích lidstvem zachvěje -,
myslitel dávno dřímá.

Poeto Světe! co jsi aeón prožil,
než hvězdu k hvězdě v zvučný verš jsi složil,
než každé slunce s planet květem různým

jsi v sloku sloučil uměním svým luzným,
než z chaosního myšlének svých víru
jsi slunce k sluncím uveds v zpěvův míru -,
než mladé Zemi řekls : "Oživuj!"
po prvé nechal mladé srdce tlouci,
odevřel oko lidské : "Obdivuj!"

Poeto Světe! Hymnus Tvůj je věčný!
Tvá každá sloka má svůj život pučný,
a když jej vykvěte, dá mrtvol zvučný
v Tvé ruce zpět co zárod nově vděčný.
Poeto Světe! Kam se hymnu křídla
přes hlubně tmy, přes všechna světel vřídla,
kam, kam se křídla hymnu rozkládají?
Když mořem vanou, moře z dna se bouří,
když zemí vanou, země k nebi kouří,
když nebem vanou, světům dech se tají!

Poeto Světe, co Tvůj hymnus kryje,
co vše v něm mře, co nesmrtelno žije!
Ba není krásy, by v něm nekvítala,
a není zoře, by v něm nesvítala,
a není jasu, by se jím nešířil,
a není květu, by se v něm nepířil,
ne ptačích hrdel, by v něm nezapěla,
ne dětských smíchů, by v něm nezvonily -,
a není slz, by jím se neronily,
ne zoufalosti, by v něm nevzkypěla,
a není boje, by v něm neburácel,
ne mučedníka, by v něm nekrvácel -,
a není touhy, by jím nevanula,
a není lásky, by v něm neplanula,
a není srdcí se vším citem svojím,
by netloukla v tom velkém hymnu Tvojím!

Poeto Světe! Poetův jsi bohem,
a předc -, jsi poetou jen všech poetů slohem.
A byť Tvůj hy mnus velký jako nebe,
co dáváš v něm? -, vždy jen a jenom sebe!
A čtoucím nám byť nadšením až vzplály líce,
my cítíme : poeta cítil více!
Ty s tvůrčí rozkoší máš tvůrčí trýzeň spolu -,
a kdo se z čtoucích ptá, co hymnus stál Tě bolu?