Jazyk tangské básně:

 klasický jazyk wenyan
 absence podmětu, ukazatele množného čísla a ukazatelů slovesných časů
Vztah rytmického a syntaktického členění verše:
 tangská báseň ve své původní podobě postrádá grafické členění do veršů
 rozpor mezi syntaktickým a rytmickým členěním verše pomáhá zdůraznit některé větné členy a spoluvytváří vnitřní rytmus básně
 v čínské terminologii se pro označení verše používá stejného termínu jako pro označení věty (ju, 句)

Tangská poezie:

 tradičně se dělí na čtyři období (rané, vrcholné, střední, pozdní)
 ad rané: elegantní poezie dvorského stylu, příležitostné básně a básně na císařské zadání → Čtyři ranětangští géniové (Wang Bo, Luo Pinwang, ...)
 ad vrcholné: dovršení vývoje metra pravidelné básně, syntéza všech předchozích snah → přírodní lyrika, hrdinská poezie (Li Bai, Meng Haoran, Chan Jian, Cen Shen, Gao Shi, Wang Changling)
 ad střední: Du Fu, Bai juyi → nové yuefu → sociální tematika, zdrojem inspirace se stává mytologie a fantastický svět nadpřirozených bytostí
 ad pozdní: dekadence, formální virtuozita, téma pomíjivosti světské slávy