POETISMUS

Jako protiklad proti proletářské poezii se po Wolkerově smrti (roku 1924) v Devětsilu začíná prosazovat poetismus. Jeho průkopníkem je Vítězslav Nezval, autorem manifestů poetismu Karel Teige. Jeho principem je umění vidět v životě poezii, básník musí mít schopnost těžit ze spontánnosti své fantazie, využít obrazotvornost. Proto je základem poetismu lyrická báseň a zdrojem inspirace lidová zábava - cirkus, veselice, ... . Odmítá také jakoukoliv tendenci a společnou ideologii, prosazuje svébytnost tvorby, proto je v rozporu s poezií proletářskou.

VILÉM ZÁVADA (1905 - 1982)

Skeptické jsou začátky tvorby Viléma Závady. V prvních sbírkách Panychida (- vzpomínková slavnost) a Siréna se prolínají vzpomínky na válku a na chmurné Ostravsko, kde prožil své dětství. Také Cesta pěšky je věnována Ostravsku, tentokrát jsou pesimistické tóny převáženy láskou k rodnému kraji a oslavou lidské solidarity.
Obavy o osud národa po Mnichovu jinotajně odráží sbírka Hradní věž. Oslava osvobození vlasti a také vliv prožité války na člověka je námětem sbírky Povstání z mrtvých. Utopickým obrazem míru a svobody je Město světla, opět vzpomínkou na rodný kraj je Polní kvítí.

JINDŘICH HOŘEJŠÍ (1886 - 1941)

Z vlastních zážitků vychází proletářské poezie Jindřicha Hořejšího. Pocházel totiž ze skromných poměrů Žižkova a na studium ve Francii (na Sorbonně, v Dijonu) si vydělával řadou zaměstnání. Za války se dostal na ruskou frontu, pak pracuje v Praze jako redaktor.
Ve své první sbírce Hudba na náměstí vyjádřil revoluční naději slovy "Života bído, ty nejsi dědičná". Milostný motiv přidává k sociálnímu motivu současného života na periférii ve sbírce Korálový náhrdelník.
Svoji dobrou znalost francouzštiny využil při překladech francouzské poezie, naopak do francouzštiny přeložil Haškova Švejka.

Do proletářského období

můžeme zahrnout sbírku Pracující den, Srdce a vřava světa a Bouřlivé jaro. S dělníky a chudými cítí pro jejich opravdovost a větší schopnost žít než bohatí. Horovo pojetí proletářské poezie je také méně revoluční než Neumannovo, odmítá politickou agitaci, básník musí podle něj uložit své názory do díla uměleckou formou.
Dojmy ze své cesty do Itálie uložil do stejnojmenné sbírky spolu s motivem konfliktu mezi severem (jako symbol nudy a jednotvárnosti) a jihem (život, vzrušení). Zážitky z Ruska zachytil sbírkou Struny ve větru, obdivuje ho kvůli idealizovanému Leninovi a jeho "nekonečnosti".
Variací na básnický styl a náměty (osudová láska, strach z prázdnoty) Máchova Máje jsou Máchovské variace, vydané ke stému výročí jeho vytvoření. Reakcí na ohrožení vlasti tehdejší politickou situací je sbírka Domov (báseň Zpěv rodné zemi) a Jan Houslista s motivem sepětí umělce s rodnou zemí.
Za okupace těžce nemocný Hora vytvořil sbírku Zápisky z nemoci, osvobození země se ještě dočkal.

Stejně jako u Erbena

tu člověk podléhá osudu, tím je tu ale nespravedlivý společenský řád.
Z jeho prózy zaujala pohádka O milionáři, který ukradl slunce, neúspěšné byly jeho dramatické pokusy (Hrob, Nejvyšší oběť).
V pozůstalosti se zachovaly básně Balada o námořníku, Balada z nemocnice a U roentgenu jsou ovlivněné jeho pobytem v sanatoriu. Wolker totiž trpěl tuberkulózou a v předtuše smrti si vytvořil vlastní epitaf ("Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět a pro spravedlnost jeho chtěl se bít. Dřív, než moh‘ srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let").
JOSEF HORA (1891 - 1945)
Josef Hora sice vystudoval práva, živí se ale jako novinář v Právu lidu a Rudém právu. Překládal z ruštiny, slavné je jeho přebásnění Puškinova Evžena Oněgina (překládal také Lermontova a Jesenina).
Po sbírce Básně, inspirované Vrchlickým a Sovou, vydává už po válce sbírku Strom v květu, která je válkou ovlivněna. Kromě intimní lyriky obsahuje vitalistickou oslavu moderní technické doby.

Poezii

hledá v nejprostších věcech kolem něj, v "mlčenlivých soudruzích". Zvláštní kouzlo má pro něj okno, ulice, poštovní schránka, ... . Závěrečnou básní této sbírky je rozsáhlá skladba Svatý kopeček. Ta má vzpomínkový charakter, kombinací různých motivů připomíná Apollinairovo Pásmo. Objevují se tu přírodní motivy a Svatý kopeček jako poutní místo u Olomouce.Názorová změnu dokazuje sbírka Těžká hodina. Wolker ztrácí iluze, sám říká, že teprve teď dospěl, a objevuje kolem sebe sociální rozdíly. Ztotožňuje se s programem proletářské poezie a pouhý soucit s chudými se mění na odhodlání ke vzpouře a ideologickému boji. Projevuje se v sociálních baladách - Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti.

JIŘÍ WOLKER (1900 - 1924)

Široce známým se stal Jiří Wolker, díky své poezii psané přístupnou formou. Pocházel z Prostějova a po maturitě na zdejším gymnáziu (kde publikoval ve studentském časopise) začal studovat v Praze práva, ale kromě toho navštěvuje přednášky z literatury (F. X. Šalda). V Praze se také s přáteli se členy Devětsilu.
Jeho prvotina Host do domu je typické poválečné dílo. Básník tu vyjadřuje svou radost nad jejím koncem, křesťanskou lásku ke všem lidem a touhu po spravedlivém světě.

Po 1. sv. válce,

kterou prožil částečně na frontě (protiválečná próza Válčení civilistovo), se angažuje v komunistické straně. Orientuje se na proletářskou poezii svou sbírkou Rudé zpěvy, kde nekriticky vkládá do SSSR naděje na uskutečnění světové revoluce. V polemice Anti-Gide odmítavě reagoval na Gidovu kritickou reportáž ze Sovětského svazu.
Od proletářské poezie postupně přechází k odporu proti německé okupaci sbírkami Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života, Bezedný rok a Zamořená léta.

STANISLAV KOSTKA NEUMANN (1875 - 1947)

Stanislav Kostka Neumann začínal jako anarchista, byl jako jeden z členů Omladiny, hnutí za nezávislost na R-U, zatčen a uvězněn. Přispíval do časopisů Moderní revue, Nového kultu a vydává vlastní Anarchistickou revue. Vstoupil také do spolku Devětsil.
Anarchistické jsou i jeho první sbírky - Jsem apoštol nového žití, Satanova sláva mezi námi, Apostrofy hrdé a vášnivé nebo Sen o zástupu zoufajících, kde se utiskovaný lid marně snaží najít Boha, a tak se nakonec obrací k Satanovi. Během svého pobytu na venkově, u Brna, vydává působivou sbírku přírodní a milostné lyriky Kniha lesů, vod a strání, kde vyjadřuje své okouzlení být součástí přírodního dění. Oproti tomu Nové zpěvy jsou oslavou technického pokroku, velkoměsta a tvůrčí práce.

proletářská poezie

, poetismus, surrealismus, vlastenecká poezie

Požadují sociální angažovanost této tvorby, s tím souvisí i výběr tematiky, děj se má odehrávat v dělnickém prostředí, oslavován je kolektiv a třídní boj. Usilují o dynamické a realistické zachycení současných námětů. Tyto pevné požadavky ovšem dosti svazovaly individualitu tvorby. Kromě Wolkera a Neumanna se proletářskou poezií zabývají také Vilém Závada, Konstantin Biebl a překladatelé Josef Hora a Jindřich Hořejší.

pROLETÁŘSKÁ POEZIE

Levicově orientovaní autoři roku 1921 založili Svaz moderní kultury Devětsil. Jeho iniciátorem a prvním předsedou byl Vladislav Vančura, tehdy student medicíny. Po něm brzy převzal vedení literární teoretik Karel Teige.
Prvním programem Devětsilu byla proletářská poezie. Myšlenka revoluční přeměny kapitalismu ve společnost socialistickou vyústila v definování jejích základních bodů Jiřím Wolkerem a S. K. Neumannem v časopise Var.

Mezi

avantgardní směry patřil třeba symbolismus. Symbolisté vycházeli z toho že někdy může nastat neshoda mezi čtenářem a básníkem dle jejich zkušeností. Symbolisté to vyřešili tím že požívali ve svých dílech symboly jako například stůl nebo židle a každý čtenář si vybaví tu svojí židli co zná a má doma. Ale tohle podání je někdy velmi těžké rozluštit “co tím chtěl vlastně básník říci“.

Jaroslav Vrchlický

(vlastním jménem Emil Frýda) byl to všestranný autor, psal jak lyriku, tak epiku, tak drama a k tomu ještě překládal do češtiny. Jeho lyrika byla intimní a milostná. Sbírky Z hlubin nebo Co život dal. V epice se hlavně zaměřil na vývoj lidstva (podle něj byl největší vývoj v období antiky). Sbírky Duch a svět, Selské balady. Jeho nejslavnější drama je Noc na Karlštejně, což bylo také zfilmováno. Překládal takové autory jako Shakespeare, Huga Poea,

Broučkiády:

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. Století
Eliška Krásnohorská- básničkářka, překladatelka, organizátorka ženského hnutí, pokračovatelka v emancipaci žen, stála u zrodu první Dívčí střední školy, autorka přírodní lyriky. Psala také libreta ke Smetanovým operám Hubička, Tajemství a Čertova stěna.
LUMíROVCI – soustředěni kolem časopisu LUMÍR – snaha využívat všechny básnické techniky, chtěli se inspirovat děním ve světové literatuře
Představitelé: J.V.Sládek, J. Vrchlicky, Zeyer)
Josef Václav Sládek- redaktor Lumíru, psal národní poezii,
Používal jednoduchý psaný jazyk. „Páteř národa je rolnictvo se vztahem k
půdě“ , vliv na jeho názory měl pobyt v USA, zaujal ho život indiánů
Poezie: láska k dětem => dětská poezie, psal i lyrickou poezii
Básně: Jiskry na moři, Sluncem a stínem, Selské písně a české znělky,
Pro děti: Zlaty Máj, Skřivánčí písně

b) Škola Kosmopolitní (Lumírovci)

RUCHOVCI- stejně jako Májovci se snažili zařadit naší literaturu do evropského
Kontextu ale psali pouze o Čechách- vydávali časopis Almanach Ruch. Mezi její členy patřili :
Svatopluk Čech – novinář, autor mnoha fejetonů kritických postřehů
Próza: často satira- Broučkiády- příhody maloměšťáka pana Broučka
Poezie: vznešený jazyk, psal však mnohem častěji epiku:
historiská témata: Adamisté, Husita na Baltu
alegorické skladby: Slavie, Evropa

Od 70

. Let století páry (19. Století) nastoupila nová generace básníků a prozaiků. Projevili se dva rozdílné názory na podobu nové české literatury, především poezie. Cíl měli obě skupiny stejný – pokračovat ve stopách Májovců a pozvednout českou literaturu na Evropskou úroveň. Básníci se rozdělili tedy do dvou básnických škol a) Škola Národní (Ruchovci)

Jakub Arbes

(1840-1914) – redaktor Národních listů ze kterých později odešel z důvodu politického věznění. Psal dva druhy prózy. Romaneta a Sociální balady. Romaneta jsou menší romány důkladně prošpikovaný vědeckofantastickým nebo dobrodružným příběhem. Na začátku stojí záhada, která je postupně vědecky odhalována. Na můj vkus je to trochu moc vědecké (co jsem měl možnost číst ukázku z jeho díla Newtonův mozek) a těžké na pochopení.
Jeho sociální romány byly méně úspěšné než romaneta a patřili sem Kandidáti existence a Moderní upíři
Mezi jeho romaneta patřil Newtonův mozek, Ďábel na skřipci, Zázračná Madona, Šíleny job,

Karolína Světlá

– pocházela z měšťanské rodiny, průkopnice emancipace žen- za to bojovala prostřednictvím hrdinů svých románů a povídek Měla dvě prostředí o kterých psala. Nejprve psala o městě a potom když žila nějakou dobu na venkově tak psala o něm.
a) ve městě: Zvonečková královna, Černý pertříčku
b) na venkově: 6ila ve Světlé pod Ještědem byl to vrchol její tvorby- o ženách, jež obětovaly své štěstí ve prospech jiných: Kříž u potoka, Ještědské prózy, Nemodlenec, Vesnický román,

-Čím jsem byl rád-

v této sbírce se objevuje Nerudovo sociální cítění , tento útvar nazýváme sociální balady. Velmi slavné dílo jsou písně kosmické (viz Marečku podejte mi pero).
Próza: Povídky malostranské, Arabesky

-Vítězslav Hálek (1835-1874) byl přirozeným vůdcem Májovců, byl také oblíbenější než Neruda. Jeho básničky si mladí lidé zapisovali do památníčků, protože psal především milostnou a přírodní lyriku. Jeho verše jsou melodické a rytmické, básnická sbírka Večerní písně nebo V přírodě. Zaměřil se stejně jako Němcová na venkov. Dokázal být velmi kritický k venkovu a zaměřil se na rozpory mezi vesničanama. Sbírky jako Muzikantská Liduška nebo Na statku a v chalupě.

Jan Neruda

(1834-1891)- nejnárodnější česky básník, prozaik, novinář. Byl také politicky angažovaný a byl v Mladočeské straně. Opozicí byla Staročeská strana.
Jeho novinářská činnost: Národní listy- kulturní rubrika (divadla), dovedl k
dokonalosti nový novinářsky útvar- FEJETON, který se používá dodnes. Fejetony jako Kam s ní (se slámou se slamníku), Co den dal a vzal.
Sbírky: Knihy veršů, Balady a romance, Hřbitovní kvítí (tím myslel kvítí na hrobě současné poezie, je to velice ironické dílo), Čím jsem byl rád, Láska. Napsal také Knihu Veršů – má to několik dílů a je to rozděleno na oddíly -Matce
-Otci

Májovci

– skupina mladých autorů, kteří chtěli povznést českou literaturu a kulturu na evropskou úroveň. Hlásily se k odkazu Karla Hynka Máchy a uznávali jeho umělecké kvality. Společně vydali sborník básní a nazvali ho Almanach Máj (almanach= slovník prací, které mají stejnou tematiku). Mácha byl za svého života nepochopen protože psal nadčasovou poezii, to odhalili až další generace jako Májovci. Do zdravého jádra Májovců patřil Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Karolína Světlá, Adolf Hejduk, Gustav Flégr Moravský a Jakub Arbes. Vůdčím členem byl Vítězslav Hálek a po jeho smrti se jím stal Jan Neruda.