Eliška Krásnohorská

- básničkářka, překladatelka, organizátorka ženského hnutí, pokračovatelka v emancipaci žen, stála u zrodu první Dívčí střední školy, autorka přírodní lyriky. Psala také libreta ke Smetanovým operám Hubička, Tajemství a Čertova stěna.
LUMíROVCI – soustředěni kolem časopisu LUMÍR – snaha využívat všechny básnické techniky, chtěli se inspirovat děním ve světové literatuře
Představitelé: J.V.Sládek, J. Vrchlicky, Zeyer)
Josef Václav Sládek- redaktor Lumíru, psal národní poezii,
Používal jednoduchý psaný jazyk. „Páteř národa je rolnictvo se vztahem k
půdě“ , vliv na jeho názory měl pobyt v USA, zaujal ho život indiánů
Poezie: láska k dětem => dětská poezie, psal i lyrickou poezii
Básně: Jiskry na moři, Sluncem a stínem, Selské písně a české znělky,
Pro děti: Zlaty Máj, Skřivánčí písně

RUCHOVCI

stejně jako Májovci se snažili zařadit naší literaturu do evropského
Kontextu ale psali pouze o Čechách- vydávali časopis Almanach Ruch. Mezi její členy patřili :
Svatopluk Čech – novinář, autor mnoha fejetonů kritických postřehů
Próza: často satira- Broučkiády- příhody maloměšťáka pana Broučka
Poezie: vznešený jazyk, psal však mnohem častěji epiku:
historiská témata: Adamisté, Husita na Baltu
alegorické skladby: Slavie, Evropa
Broučkiády: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. Století

Jakub Arbes

(1840-1914) – redaktor Národních listů ze kterých později odešel z důvodu politického věznění. Psal dva druhy prózy. Romaneta a Sociální balady. Romaneta jsou menší romány důkladně prošpikovaný vědeckofantastickým nebo dobrodružným příběhem. Na začátku stojí záhada, která je postupně vědecky odhalována. Na můj vkus je to trochu moc vědecké (co jsem měl možnost číst ukázku z jeho díla Newtonův mozek) a těžké na pochopení.
Jeho sociální romány byly méně úspěšné než romaneta a patřili sem Kandidáti existence a Moderní upíři
Mezi jeho romaneta patřil Newtonův mozek, Ďábel na skřipci, Zázračná Madona, Šíleny job,

Od 70. Let století páry (19. Století) nastoupila nová generace básníků a prozaiků. Projevili se dva rozdílné názory na podobu nové české literatury, především poezie. Cíl měli obě skupiny stejný – pokračovat ve stopách Májovců a pozvednout českou literaturu na Evropskou úroveň. Básníci se rozdělili tedy do dvou básnických škol a) Škola Národní (Ruchovci)
b) Škola Kosmopolitní (Lumírovci)

Vítězslav Hálek

-(1835-1874) byl přirozeným vůdcem Májovců, byl také oblíbenější než Neruda. Jeho básničky si mladí lidé zapisovali do památníčků, protože psal především milostnou a přírodní lyriku. Jeho verše jsou melodické a rytmické, básnická sbírka Večerní písně nebo V přírodě. Zaměřil se stejně jako Němcová na venkov. Dokázal být velmi kritický k venkovu a zaměřil se na rozpory mezi vesničanama. Sbírky jako Muzikantská Liduška nebo Na statku a v chalupě.

- Karolína Světlá – pocházela z měšťanské rodiny, průkopnice emancipace žen- za to bojovala prostřednictvím hrdinů svých románů a povídek Měla dvě prostředí o kterých psala. Nejprve psala o městě a potom když žila nějakou dobu na venkově tak psala o něm.
a) ve městě: Zvonečková královna, Černý pertříčku
b) na venkově: 6ila ve Světlé pod Ještědem byl to vrchol její tvorby- o ženách, jež obětovaly své štěstí ve prospech jiných: Kříž u potoka, Ještědské prózy, Nemodlenec, Vesnický román,

Jan Neruda

(1834-1891)- nejnárodnější česky básník, prozaik, novinář. Byl také politicky angažovaný a byl v Mladočeské straně. Opozicí byla Staročeská strana.
Jeho novinářská činnost: Národní listy- kulturní rubrika (divadla), dovedl k
dokonalosti nový novinářsky útvar- FEJETON, který se používá dodnes. Fejetony jako Kam s ní (se slámou se slamníku), Co den dal a vzal.
Sbírky: Knihy veršů, Balady a romance, Hřbitovní kvítí (tím myslel kvítí na hrobě současné poezie, je to velice ironické dílo), Čím jsem byl rád, Láska. Napsal také Knihu Veršů – má to několik dílů a je to rozděleno na oddíly -Matce
-Otci
-Čím jsem byl rád- v této sbírce se objevuje Nerudovo sociální cítění , tento útvar nazýváme sociální balady. Velmi slavné dílo jsou písně kosmické (viz Marečku podejte mi pero).
Próza: Povídky malostranské, Arabesky

Májovci

– skupina mladých autorů, kteří chtěli povznést českou literaturu a kulturu na evropskou úroveň. Hlásily se k odkazu Karla Hynka Máchy a uznávali jeho umělecké kvality. Společně vydali sborník básní a nazvali ho Almanach Máj (almanach= slovník prací, které mají stejnou tematiku). Mácha byl za svého života nepochopen protože psal nadčasovou poezii, to odhalili až další generace jako Májovci. Do zdravého jádra Májovců patřil Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Karolína Světlá, Adolf Hejduk, Gustav Flégr Moravský a Jakub Arbes. Vůdčím členem byl Vítězslav Hálek a po jeho smrti se jím stal Jan Neruda.

Podstata poezie a její místo v literatuře

a) Základní rysy poezie jako žánru, její rozdělení.
b) Přehled některých básnických prostředků
c) Výběr představitelů českých básnických škol do 1. Světové války /Májovci, Ruchovci, Lumírovci, Impresionisté, Symbolisté, Dekadenti atd./

Ad a)
Poezie po obsahové stránce vyjadřuje protiklad próze. Postupně se význam poezie zúžil na lyriku tj. na básně. Lyrika se pak dále v minulosti rozdělovala na milostnou přírodní atd. Poezií se může básník kolikrát vyjádřit mnohem víc věcí než prózou.

Ad b)
Vlastnosti jako rým a rytmus byli známé už od prvních počátků používání mluveného slova. Jak při různých magických obřadech při kterých lidé vyslovovali prosby k tajemným silám aby k nim byli mírné. Tak se to používalo při různých zaříkadlech a zaklínadlech aby to dostalo to správné tajemno. Tyto texty museli mít svojí pravidelnost a zvukovou schodu jako má dnešní báseň. Té pravidelnosti říkáme jinak také rytmus (záměrné uspořádání zvukových prvků, které se pravidelně opakují v každém verši a vytvářejí tak rytmický impuls).
a té zvukové schodě rým (je to shoda na konci rytmické řady (verš, poloverš), v poezii totiž působí zvuková shoda slabik na konci veršů libozvučně). Jazykové prostředky………NEVIM

Anarchistická poezie

Osnova
1. Dva základní rysy 90. let
2. Charakteristické rysy poezie 90. let
3. Prokletí básníci
4. Impresionismus v malířství
5. Česká moderna
6. Časopis Moderní revue
7. Český symbolismus
a) v sochařství
b) v literatuře
8. Impresionismus v české poezii
9. Anarchistická poezie počátku 20. století
a) obecná charakteristika
b) Stanislav Kostka Neumann
c) Fráňa Šrámek
d) František Geller
e) Karel Toman
f) Viktor Dyk

Kdož jsú Boží bojovníci

1
Ami G Emi
Kdož jste boží bojovní ci
C D Emi
a zákona je ho
Emi C Ami
prostež od Bo ha pomo ci
G
a doufejtež v ně ho,
C Ami
že konečně vždycky s ním
G Ami
zví tě zíte

Kristus vám za škody stojí
stokrát víc slibuje
Pak-li kdo proň život složí
věčný míti bude
Blaze každému kdož na
pravdě sejde

C G D Emi C G Ami
Ten Pán ve líť se ne bá ti
C D Emi
zá hub svých těles ných
G C Ami
Velíť i život složiti
G Ami
pro lásku svých bliž ních

Protož střelci, kopitníci
řádu rytířského
sudličníci a cepníci
lidu rozličného
pomnětež všichni
na Pána štědrého

Dávno Čechové říkali
a přísloví měli
že podle dobrého Pána
dobrá jízda bývá

Nepřátel se nelekejte
na množství nehleďte
Pána svého v srdci mějte
proň a s ním bojujte
A před nepřáteli
neutíkejte

A s tím vesele křikněte
skus na ně, hrrrr na ně
Zbraň svou rukama chutnejte
Bůh náš Pán křikněte

Heslo všichni pamatujte
kteréž vám vydáno
Svých hejtmanů pozorujte
retuj druh druhého
Hledíž a drž se každý
šiku svého

Vy pakosti a drabanti
na duše pomněte
pro lakomství a loupeže
životu netrapte
A na kořistech se ne

Umírání v samotě

Já procházím se parkem, já procházím se sám.
na lavičce sedí Jarka s Markem,ten pocit nikdy nepoznám.
Já procházím se v parku, já procházím se sám
sám hledám svoji Jarku, ale žádnou nevídám.

A když už nějakou uvidím, ona nic
slova všechny zahodím, a nezbude mi než umřít sníc.
O mně svět již neschudne, ani to nepozná
už tvář mi nezrudne, ta bolest,bolest je ukrutná .

smyčka kolem krku nebolí, snad i ztráta života
bolí že nikdo,kdokoli , obejme a nelíbá.
Stále vést život přestejný, každodenní rutina
a můj strach je neochvějný, že půjdu sám do kina.

Už propouštím svou duši, když na laně se rdousím
už rudnou mi i uši, skončete to, snažně Vás prosím.
Já umírám tu sám, jen les je můj společník
jedinou obavu mám, že skončím jak neznámý trosečník.

Pomalicky potichucky den sa zmeni na noc cas okolo pretecie nema ziadnu moc.
potme sedis vidis ma nepoznas vsak moju tvar moj obraz ti v mysli vytvara iba zvlastnych slov zopar.
tvoje pery tisko vravia vsetko co by chceli nad myslienkou takou hriesnou plakat budu anieli.
uverim ti kazde slovo v snoch ti splnim vsetky priania nebudeme kazdy solo sme spolu az do svitania :))
dobru nocku :)

Doma v kute sedim a premyslam...
o com...? To ti zatial neprezradim...
Divne myslienky v hlave sa mi tvoria,
preto prosim ta vyvrat ich tvrdenia.
Clovek skovat sa pred nimi chcel,
no sam sebe sotva utecie.
Vela casu přes



Novy rok uz mame za nami,
ale snehu niet ani nad hlavami
Sice vonku riadna kosa je,
ale len tazko z nej snehuliak vzide.
Sem - tam daka vlocka poletuje,
ale sneh z nej urcite nebude...
Doma pekne v teple sedim
a svoj zrak uprene na knihy sustredim.
Slnko uz davno zaslo za obzor
a ja teraz pod lampickou zmykam z hlavy par slov...
Myslienky mam vsak inde
a namiesto pismenok vidim vsade tvoju tvar.
Oci radsej ani nezavriem,
lebo teraz iba o tebe snivat viem.
Kebyze ich predsalen zavriem, prisnil by sa mi sen
a v nom by si bola ty a ja len...
Srdce rozmysla a hlava boli, ci naopak sa to viac hodi...

Stastie je krasne, no vrtkave,

pride sem, potesi a v zapeti sa vypari.
Mat tak moznost, na chvilu ho zastavit,
posadit vedla seba a uzit do zblaznenia...
Zial ani toto neni vecne, takze hladat treba inde...
Pytam sa sam seba, mozem najst stastie u teba ?
V tvojich dlaniach, co hladit srdiecko vedia,
v tvojom pohlade, co vidi mi az do svedomia,
v tvojich ustach, kde naucil by som sa plavat,
v tvojich vlasoch, s ktorymi sa tak rad hravam...
Od rana az do svitania, bol by som na vrchole blaha,
no nebol by som tam sam, boli by sme tam dvaja...
Ako krasne sa o tom rozprava,
len realita byva zial vzdy ina...
Preco dvaja nemozu si uzit ten kus svojho stastia,
preco postavy sa im do toho vzdy prekazka ?
Preco clovek moze byt odsudeny na dozivotie vo vezeni,
ale uz nie na dozivotie v zamilovani ?
Vela otazok mam, ale viem,
ze od teba odpoved asi nedostanem...
Tu nevie nik, iba ten
co knihu dejin nasich vymyslel...

Pytat sa zeny na vek je neslusne,
takze o tom radsej pomlcme =)
Priat jej vsak len to naj,
aby mala zo zivota raj,
aby kazdy jej usmev ustedril
a mal ju rad, aby mala priatela
a dobrych kamaratov par...
Aby nepoznala sklamanie
a smola z daleka ju obchadzala,
ale aby stastna bola,
a zivota poriadne uzivala =)
Zdravie mas a stastie je na ceste,
co ine ti brany mat sa senzacne ? =)
.........
Den co den sa do zrkadla pozeram,
a stale tam tu istu tvar vydavam...
Ten vyraz tvare uz dobre poznam,
prezradi viac, nez by mal...
Vlasy uz tradicne hore dupkom stoja,
oci ospale, postel svade vidia...
Na tvary kysli usmev vladne,
po dotyku so studenou vodou vsak opadne...
Den ako kazdy iny,
rano zacne, vecer zhasne...
Zo vsedneho dna sa vsak moze vselico stat,
staci trosku stastia a fantaziu mat...

Oci si zatvaram a tvoj obraz v mysli crtam,
tvoj pohlad, tvoju tvar, moje stastie - tvoj dar...
Ruky potia sa mi uz len pri tej predstave,
ze jedneho dna sa nas sen naplni...
Kedy vsak toto nastane ?
Mozno skorej, nez sa nazdame...
Vsetko je to v rukach osudu
a ten ma silu nevidanu...
Kiez by som mohol ukecat ho
a povedat, ze koho mam tak rad...
Na tieto slova si vsak este chvilku pockame,
lebo nic sa nema uspechat a vsetko chce svoj cas =))
.................

Mesiac uz pomali oblohu zdobi,

hviezdy ale este neziaria na nebi.
Z postele na ne prekrasny vyhlad mam,
a pritom na pekne veci spominam.
Pozeram na hodiny, aky neuprosny je cas,
bije stale a ukazuje viac a viac.
S kazdou sekondou sa citim byt o cosi starsie,
s kazdou pribudajucou chvilkou o nieco zivsie.
Rozum zrazu zastavi sa mi a ostane stat,
nad jednou otazkou si nevie rady dat...
Rozmysla preco som prave tu a ty tam,
preco je nebo modre,
a ja sa usmievam...
Preco preco preco je to prave tak... ?
Je to osud,
alebo je to uz raz tak...
Preco sa clovek rano budi,
a vecer ide spat.
Preco sa ludia miluju,
a kazdeho ma niekto rad.
Je to niekde vpisane, v knihe zivota,
alebo osud a stastie svoje si kazdy tvori sam... ?

Nad kazdym z nas sa vznasa,
nas anjelik - strazca...
Zda sa to byt ako nemozna vec,
aby nas ustrazil, ako stado oviec...
Kazde stado ma vsak svojho pastiera,
ktory najlepsie vie, co komu zachutna a co kto smie...
Je mozne stretnut anjela na Zemi,
medzi nami - obyvatelmi ?
Podla mna ich je tu kopec,
su to ludia, bez ktorych by to nebol ani riadny svet.
Stretneme ich na kazdom rohu,
len si neuvedomujeme ich pravu ulohu...
Oni nas chrania pred okolitym svetom,
postavia sa za nas a mi sme ako za ochrannim stitom.
Ale aj anjeli maju obcas svoje chvilky
a nemozu nas neustale strazit az do postielky...
Mozno si neuvedomujeme, kolko ich okolo seba mame,
zbadame to az vtedy, ked ich stracame...
Chranme si ich preto poriadne,
lebo bez nich je to tu na zaplakanie...
Chcel by som ich teraz vsetkych objat
a kazdemu povedat, ze bez neho to nepojde len tak...

Preco ten cas tak pomaly leti...
Najradsej by som posunul hodiny aspon o 2 dni...
Mozno som nedockavy a mozno nie,
no kazdopadne nemam rad dlhe cakanie...
Cloveku to iba blbe myslienky v hlave robi,
premysla o vsetko, na co pritom vtedy zabudol...
Preco nemozme predvydat, co sa stane,
co bude o tyzden a ako sa vsetko vyvynie...
Preco nad kazdym z nas vysi otaznik,
preco si neverime a kazdeho noveho sa bojime...
Preboha, ved nekusem =)
Ale je toto vobec pribeh o mne... ?
Ved v nom kazdy vlastne vystupuje...
Strach z neznameho je niekde v hlbke nas,
ani si ho nepripustame, len obcas sa ozve aj sam...
Ci je to tak, ci onak,
strach je tu, a zeby to bol zrovna dobry kamarat... ?

Ako majak voda,
dobivala moje srdce ona.
Pomaly, postupne,
kradla mi z neho basne...
Ubranit som sa nestihol
a uneseny jej nehou, zostal som.
Teraz iba mlcky sedim
a na tie basne s nemim uzasom hladim.
Odolat sa im neda,
su pisane z lasky, na kolenach...
Moje srdiecko dlho putovalo, az doslo k tebe
a uz ani na krok, ako vidim, sa nepohne.
Uz niesom jeho panom, mas ho ty,
tak mi ho opatruj a ja budem pri tebe do smrti.
Za lasku, nehu a doveru,
davam ti do ruk seba, ako na vymenu...
Moj tajny sen sa splnil - mam ta po boku,
sta anjel strazny a diabol mojich vasnii...
Kazda sekunda bez teba, je ako hodina pridlha.
Neustale pri sebe chcel by som ta mat,
a kazdu sekundu ti moju lasku opatovat...
Uz mi nestaci snivat sny, v ktorych si iba ty,
chcem tie sny naplno prezit
a to s tebou a laskou nesputanou...